Jaká je vizitka Erdoganovy strany, jež podle kritiků skrytě islamizuje zemi

Eric Drooker

Volby v Turecku včera vyhrála Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), kterou založil a fakticky ovládá prezident Recep Tayyip Erdogan, jenž  je stále klíčovým mužem této strany, ač jí nepředsedá. Strana spravedlnosti a rozvoje vznikla v roce 2001, kdy ji založili umírnění poslanci ze zrušené proislámské Strany ctnosti (FP) v čele s tehdy bývalým starostou Istanbulu Recepem Tayyipem Erdoganem. AKP je vládnoucí stranou v Turecku již 13 let a Edrogan stál v jejím čele až do loňského srpna, kdy se stal prezidentem Turecka.  AKP vždy sestavovala vládu sama, až do voleb letos v červnu, kdy ztratila absolutní většinu a nepodařilo se jí sestavit vládu. Proto se nyní konaly předčasné volby.

Od prvních voleb v roce 2002, v nichž AKP kandidovala, získala postupně 34,3 procenta, 46,6 procenta (v roce 2007), 49,8 procenta (v roce 2011) a letos v červnu 40,9 procenta hlasů. Ve včerejších volbách získala po sečtení 96 % volebních lístků přes 49 procent hlasů, což znamená více než dvacetiprocentní náskok před středolevou sekulární Lidovou republikánskou stranou (CHP), která je nejstarší politickou stranou v zemi (v roce 1923 ji založil Mustafa Kemal Atatürk).

AKP se zprvu profilovala jako proislámská umírněná strana pravého středu, která prosazuje liberální tržní ekonomiku a podporuje členství země v EU. V roce 2005, kdy Unie zahájila s Ankarou přístupové rozhovory, byla AKP také přijata jako pozorovatel do Evropské lidové strany. Ale stejně jako drhla jednání o vstupu do EU, tak se i poslanci AKP v listopadu 2013 v Evropském parlamentu připojili k euroskeptické Skupině evropských konzervativců a reformistů.

V posledních letech je AKP stále častěji kritizovaná za to, že navzdory proklamacím o sekularismu má skrytý program islamizace. Například byl přijat zákon ztěžující přístup k alkoholu, regulovány jsou i sociální sítě a výjimečné nejsou ani tresty za „rouhání“ kvůli kritice proroka Mohameda. Loni na jaře například telekomunikační úřad blokoval na popud vlády sociální sítě před komunálními volbami, protože prý nelegální nahrávky na internetu zpochybňovaly bezúhonnost čelních představitelů státu.

Také prezident Recep Tayyip Erdogan (61) bývá v posledních letech kritizován za autoritářský styl moci. Protesty proti jeho vládě vyvrcholily na jaře 2013, kdy se původní demonstrace za záchranu istanbulského parku Gezi po tvrdém zásahu policie (s několika oběťmi) rozšířily i do dalších měst země a demonstranti žádali demisi vlády a svobodu slova a shromažďování.

Erdoganovi nicméně nelze upřít, že z Turecka udělal hospodářského tahouna regionu. Jeho vláda poněkud zlepšila postavení kurdské menšiny a v březnu 2013 dokonce dojednala s kurdskými separatisty příměří. To ale skončilo letos v létě, kdy se Turecko bombardováním pozic Islámského státu (IS) připojilo k zemím, jež zasáhly do války v Sýrii, avšak zároveň bombardovalo i tábory Strany kurdských pracujících (PKK) v Iráku.

Eric Drooker

Politické body možná Erdoganovi vynesla i migrační krize. Turecko nyní čelí masivnímu přílivu syrských uprchlíků (asi dva miliony lidí) a EU ve snaze zastavit vlnu těchto migrantů do Evropy si podle analytiků v podstatě nechává diktovat od Ankary podmínky. Už slíbila urychlení udělování víz tureckým občanům i rozhovorů o vstupu do EU.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner