Předseda strany PRO a poslanec za hnutí SPD Jindřich Rajchl FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
NÁZOR / Když se nebohá fakta dostanou do blízkosti Jindřicha Rajchla, nečeká je nic jiného než utrpení. Pokud jde jen o politické názory, dá se všechno ještě maskovat různými frázemi. Jakmile ale dojde na něco, co se dá změřit a spočítat, je chatrnost těchto konstrukcí zjevná. Tedy alespoň někomu.
„Patku větrné elektrárny tvoří 3000 tun betonu a 180 tun oceli. K tomu si do vzorečku efektivity připočítejte nerecyklovatelné lopatky, jejichž životnost činí pár let, a vyjde vám, že větrná elektrárna za dobu své životnosti nevyrobí ani tolik energie, kolik se spotřebuje na její konstrukci. A to se vyplatí! Pojďme už konečně tenhle podvod ukončit. Ať nám ty solární barony nenahradí baroni větrní a nás to zase nestojí stovky miliard vyhozených z okna,“ tvrdí Rajchl na Facebooku.
Pak ještě přichází závěrečné legrační sdělení: „Za zdroj informací děkuji Janu Tománkovi. Vřele doporučuji Honzu sledovat. Už od dob covidu dělá úžasnou práci v oblasti objektivního informování naší veřejnosti.“ Tak aspoň víme, kdo je pro Rajchla „odborná“ autorita a podle toho to pak taky dopadá.
Rajchl napsal snůšku naprostých nesmyslů. Server Manipulátoři.cz to podrobně rozebral. Komu by to ani potom dál nebylo jasné, může si to ověřit. Dnes je na to nástrojů hodně a prakticky každá déletrvající neznalost je zaviněná.
Když to shrneme, Rajchl napsal v podstatě správně jen jednu věc, totiž že se při stavbě těch někým velmi nenáviděných „větrníků“ spotřebuje hodně množství betonu a oceli. Jedná se o stovky až tisíce tun materiálu. Web Manipulátoři cituje z Databáze REMPD, která uvádí přibližně 390 až 405 tun betonu a 20 až 55 tun oceli na megawatt výkonu, tedy asi 1 400 až 1 600 tunám materiálu na jednu turbínu. To číslo ale vůbec nic neříká o tom, jak je taková konstrukce energeticky výhodná.
Analýzy zohledňující výrobu materiálů, stavbu, provoz, údržbu i likvidaci ukazují, že energetická návratnost větrných elektráren je typicky v řádu měsíců, přičemž IPCC uvádí medián 5,4 měsíce. Další studie potvrzují obdobné hodnoty a návratnost závisí na lokalitě a podmínkách.
Kritici se často upínají k tvrzení, že materiál lopatek je podle nich nerecyklovatelný. To je z praktického hlediska dnes dost pravda. Jsou zkonstruovány z kompozitních materiálů, ale mají životnost kolem 20 až 30 let. Recyklovat by se konec konců daly, jen to dnes ještě není ekonomicky výhodné. Většinu hmotnosti turbín (80 až 90 procent) ale tvoří ocel a železo, které jsou běžně recyklovatelné.
Takže když ten Rajchlův blábol prozkoumáme, dozvíme se, že větrné elektrárny vyžadují značné množství materiálů a jejich „vrtule“ se obtížně recykluje, ale to je asi tak všechno. Jejich energetická bilance je ale pozitivní a tvrzení o „podvodu“ jsou zavádějící (kdyby nechtěl někdo použít přímo slovo lež) a jde spíš o politickou propagandu.
Fakta ale stoupence velkého vůdce trpasličí strany nezlomí. „Dyť si to nevydělá ani na sebe co to stojí peněz a výkon je malý ze se to nemůže vyplatit, hyzdí krajinu a vytváří hluk, ruší zviřata a ptáky,“ píše někdo, kdo se prý jmenuje „Stenly“. Přidala se i jakási Tamara. (Podle profilové fotografie se jedná o psa.) „Strašný! Nehledě na to, že negativně ovlivňuje naše podnebí počasí. Větší sucha.“ Pes Tamara ještě na svém profilu bojuje proti sudetským Němcům a banderovcům, hájí práva zvířat (zvláště psů), je nezadaný a žije ve Vídni. Aspoň víme, u koho Rajchlovy „myšlenky“ zvláště rezonují.
Pochopitelně nemůžeme s jistotou vědět, jestli Rajchl těm nesmyslům sám věří, ale z dobrých důvodů o tom můžeme vážně pochybovat. Tažení proti obnovitelným zdrojům energie patří k nezbytné výbavě všech dezinformačních a proruských serverů. Cíl takového úsilí se dá docela snadno odhadnout. Energetická nezávislost na ropě a plynu pocházejících z různých pochybných diktatur a Ruska pochopitelně některým lidem nevyhovuje. Stejně tak, když nějaká země může čerpat energii z velkého množství zařízení, která nelze tak snadno odrovnat jedním úderem. Pak se vrší lži, polopravdy a nepřiměřeně se zveličují dopady a rizika. Kolem uhelných elektráren se takhle skutečně nenamáhají.
Když je Jindřich Rajchl ochotný vypustit na veřejnost takový nesmysl, je také vidět, jak nízké mínění má o své klientele. On je ale odhodlán nenechat se zastavit žádným odhalením a s velkým nasazením za svým mocenským cílem supí dál.
