PORTRÉT / Je lákavé tvrdit, že Elvira Nabiullina, guvernérka ruské centrální banky, je často přehlížena a pravidelně se neobjevuje na titulních stranách světových médií, protože je žena. A byla to právě ona, nyní jednašedesátiletá absolventka ekonomie na Moskevské státní univerzitě, která se stala jako první v historii guvernérkou centrální banky v zemi skupiny G8. To bylo ještě v roce 2013, tedy zhruba rok před rozhodnutím, které způsobilo, že členství Ruska ve sdružení největších ekonomicky vyspělých států světa bylo pozastaveno.

Na druhou stranu ani talentovaný nacistický ekonom Hjalmar Schacht, spolutvůrce Hitlerova „hospodářského zázraku“, není zrovna hlavní hvězdou mnoha dokumentárních filmů natočených o jeho době. Přitom měl pověst finančního génia – nastartoval skomírající německou ekonomiku, zkrotil hyperinflaci a stabilizoval státní finance. Ekonomové udržují kola válečné mašinerie namazaná a dobře fungující. Jenže nemají ale uniformy, které zdobí několik řad vyznamenání za zásluhy ve válce a míru. A tak je snazší je přehlížet.

Sledování vzestupů a pádů rublu, který je velmi citlivý na světové ceny energií, je v Rusku – až po hokeji – téměř národním sportem. Ekonomové se ale dají přehlížet jen do té doby, než kurz národní měny překoná psychologickou hranici a klesne pod 100 rublů za dolar. Teprve tehdy se Rusové začnou obávat a otáčet se na dříve přehlížené ekonomy.

V posledních letech se spoléhali obzvlášť na jednoho z nich, na Elviru Nabiullinu, která dvakrát během jednoho desetiletí řídila ruskou ekonomiku vodami rozbouřenými imperiálními plány Vladimira Putina.

„Jedním z paradoxů je, že jsme zjistili, že Rusové mají několik mimořádně schopných technokratů, kteří se i v případě hloupých rozhodnutí Kremlu snažili, aby věci fungovaly co nejlépe. Nabiullina je tím nejkompetentnějším ze všech,“ popsal v rozhovoru pro deník FORUM 24 jeden z nejuznávanějších světových odborníků na Rusko, britský historik a politolog Mark Galeotti.

Elvira Nabiullina je špičkovou technokratkou, nyní guvernérkou Centrální banky Ruské federace, která udržuje v chodu válečnou mašinerii ruského prezidenta Vladimira Putina.

Nepravděpodobný vzestup rodačky z Ufy

Zpětně viděno, její vzestup byl velice nepravděpodobný. Narodila se v říjnu 1963 – rok poté, co karibská krize (někdy označovaná též jako kubánská krize, pozn. red.) přivedla Sovětský svaz na pokraj jaderné války se Spojenými státy – v dělnickém městě Ufa v republice Baškortostán na východním okraji evropské části Ruska. Je dcerou etnických Tatarů, její otec pracoval jako řidič, matka byla operátorkou v přístrojařské provozovně.

Vyrůstala v 70. letech, která definovala takzvaná Brežněvova stagnace. Podle jejího manžela, jak popsal v roce 2013 v rozhovoru pro agenturu Bloomberg, studovala francouzštinu, měla ráda klasickou hudbu a četla klasiky jako Lev Tolstoj, Fjodor Dostojevskij a Franz Kafka. Velký zlom v jejím životě nastal, když na začátku 80. let získala místo na prestižní Moskevské státní univerzitě.

V roce 1985 vstoupila do komunistické strany, což byl v té době nezbytný krok pro každého, kdo měl nějaké ambice. Univerzitu, jejíž absolventi přinesli Rusku několik Nobelových cen za přírodní vědy nebo literaturu, dostudovala o rok později. Právě tady se setkala se západními ekonomickými koncepty, které se jí budou hodit v měnící se postsovětské ekonomice.

