V době současné koronavirové krize, kdy vládní restrikce zastavily práci tisícům firem a kdy statisíce živnostníků, řemeslníků a umělců se svými rodinami doslova bojují o holé přežití, se téma EET jeví jako nepodstatné. Ovšem jen do té chvíle, než si uvědomíme, že prezident republiky již vyhlásil termín voleb do poslanecké sněmovny a EET se objeví ve většině programů kandidujících politických uskupení a stran.

Formálně sice invazivní balkánský experiment nazývaný vznešeně elektronická evidence tržeb ještě přežívá kdesi v depozitáři bankrotujícího vládního cirkusu, podobně jako hlavní postava ze známé povídky Franze Kafky Umělec v hladovění. Reálně však již skončil v troskách a je téměř rok mrtvý. V jeho případě ovšem známé latinské přísloví „o mrtvých buď dobře, nebo nijak“ neplatí.

Téma EET přestalo poslední dobou v mediálním prostoru rezonovat. Kromě současného uhranutí médií a společnosti čínskou chřipkou existují ještě další důvody. Předně systém podnikatelskému prostředí nic nepřinesl a nikdo rozumný už s ním nechce mít co do činění. Protikorupční hysterie, která vynesla do premiérského křesla Andreje Babiše, přestala navyšovat jeho volební preference. Po svaté víře, že kdo nesdílí evangelium EET, je zloděj a ohrožuje spásu ostatních, zůstal jen sirný čmoud. V této souvislosti není bez zajímavosti, že od doby zavedení EET se ČR ve vnímání korupce propadla v globálním žebříčku na 49. místo a dělí se o tuto pozici s Ománem a Rwandou. Neméně důležitým důvodem je, že k oligarchizaci společnosti pomohl Agrofertu čínský virus účinněji než EET. Proč se zabývat malými rybami, když vody může v mlhách nouzového stavu nepovšimnutě drancovat velrybářská flotila?

Systém EET eroduje od samého počátku, od svého zavedení. Definitivně od něj zatím odpadly „módní doplňky“, které by zcela jistě udělaly spoustu radosti i v komunistické Číně či Severní Koreji. V lednu 2017 byl zrušen tzv. udavačský web, umožňující každému nahlásit „svého“ hospodského finančnímu úřadu pod záminkou nevydání účtenky. 15. dubna 2020 pak nepovšimnutě a bez komentářů odplula herní konzole pro deprivanty, tzv. Účtenkovka. Státní rozpočet vyšel tento „pozitivně motivační nástroj“ (podle slov ministryně financí Aleny Schillerové) na více než půl miliardy korun. Budu-li nekorektní, pár špičkových hasičských aut, školek nebo dětských hřišť by se za to jistě pořídit dalo. V každém případě oba tyto nástroje zřetelně ukázaly, z jakého ideového substrátu myšlenka evidence tržeb vzešla.

Z licoměrnosti a manipulací při zavádění EET usvědčuje současnou vládu i její reakce na aktuální bezprecedentní krizi. (Zde je nutné podotknout, že mnozí byrokratičtí fanatici, jako například Ing. Martin Janeček de Torquemeda, tomuto nástroji finanční inkvizice skutečně věřili). Ve chvíli, kdy vláda mohla data z EET konečně efektivně využít, zcela vědomě tuto příležitost zahodila. Na základě registrovaných tržeb z předchozích let mohla jednoduše a transparentně vyčíslit a vyplatit nejpostiženějším oborům – gastronomii, ubytovacím službám, maloobchodu – téměř okamžitě kompenzace za selektivní protiepidemické restrikce. Vláda však raději EET pozastavila a zahltila prostor desítkami byrokraticky komplikovaných programů. Tak složitých, že je teď sama utlumuje a ruší.

Je skutečně absurdní a paradoxní, že ministryně Schillerová a ministr Havlíček jedním dechem hlásají plošné zavedení restrikcí formou EET a na druhé straně převážně individuální verzi odškodňovacích programů. Zjednodušeně tím říkají, že hlavním důvodem při zavádění EET nebyla touha po vytvoření spravedlivého podnikatelského prostředí a občansky vstřícné správy daní, ale jen nekompetence a prosazení tuhého dozoru státu nad občany.

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

Jak očekávala většina ekonomů, žádné narovnání podnikatelského prostředí a vyšší výběr daní se nekonaly. Snad vyjma zdražení v oblasti gastronomie, která byla (a stále je) extrémně podfinancovaná. O tomto závažném problému však nikdo při zavádění EET nehovořil. Naprostý debakl potvrzují údaje o výběru daně z přidané hodnoty (DPH) členěné podle oborů činnosti. Obory s EET měly třetinový růst oproti oborům nezatíženým EET, tedy nižší, než byl růst hrubého domácího produktu (HDP) a inflace. Vládou proklamovaný vyšší výběr daně z příjmů a DPH v minulých letech není v žádném případě zásluhou EET, ale ekonomické konjunktury. Tuzemské ekonomice, jakož i celé eurozóně se v posledních pěti letech opravdu dařilo. Jen v ubytovacích službách stouply tržby o 29 % a Česko navštívil rekordní počet turistů ze zahraničí. Mírné snížení podílu šedé ekonomiky na HDP je důsledkem přirozeného nárůstu bezhotovostních plateb.

