Radek Vondráček, Alena Schillerová, Karel Havlíček a Andrej Babiš FOTO: profimedia.cz
FOTO: profimedia.cz
KOMENTÁŘ / Příběh Babišova zametání vlastních přečinů a včerejšího vítězství nad zákonem a soudy je drsnou ukázkou skutečného stavu naší země a naší společnosti. Je to příběh o zemi a o společnosti, která se nechá zmanipulovat, pokořit a zbavit důstojnosti působením kulturně primitivního, ale za to dokonale vychytralého superboháče.
V anglosaské publicistice se takovému jevu říká „above the law“, kdosi je tu nad zákonem. A všichni soudní lidé přitom chápou, že jde o zásadní společenský malér, o vážné narušení kolektivního smyslu pro spravedlnost. Pakliže jde o vrcholného státníka, pak se s takovou situací budou muset vyrovnávat celé generace. Logickou součástí takové kolektivní sebereflexe je otázka, kdo to zavinil. Kdo za toto selhání může.
Předně je třeba říci, že demagogická hra na politické trestní stíhání, jež se nám snaží vnutit Babiš a jeho spolustraníci, je pohádkou pro slabomyslné. Babiš je docela obyčejný tunelář, jeho kariéra je učebnicovou ukázkou devadesátkového kapitalismu a poslední soudní řízení ve věci padesátimilionového dotačního podvodu u Babišovy luxusní farmy Čapí hnízdo našeho premiéra jasně označilo za pachatele.
V běžné řeči se pak taková osoba označuje za podvodníka či jednoduše za zloděje. Pro každou společnost je hluboce zraňující, když v jejím čele stojí osoba zapletená do kriminálních deliktů. V normální zemi to není možné ani při pouhém podezření. My ale takovou normální zemí nejsme. A je pro nás chabou útěchou, že tento druh nenormálnosti se šíří i jinde různě po světě.
Není tu vůbec co řešit. Babiš si koupil a vydobyl politickou moc a tuto politickou moc využil k tomu, aby se zabarikádoval před mocí soudní. Umožnila mu to celá armáda jeho sluhů, kteří z toho žijí a požívají funkce. Umožnili jsme mu to ale také neschopností justice, médií a v neposlední řadě i impotencí politických stran demokratické orientace.
V rámci tohoto výčtu je třeba věnovat zvláštní pozornost jistému lidskému typu, který se obvykle zásadně podílí na destrukci pravidel, politické kultury a civilizovaného chování společnosti. Jsou to ti zdánlivě rozumní pomahači, jako je třeba Karel Havlíček, Robert Plaga, Helena Válková či Adam Vojtěch.
Není ničím překvapivé, že před trestním stíháním bránili Babiše klasičtí dezoláti z SPD a duševní invalidé od Motoristů. Tím skutečným a zásadním problémem jsou krasoduchové a estéti v Babišově komparsu. Jsou to ti nejnemorálnější a v důsledku nejnebezpečnější lidé, protože umějí klamat tělem. Jde o lidský typ, jaký ve Třetí říši reprezentoval nadaný Albert Speer a v éře naší normalizace Lubomír Štrougal.
Jsou to ti rozumní, věcní a moudří, kteří dovedou hezky a rozumně vystupovat. A přitom naplno slouží špatné věci. V dobách totalitních režimů jde o účast na zločinech, v éře těžce zkoušené demokracie jde „jen“ o jakousi formu prostituce a podrývání morální a civilizační úrovně společnosti. Motivem k tak hnusnému chování je u nich vždy jen jejich dobré bydlo, osobní prospěch z účasti na moci. Právě na takových lidech stojí fungování každého špatného režimu a každé temné moci. Jsou to estéti mezi dinosaury v Jurském parku.
Není od věci opět připomenout Orwellovu Farmu zvířat, v níž došlo v závěru knihy k tak dojemné spolupráci lidí s prasaty, že už je nebylo možné od sebe navzájem rozlišit. Nebylo už poznat, kdo je člověk a kdo je čuně.
Právě k tomuto orwellovskému úkazu došlo včera v české poslanecké sněmovně.