Ve vzduchu byla už v té době cítit změna. Do čela impéria se dostal Michail Gorbačov, který pochopil, že tehdejšímu Sovětskému svazu hrozí ekonomický kolaps. Jedním z jeho poradců byl i profesor ekonomie Jevgenij Jašin, který Nabiullinu učil na Moskevské státní univerzitě.

Tak se stalo, že jednoho dne vrátila svůj stranický průkaz a připojila se ke skupině liberálních ekonomů. Ta se v té době tvořila kolem něj a jeho kolegy ekonoma – v té době i jejího manžela – Jaroslava Kuzminova. Patřil k nim i Anatolij Čubajs, který v 90. letech dohlížel na privatizaci ruského státního průmyslu, a Jašinova dcera Irina. Spolužačka, která se stala blízkou přítelkyní Elviry Nabiulliny.

Podle oficiálního životopisu pracovala v roce 1991 jako ekonomka v Radě vědeckých a průmyslových svazů SSSR. V roce 1994 nastoupila do oddělení reforem ruského ministerstva hospodářství.

Další prezident – v té době již samostatné Ruské federace – Boris Jelcin chtěl rychle rozložit plánovanou ekonomiku a prst ukázal opět na Jašina a jeho tým. Ruské ekonomice už ale nic nepomohlo. Nastal cyklus hyperinflace, poté se zhroutil rubl a nakonec v roce 1998 Rusko nesplácelo svůj zahraniční dluh. Jašin byl na vrcholu krize odvolán z pozice ministra pro hospodářský rozvoj a spolu s ním odešla i Nabiullina.

Na začátku milénia se vrátila jako první náměstkyně Hermana Grefa, současného generálního ředitele ruského bankovního gigantu Sberbank, který byl v té době ruským ministrem hospodářství. Bylo to rok poté, co se stal Vladimir Putin, jako v té době ještě neznámý příslušník KGB, předsedou ruské vlády, ale ještě před tím, než se stal prezidentem. Od té doby byla Nabiullina Putinovi vždy nablízku.

V roce 2007, když prezident Putin přeobsazoval svůj kabinet, dal přednost zastáncům tvrdé linie a bývalým členům bezpečnostních služeb. Gref byl nucen odstoupit, Nabiullina ale neodešla se svým šéfem, naopak dostala jeho místo. Šlo o největší zlom v její kariéře, byla zvyklá hrát vedlejší roli, nyní se z ní stala hlavní hvězda.

Vladimir Putin ale musel o rok později ustoupit do ústraní. Omezení na dva mandáty ho přinutilo odejít z Kremlu a stát se znovu na čtyři roky předsedou ruské vlády. Nabiullina ho následovala. Až do doby, kdy o volbách v roce 2012 opět obsadil Kreml a od té doby ho už neopustil. Nabiullina se na rok stala jeho poradkyní.

Její vzestup byl dokonán, když ji v roce 2013 Vladimir Putin jmenoval šéfkou centrální banky. Usedla tedy do béžového neorenesančního paláce postaveného na konci 19. století za posledních carů v Moskvě s velkým nápisem v azbuce Bank Rossii nad vchodem. „Chci vám poděkovat za důvěru, kterou mi touto nominací projevujete, a za pochopení toho, jak zodpovědná, náročná a profesionální je tato práce,“ řekla Nabiullina k nominaci.

Nepravděpodobný vzestup nebyl zdarma. Spojení s Putinem jí neodpustili někteří přátelé. Ruský prezident tehdy již jasně ukazoval, že nikdy nepřinese politickou liberalizaci, po které Jašin – její bývalý mentor – volal. Navíc to bylo v době, kdy Ruskem hýbaly protesty Alexeje Navalného proti Putinovu znovuzvolení. „Posledních 13 let pracovala pro Putina, což dokazuje, že už nemáme společné názory,“ řekl Jašin v roce 2013 agentuře Bloomberg. Jeho dcera Irina podporovala protesty asi nejhlasitějšího kritika Kremlu.