Na druhou stranu hmatatelným efektem dopadů EET je reálné prohlubování nerovnosti mezi velkými a malými firmami, snížení obslužnosti venkova, masivní nárůst byrokracie a alarmující nedůvěra ve státní instituce. Zvlášť na venkově byl zavedením EET narušen sociální a kulturní rozměr podnikání; hlavně proto, že nectí elementární principy etiky, jako je např. úcta ke stáří a respektování slabších.

A slibovaná digitalizace státní správy, která měla zajistit efektivní a štíhlý stát? Počet státních úředníků vzrostl v posledních letech na nejvyšší počet v historii ČR. Jen část jde na vrub potřebných učitelů, zdravotníků, hasičů a policistů. V dobách normalizace jsme měli přebujelý policejní stát, dnes je to přebujelý byrokratický aparát. Podstata represe a podvázání přirozené kreativity však zůstává stejná. Tato obrovská zátěž, kvůli které bijí ekonomové na poplach, vypovídá především o faktu, že digitalizaci se realizovat nedaří, stát se stává nefunkční a celá naše společnost se řítí do velkých problémů. Symbolem byrokratické arogance jsou (v souvislosti s EET) papírové účtenky, pro které si podnikatelé, v případě odložené 3. a 4. vlny „zařazení“ do tzv. zvláštního režimu, budou ve volném čase jezdit na finanční úřad a zase je vozit zpět.

Nikdy už se nedozvíme přesné číslo, kolik daňové poplatníky, potažmo stát a podnikatele, zavedení této digitální ruiny stálo. Celkový hrubý odhad sestavený z čísel zveřejněných ministerstvem financí a Podnikatelskými odbory (zavedení systému, technické vybavení, provoz, kampaň, Účtenkovka, statisíce kontrol, noví úředníci, nákup pokladen, IT služby…) činí více než 20 miliard korun. Žádné investice z propagandistické brožury Andreje Babiše z roku 2015 se přitom nekonaly. Tyto peníze jsme zbytečně a nenávratně vyhodili z okna. A s nimi bohužel i prostředky pro drobné živnostníky a inovativní rozvoj jejich podniků. Více než čtyřleté fungování 1. a 2. vlny EET jasně ukázalo, jak je tento sociálně-inženýrský experiment iracionální a nepotřebný, zavedený bez kontextu, na základě záměrných lží. To ostatně potvrdilo i několik ústavních soudců ve svém rozhodnutí z 12. 12. 2017, ve kterém uvádějí, že zavádění EET nebylo dostatečně promyšlené.

Zdá se, že ve zmrtvýchvstání EET stále věří již jen Alena Schillerová a Karel Havlíček. Nebo to alespoň tvrdí. Osobně jsem přesvědčen, že Andreje Babiše už EET nezajímá. Účel byl splněn, byznysové a mocenské zájmy zajištěny. Podivné se proto jeví programové prohlášení Pirátů a STAN v rámci jejich koaliční smlouvy, ve kterém uvádějí, že „na pozastavení EET navážeme jeho zrušením pro řemeslníky a drobné podnikatele (3. a 4. vlna)“, ale „ohledně 1. a 2. vlny uvažujeme o více variantách. Od úplného zrušení, přes omezení podle obratového kritéria nebo dobrovolnosti.“ Přidržme se i v kauze EET evangelijní tradice a nechme mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé.

Resuscitovat jakoukoli variantu EET je jen další vyhazování pěněz ze státního rozpočtu. Na systému EET není nic, na čem by bylo možné stavět, co by bylo možné rozvíjet nebo alespoň recyklovat. Nejedná se o „revoluční krok“ ani o „moderní a jednoduchý online systém podle osvědčeného chorvatského modelu“, jak jednou prohlásil Andrej Babiš. Daleko více připomíná bezcenné zboží od podvodného podomního prodejce. Ostatně na manipulativních technikách šmejdů byla postavena celá kampaň za jeho prosazení.

Ponechání platnosti EET jen u prvních dvou vln by bylo bezprecedentním pokřivením podnikatelského prostředí. Zachovávat těžkopádný systém s vysokými provozními náklady pro několik tisíc věřících a dobrovolných nadšenců nedává žádný smysl. I kdyby součástí dobrovolnosti byla nějaká přidaná hodnota, například digitální účetnictví. Totéž platí u omezení podle obratového kritéria; již při limitu 500.000 korun by ze systému vypadlo přes 60 % podnikatelů. Navíc při současném extrémně rychlém rozvoji bezhotovostních plateb (platební karty a hlavně různé platební aplikace; aktuálně v ČR spouští společnost Global Payments aplikaci, která v platební terminál promění každý mobilní telefon) bude v blízké budoucnosti platba v hotovosti pouze okrajovou záležitostí. Kauzou EET už nemá smysl se vůbec zabývat. V rámci digitalizace veřejné správy a s ní spojené legislativy je k řešení daleko více důležitějších problémů.

Upřímně věřím, že po podzimních volbách si jizvu po odstranění této digitální ruiny budeme připomínat jen jako případ naprosté nekompetence vládnutí současného premiéra a jeho „makajících“ odborníků. A že do podnikání českého a moravského venkova se opět vrátí důvěra, svoboda v rozhodování a profesní hrdost. Čili hodnoty, kterých se této společnosti nyní tak zoufale nedostává.

Autor je majitelem Bezejmenné čajovny ve Štáhlavicích, pořadatelem kulturních akcí a autorem Petice za zrušení zákona o EET, kterou podepsalo 20 tisíc lidí.