Obdiv i kritika mezinárodních kolegů

Elvira Nabiullina se Putinovi za důvěru, kterou jí už samotnou nominací a pozdějším jmenováním projevil, odvděčila už po roce ve funkci guvernérky centrální banky v roce 2014. Tehdy Moskva spustila první fázi války na Ukrajině, což později vyústilo v anexi poloostrova Krym a obsazení části východní Ukrajiny. Reakcí na Putinovu asertivní imperiální politiku byly západní sankce.

Nebyly to ale jen sankce, které tlačily ruskou ekonomiku do problémů. Otřásl jí i další šok – propad cen ropy způsobený skokovým nárůstem těžby ve Spojených státech a odmítnutím Saúdské Arábie snížit těžbu, což snížilo ruské příjmy z ropy. Rubl začal oslabovat. Katastrofu, která se řítila na Rusko, Nabiullina proměnila v příležitost, když opustila od utrácení obrovského množství devizových rezerv na podporu směnného kurzu a zaměřila se na řízení inflace. Zvýšila úrokové sazby na 17 procent.

Ekonomika se na rok a půl propadla. Už v roce 2016 začala hodnota rublu opět stoupat a v polovině roku 2017 se jí podařilo něco, co ještě před několika lety zdálo nemožné. Inflace klesla pod čtyři procenta, na která Nabiullina cílila. Zároveň šlo o nejnižší hodnotu v postsovětské éře země.

Navzdory anexi, kvůli které se snížil počet členů skupiny G8 na sedm, si Nabiullina vysloužila obdiv svých mezinárodních kolegů. A to především za kroky, které udělala v době, kdy rubl klesal a inflace prudce rostla. Zasadila se svými zásahy o to, aby Rusko vyvinulo vlastní platební systém, uzavřelo stovky rozkolísaných bank a nakonec vytvořilo obrovské rezervy.

Ještě před několika lety byla Nabiullina považována za liberálku, a to i mezi lidmi z Kremlu. Zdálo se, že bruselská elita ji považuje za jednu ze svých. Nyní její roli při podpoře Putinova režimu považuje mnoho západních finančních úředníků, ekonomů a analytiků za zradu.

V roce 2015 byla vyhlášena guvernérkou centrální banky roku podle odborného časopisu Euromoney. V roce 2017 ji časopis The Banker jmenoval evropskou centrální bankéřkou roku. A v roce 2018 Christine Lagardeová, tehdejší šéfka Mezinárodního měnového fondu, označila Nabiullinu za ženu, která dokáže „rozezpívat centrální bankovnictví“ poté, co se rozplývala nad jejich společnou láskou k opeře. Časopis Forbes ji zhruba ve stejné době zařadil do první stovky těch nejmocnějších žen na světě.

I přesto jsou některé její kroky v těchto letech kritizovány. Rozkolísané banky, které v letech 2013 až 2017 nechala uzavřít, byly konsolidovány jinými institucemi, z nichž tři – Otkrytie FC Bank, B&N Bank a Promsvjazbank – později zkrachovaly a musely být zachráněny. Jejich záchrana nakonec stála ruskou centrální banku zhruba dva biliony rublů. Tyto tři banky vlastnili oligarchové napojení na Kreml. Pozorovatelé v té době banky obviňovali ze špatného hospodaření, a dokonce z korupce. V době záchrany, jak později oznámila centrální banka, byl kapitál banky Otkrytie z velké části fiktivní.

Její křížovou výpravu za vyčištěním ruských bank můžeme považovat za poměrně odvážnou. Už v roce 2006 jeden z úředníků centrální banky rozjel kampaň za uzavření bank podezřelých z praní špinavých peněz. Později byl zavražděn. O deset let později byla Nabiullina za podobný krok označena jako centrální bankéřka roku. To ukazuje na její blízký vztah s Putinem a lidmi v jeho okruhu. Podle mnohých je jeho součástí i ona sama. Že tomu tak skutečně je, potvrzuje i fakt, že byla přes dvě dekády vysokou úřednicí v kabinetech ruského prezidenta i jeho poradkyní.

„Ve vládě a u prezidenta se těší velké důvěře,“ řekla Sofia Donetsová deníku The New York Times, ekonomka společnosti Renaissance Capital v Moskvě, která v letech 2007 až 2019 pracovala v centrální bance. V posledních letech bylo podle ní zcela evidentní, že všechny druhy politických otázek ve finanční sféře byly delegovány na centrální banku.

Putinova chráněnka Elvira Nabiullina je často popisována jako efektivní, pragmatická profesionálka, která nepodléhá ideologiím. Na druhé straně kritici tvrdí, že je jen dalším Putinovým poskokem. Jsou i tací, jako například švédský ekonom Anders Åslund, kteří tvrdí, že její výsledky jako centrální bankéřky nejsou tak skvělé.

„Je oslavována za tři významné úspěchy. Zaprvé, zavřela asi 500 podvodných ruských bank, což její měkčí předchůdce nikdy neudělal. Zadruhé, přísnou měnovou politikou snížila inflaci. Zatřetí, přešla v Rusku na cílování inflace s plovoucím směnným kurzem,“ napsal v komentáři pro The Moscow Times v roce 2022. „I když se tyto úspěchy zdají být velké, její výsledky jsou méně pozitivní, než se na první pohled zdá.“

Každopádně Nabiullina je podle britského týdeníku The Economist jedním z mála centrálních bankéřů, jejichž pouhá přítomnost u kormidla může stačit k uklidnění trhů. Jako bonus se obratně vypořádává s šoky vyvolanými geopolitickými ambicemi Vladimira Putina. Události před rokem 2022 byly ale teprve začátkem cesty ženy, která zachránila Rusko.

Zajistit, aby obyčejní lidé a podniky přišli o co nejméně

Zhruba týden po začátku ruské invaze na Ukrajinu – v době, kdy už na Rusko dopadaly některé západní sankce a centrální bance byl zablokován přístup k více než 400 miliardám dolarů devizových rezerv držených v zahraničí – natočila Nabiullina video pro své kolegy. Bledá, v prázdné chodbě budovy centrální banky s mramorovou podlahou volila pečlivě slova.

„Samozřejmě bychom si všichni přáli, aby se to nestalo. Ale udělali jsme vše pro to, aby se naše finanční systémy a my jako centrální banka dokázaly s těmito ekonomickými a politickými otřesy vyrovnat,“ řekla ve videu, které později uniklo na veřejnost.

Ruská ekonomika čelí extrémní a „zcela nestandardní situaci“, z níž se lze dostat pouze koordinovanou prací a vzájemnou pomocí, dodala šéfka centrální banky s pohledem upřeným do kamery. Video zveřejnilo několik kanálů na komunikační platformě Telegram. Jeho autenticitu potvrdil jeden ze zdrojů webu RBC blízký ruské centrální bance.

„Mým cílem je zajistit, aby obyčejní lidé a podniky přišli o co nejméně, a doufám, že i vy o to budete usilovat,“ uzavřela. Video je zajímavou ukázkou a pohledem na styl jejího vedení. Je přísná, ale nechybí jí empatie.

Hned po začátku války se rozhodla vytlačit z ruské ekonomiky co nejvíce amerických dolarů, aby byly firmy a banky méně zranitelné, pokud by Washington dále omezil přístup k používání dolarů v zemi. A zvýšila úrokové sazby na 20 procent, takto vysoké zůstaly jen několik měsíců, v poslední době však znovu stoupají. Přesunula také bankovní rezervy, jejichž hodnota vzrostla na více než 600 miliard dolarů, směrem ke zlatu, euru a čínskému jüanu.

Za dobu jejího působení klesl podíl dolarů v rezervách z více než 40 procent na přibližně 11 procent, oznámila později v ruské Státní dumě. I poté, co sankce zmrazily zahraniční rezervy banky, má země „dostatečné“ rezervy ve zlatě a jüanu, dodala před zákonodárci.

K dalším ochranným opatřením proti sankcím patřila alternativa k celosvětovému bankovnímu systému SWIFT, která byla vyvinuta v posledních letech. A banka změnila platební infrastrukturu pro zpracování transakcí kreditními kartami v zemi, takže i odchod společností Visa a Mastercard by měl minimální dopad.

Rusko bylo z nejhoršího venku, Nabiullina zachránila Rusko. Jenže jen těžko skrývala znepokojení. Možná inspirována bývalou americkou ministryní zahraničí Madeleine Albrightovou, která po celou svou diplomatickou kariéru nošením broží a sponek vyjadřovala své názory a nálady, se Nabiullina rozhodla předávat světu kódované zprávy prostřednictvím vlastního výběru oblečení.

Mnozí četli její zcela černý – možná až smuteční – outfit na tiskové konferenci krátce po zahájení invaze na Ukrajinu – 28. února 2022 – jako výraz vnitřní nespokojenosti. V březnu agentura Bloomberg a deník The Wall Street Journal s odvoláním na nejmenované zdroje napsaly, že se po invazi na Ukrajinu pokusila odstoupit, ale Putin ji odmítl, a v únoru 2022 zahájila další pětileté období v čele banky. Zprávy o možné rezignaci vyvracela. Ať tak či onak, její nesouhlas s válkou tím pravděpodobně skončil.

Je těžké říct, kdo přesně je Elvira Nabiullina a co ji motivuje k tomu pokračovat v boji s inflací v momentě, kdy Rusko ničí sousední stát i světový řád. Ruský ekonom žijící v Paříži Sergej Gurijev myslí, že mohla zůstat ve funkci, protože sama sebe přesvědčila, že kdyby odstoupila, inflace by se vymkla kontrole a obyčejní Rusové by byli poškozeni ještě více. Tím by zcela popřela svá slova z uniklého videa.

„Myslím si však, že ve skutečnosti podporuje Putinovu válečnou ekonomiku,“ dodal pro deník The New York Times. „Ve skutečnosti dělá něco, k čemu se nepřihlásila.“ Faktem je, že je stále na svém místě a drží Putinovu válečnou ekonomiku nad vodou, stejně jako tomu bylo poslední dekádu. Svým způsobem ho i zachránila před totálním fiaskem, které by způsobily ještě větší ekonomické problémy země.

Ruská ekonomika se blíží momentu pravdy

Nabiullina si přes deset let budovala reputaci tlumitelky inflace. Po 24. únoru 2022 znovu více než zdvojnásobila úrokovou sazbu – tentokrát nad 20 procent – a použila kapitálové kontroly, aby výrazně omezila tok peněz ze země, zastavila obchodování s akciemi na moskevské burze a uvolnila regulaci bank, aby nedošlo k zastavení poskytování úvěrů.

Ceny v Rusku ale stejně rostou tak rychle, že i oficiální statistiky do značné míry potvrzují ekonomickou realitu země. Zvyšování úrokové sazby se ukázalo jako nedostatečný krok, protože se zvyšuje i množství peněz v oběhu, což podporuje růst cen a vytváří tlak na kurz rublu. Podle ruského nezávislého webu The Insider navíc nic nenasvědčuje tomu, že by se ruská centrální banka chystala přísněji kontrolovat peněžní zásobu, a ani další faktory, zejména pokračující válka Kremlu na Ukrajině, ekonomické stabilitě neprospívají.

Inflace se podle oficiálních zdrojů pohybuje těsně pod deseti procenty. V realitě ale bude vyšší. V prosinci rostla tempem, které by v případě udržení činilo 29 až 30 procent ročně, a přestože klíčová sazba centrální banky v současnosti činí rekordních 21 procent, inflace roste i nadále. V období od 1. do 13. ledna vyrostly ceny o 0,67 procenta. A očekává se spíše zrychlující tendence.

V podstatě se jedná o stagflační scénář, který lze zastavit pouze za cenu hluboké recese.

Vysoká inflace je klíčovým ukazatelem přehřívání ruské ekonomiky. Samotná Nabiullina už varovala před černým scénářem stagflace, což je kombinace stagnace ekonomiky s vysokou inflací a vysokou mírou nezaměstnanosti.

„Nedostatek (pracovních, pozn. red.) zdrojů může vést k tomu, že se hospodářský růst zpomalí, a to navzdory všem snahám o stimulaci poptávky, přičemž všechny tyto stimuly zrychlí inflaci,“ řekla v létě. „V podstatě se jedná o stagflační scénář, který lze zastavit pouze za cenu hluboké recese,“ varovala.

Vysokou inflaci už Rusko má. Jeho HDP za rok 2023 ale vzrostlo o 3,6 procenta a Mezinárodní měnový fond očekává, že za loňský rok vyroste o 2,6 procenta. Nezaměstnanost se pohybuje kolem rekordního minima a rostou i mzdy. Válečné výdaje – jako jsou vojenské výdaje a vládní dotace – poháněly v posledních necelých třech letech velkou část ruského růstu. Země se také potýká s nedostatkem pracovních sil v důsledku odvodů do armády a odlivu mozků.

Podle ekonoma Antona Tabakha z nejstarší ruské ratingové agentury Expert RA je příliš brzy hovořit o hrozbě stagflace. Aby k ní došlo, musela by ekonomika vykazovat zpomalující růst a rostoucí inflaci po dobu nejméně tří měsíců, což v současné době nepozorujeme, dodal pro The Moscow Times na konci loňského roku.

Rusku hrozí i úvěrová krize. Šíří se zvěsti o tom, že by centrální banka mohla rozhodnout o zmražení vkladů v bankách. Podle ruského nezávislého deníku The Moscow Times existuje v ruském bankovním sektoru masivní a narůstající ohromný skrytý dluh, který souvisí s financováním válečné výroby.

Kromě státních peněz Rusko svou válku na Ukrajině údajně potichu financuje pomocí státem řízených zvýhodněných půjček. Ty ruským podnikům pod tlakem Kremlu poskytují banky. Půjčky podnikům od poloviny roku 2022 rekordně vzrostly, a to o 415 miliard dolarů. Více než polovinu z nich mají představovat právě půjčky dodavatelům v sektoru obrany.

Problém je ale v tom, že po zvýšení úrokové sazby nad dvacet procent nyní ruské společnosti čelí vysokým úrokům, které se pohybují okolo 25 procent. V ruské ekonomice tak bankám u společností v rámci těchto korporátních půjček „visí“ celkem 86,7 bilionu rublů, tedy přes 20 bilionů korun, z nichž asi 30 procent tvoří zmíněné „armádní“ půjčky. Bankám přitom docházejí rezervy, kterými by pokryly případnou neschopnost ruských podniků předražené půjčky splácet. 

Zmrazení vkladů se Nabiullině zdá nerozumné, spíše se tak očekává takzvaný kyperský scénář, který má udržet banky nad vodou. „Vše do výše pojištěné částky zůstává v držení osoby. Vše nad tuto částku se přemění na akcie nebo kapitál banky. Při podobné operaci přišli kdysi vkladatelé Bank of Cyprus o 85 procent svých úspor. Mimochodem, v té době to byli také většinou bohatí Rusové,“ popsal na sociální síti X německý komentátor Jürgen Nauditt. Tento scénář má oproti prostému zmrazení vkladů výhodu v tom, že snižuje počet nespokojených a zabraňuje masové panice mezi vkladateli.

Krize očekávání, nikoli krize samotných sankcí

Ruská ekonomika nyní začíná pociťovat to, před čím ji Nabiullina necelé tři roky chránila – dopad západních sankcí. Západ žil v očekávání, že sankce dostanou ruskou ekonomiku pod tlak hned po jejich zavedení a že pod tímto tlakem také rychle zkolabuje. Jsme svědky krize očekávání, nikoli krize samotných sankcí.

První náznaky se objevily na konci roku 2024 – po necelých třech letech od jejich zavedení. Rubl oslabil, přičemž podle nedávné analýzy Kyjevské školy ekonomie ztratila ruská měna vůči americkému dolaru a euru více než polovinu své hodnoty. Rozhodující roli v této devalvaci sehrály mezinárodní sankce vůči ruským finančním institucím. Podle Kyjevské školy ekonomie navíc ruský vývoz ropy „klesl na 64,40 dolaru za barel“ na konci roku 2024 (původně vývoz činil 70 dolarů za barel, pozn. red.). To naznačuje, že ruská vláda získává z prodeje ropy menší příjmy.

To, co vidíme právě teď – inflační krizi, krizi úrokových sazeb centrální banky, krizi federálního dluhu, (…) zpomalení ekonomiky – to vše je produktem sankcí.

Rostoucí inflace vyvolává obavy i v Rusku. Ruský prezident Vladimir Putin minulý měsíc na každoroční tiskové konferenci, na které hodnotil rok 2024, prohlásil, že inflace je problém a že se ruská ekonomika „přehřívá“. Připustil, že ceny zboží se zvýšily, ale snažil se tomu čelit tím, že se zvýšily i mzdy ruských občanů. Na závěr pak dodal, že ruská centrální banka pracuje na úpravě referenčních hodnot, aby rostoucí inflaci vyřešila.

„Pokud jde o sankce zavedené od února 2022, to, co vidíme právě teď – inflační krizi, krizi úrokových sazeb centrální banky, krizi federálního dluhu, krizi na straně nabídky, neschopnost rozšířit výrobu, nedostatek pracovních sil a všeho dalšího, nedostatečný přístup k investicím a technologiím, zpomalení ekonomiky – to vše je produktem sankcí,“ řekl deníku FORUM 24 ruský opoziční politik a ekonom Vladimir Milov.

„Zatím nejsme ve stagflačním scénáři, ale stačí jen chvíli pokračovat v současném trendu, a budeme tam velmi brzy,“ dodal.

Pokud Nabiullina odejde, bude to Putinova smrt

Kritici politiky centrální banky pod vedením Nabiulliny tvrdí, že poškozuje firmy a investice. Někteří mluví o tom, že stagflace už v Rusku existuje. „V důsledku kroků Centrální banky ruská ekonomika ve skutečnosti čelí stagflaci – současné stagnaci (nebo dokonce recesi) a vysoké inflaci,“ napsal ve své nedávné zprávě think-tank TsMAKP. Zpráva think-tanku, který vede Dmitrij Bělousov, bratr ekonoma a ministra obrany Ruské federace Andreje Bělousova, varovala před rizikem masových bankrotů.

Kritici tvrdí, že zvýšené úrokové sazby nezchladí ruskou inflaci. Místo toho podle nich tvrdě zasáhne výrobu a investice, čímž zatíží výrobce dodatečnými výdaji a sníží hospodářský růst. Alarmismus se ale neomezuje jen na TsMAKP.

Úrokové sazby začínají poškozovat ziskové marže společností a hrozí, že se stane nerentabilním i tak lukrativní podnikání, jako je vývoz zbraní, varoval Sergej Čemezov, šéf státní obranné korporace Rostec. „Pokud budeme takto fungovat i nadále, čeká nás téměř většina podniků bankrot. Bohužel neznám žádný podnik s takovou ziskovostí – více než 20 procent ani obchod se zbraněmi neposkytuje takovou úroveň ziskovosti.“

Mezi další kritiky patří oligarcha Oleg Děripaska, Alexej Mordašov, šéf ocelářské společnosti Severstal, nebo premiér Michail Mišustin. Ten Putinovi řekl, že kvůli politice centrální banky není ruský byznys schopen rozvoje a růstu, protože úvěry se pro něj staly prakticky nedosažitelné.

Podle Marka Galeottiho je „docela zarážející, že na vděčnost tyranů není radno spoléhat, a že se nyní nejen Putin zdá být vůči ní (Nabiullině, pozn. red.) chladnější“.

„Putin má klasický autokratický přístup – on rozhodne, co je třeba udělat, a očekává, že jeho lidé zařídí, aby se to stalo. No, svět takový není, nemůžete jen tak očekávat, že vaši generálové budou dobývat, cokoliv budete chtít, nemůžete očekávat, že vaši bankéři budou jednoduše fixovat úroky a inflaci na úrovni, kterou byste chtěli,“ dodal v rozhovoru pro deník FORUM 24.

Putin má klasický autokratický přístup – on rozhodne, co je třeba udělat, a očekává, že jeho lidé zařídí, aby se to stalo. No, svět takový není.

Když se rubl v polovině srpna roku 2023 propadla pod hranici 100 rublů za dolar, Putinův ekonomický poradce Maxim Oreškin ukázal prstem právě na ženu, která je kvůli své pozici a pomoci Vladimiru Putinovi financovat válku na sankčních seznamech Spojených států a Velké Británie. „Hlavním zdrojem oslabujícího rublu a rostoucí inflace je laxní měnová politika,“ napsal státní zpravodajské agentuře TASS.

A do Nabiulliny se pustil i prominentní propagandista ruské státní televize Vladimir Solovjov. „Všechny ostatní země se nám smějí kvůli skvělé politice naší centrální banky,“ řekl. Zatím snad nic nenasvědčuje tomu, že by se chtěl Vladimir Putin své dlouholeté guvernérky zbavit, pozorovatelé se už ale začínají zajímat, jak dlouho může ve své funkci vydržet.

Ruská centrální banka se po kritice na konci loňského roku rozhodla nezvyšovat úrokovou sazbu. Nabiullina podlehla tlaku a ustoupila od záměru zvýšit sazbu na 24 procent. Za cíl si přitom klade udržet inflaci pod deseti procenty. Nástroje k jejímu krocení ale i podle vlastních slov prakticky již žádné nemá, kromě zmíněného zvyšování úrokové sazby. Ta se od července 2023, kdy byla úroková sazba 7,5 procenta, vyšplhala na 21 procent, což je nejvyšší úroveň od počátku roku 2000.

„Svět je složité místo, ale Putin si to zřejmě nepřipouští a obviňuje jednotlivce, když se mu nedaří, místo aby se zastavil a zamyslel se, zda nepožaduje něco nemožného. Musím uznat, že pokud Nabiullina odejde – a po začátku invaze už mu poslala svou rezignaci, kterou Putin nepřijal – bude to jeho smrt,“ popsal pro FORUM 24 Galeotti, jeden z největších světových znalců Ruska.

„Řekl bych, že Rusko směřuje k velmi vážným hospodářským potížím. Dávám přednost tomuto termínu, protože ekonomický kolaps lidé chápou doslova tak, že se všechno začne hroutit. V mnoha ohledech je už ruská ekonomika ve velmi hluboké krizi,“ dodal v rozhovoru pro FORUM 24 ekonom Milov s tím, že se její stav blíží špatnému stavu sovětské ekonomiky před jeho rozpadem.

Zdá se, že Vladimir Putin, který se snaží vyhnout nepředvídatelné inflaci z 90. let, chce inflaci udržet na uzdě za každou cenu. V dubnovém projevu označil Turecko za zemi, jejíž představitelé kdysi nedokázali včas učinit těžká rozhodnutí, aby se postavili inflaci čelem, což vedlo k přetrvávající dvouciferné inflaci. „Překročili určitou hranici a nyní se s (inflací, pozn. red) nedokážou vypořádat. Takže zde musíme být velmi opatrní.“ Jak ale oznámila Nabiullina, centrální banka prakticky už žádné nástroje nemá.