Europoslanec Mikuláš Peksa v rozhovoru pro deník FORUM 24 popisuje, v čem je hlavní problém střetu zájmů premiéra Andreje Babiše. Je přesvědčen o tom, že kontrolní mise, na niž pojedou europoslanci v únoru, by měla zamířit do České republiky.

V rozhovoru na Radiožurnálu zaznělo, že frakce Zelených, kam patří i Piráti, by ráda vyslala do České republiky misi europoslanců. Je to definitivní?

Je to ve fázi předběžných úvah. Formální usnesení v tuto chvíli není. Souvisí to s časovou posloupností našich aktivit. Máme únorový termín, kdy bychom se někam měli vydat, a z mého pohledu by bylo logické, aby to byla Česká republika. 

Znamená to tedy, že termín mise je daný, ale není dané, kam europoslanci pojedou?

Ano. Evropský parlament rutinně kontroluje jednotlivé členské státy a v danou chvíli by bylo logické zkontrolovat Česko.

Jak často se setkáváte s argumenty, které vás osočují z udávání naší země v Bruselu?

Seznal jsem, že jde o oficiální postup firmy Agrofert, respektive hnutí ANO. Oni se tím snaží omlouvat premiérovy problémy. Trochu mi to připadá jako na základní škole. Pokud upozorníte na nějakou nepravost, velký kluk ve třídě vás zmlátí, protože tohle se prostě nedělá. Nemohu si pomoci, my se bavíme o penězích daňových poplatníků, které bychom všichni měli chránit. Nechápu, jak někdo může omlouvat to, že nyní dochází k jejich chybnému využívání. To bychom se na to měli jen tak dívat a nic nedělat?

Zeptala bych se vás jako člena rozpočtového výboru EP. Jeho předsedkyně Monika Hohlmeierová říká, že peníze by měly být vráceny, ale měl by je vrátit příjemce, tedy Agrofert. Jak by toho Evropská unie mohla dosáhnout?

Je to složitější. Vnitřní trh by měl v praxi fungovat tím způsobem, že žádný stát nevyplácí firmám na svém území peníze, čímž by je neférově zvýhodňoval vůči firmám z ostatních států ze společného trhu. Asi je logické, že pokud firma Agrofert nemá nárok na dotační titul, vyplatit je navzdory tomuto rozhodnutí je pokřivování podmínek na vnitřním trhu. To by se dít nemělo.

Když ale mluvíme o penězích, které už vyplaceny byly, jde o korekci toho, co se již stalo.

Nepochybně. Pokud dojde k takovému pochybení, přirozeně by mělo být možné skrze nějaký regulační orgán zajistit nápravu. Firma by to pak měla vrátit.

Jsou nějaké srovnatelné případy, které jste na výboru řešili?

V principu se předpokládá, že vyplácení dotací nikdy není stoprocentně bezchybné. Míra chybovosti by se ale měla udržovat pod rozumnou mírou. Pravidelným předmětem jednání tohoto výboru je to, proč se chybovost pod touto mírou neudržuje. To bývá v různých státech různé. 

A Česká republika je teď takový nejviditelnější případ?

Dá se to tak říct. Myslím si, že vnímání střetu zájmů pana premiéra je velice negativní. On na jedno straně skrze svoji firmu čerpá dotace, na straně druhé skrze Evropskou radu spoluurčuje, podle jakých pravidel by měly být vypláceny. Což mu logicky dává velkou možnost k tomu, aby si vyplácel víc.

Oslabuje to pozici České republiky?

V danou chvíli to z personálního hlediska funguje tak, že Andrej Babiš mluví za Českou republiku. A pokud jménem České republiky zastává své osobní obchodní zájmy, je to zajisté vnímáno negativně a pozici České republiky to oslabuje.

Vnímáte to v otázce toho, jak česká vláda odmítá zastropování zemědělských dotací?

Jednoznačně. To je dlouhodobě pozice Ministerstva zemědělství, které ovládají. Pro kontext je dobré zdůraznit, že otec pana ministra Tomana vlastní velkou zemědělskou firmu. Pokud oni nastavují pravidla v rámci Evropské rady, resp. Rady ministrů, mohou si tím docela hodně pomoci. V případě Rady ministrů pro zemědělství je to limitovanější, protože se rozhoduje většinovým hlasováním, takže ministr Toman může být přehlasován. V případě Evropské rady, která plní funkci kolektivního prezidenta Evropské unie, je to problém, protože každý stát má právo veta. Andrej Babiš může jménem České republiky prohlásit, že vetuje úplně všechno, pokud nebudou podmínky pro jeho firmu takové, jaké je chce mít.

Jak se na problém České republiky dívají vaši kolegové v europarlamentu?

Je dobré si uvědomit, jakým způsobem funguje Evropská unie. Parlament funguje jako parlament a rada funguje jako zástupce vlád jednotlivých členských států. Problém, který zdůrazňuje řada mých kolegů v Evropském parlamentu, je, že Evropská rada je vládami členských států dost často využívána k tomu, aby prosazovala osobní zájmy jejich představitelů. Vycházejí najevo různé skandály, často je v této souvislosti zmiňován maďarský premiér Orbán. Mezi oběma institucemi ale funguje rivalita a parlament se snaží zkorigovat zneužívání ze strany rady.

Máte nějakou informaci o tom, kdy by měl přijít druhý audit týkající se Andreje Babiše?

Mělo by to být v řádu týdnů.

Budete se v souvislosti s auditem, který už dorazil, ptát na něco eurokomisaře Johannese Hahna?

Největším problémem je politická otázka, jak vyřešit střet zájmů velkopodnikatele Andreje Babiše v rámci Evropské rady. V průběhu příštího roku bude probíhat jednání o Víceletém finančním rámci (2021-2027), což je rozpočet EU na následující roky. Andrej Babiš může ten rozpočet ovlivňovat. Bavíme se o penězích, které jsou mnohonásobně větší než rozpočet České republiky. Audity vymezily množství peněz, které bude muset Česká republika a pak firma Agrofert vracet. A co je důležité – musíme v rámci toho finančního rámce zabránit tomu, aby došlo k něčemu podobnému, protože ta částka by mohla být mnohem vyšší.

Jakou cestou by se tomu mělo zabránit?

Nejbezpečnějším řešením by bylo, kdyby Andrej Babiš rezignoval na post premiéra. Samozřejmě by mělo smysl i to, kdyby firmu Agrofert prodal. Přál bych si řešení, které by zaručilo, že České republice nepůjde o žádné peníze. 

Pokud situace nebude vyřešená v době, kdy se bude vyjednávat o novém finančním rámci, může to poškodit Českou republiku v tom smyslu, že by nakonec získala méně peněz?

Určitě ano. Bude tam snaha jeho střet zájmů nějakým způsobem korigovat. V té chvíli je jasné, že vedlejší škoda bude, že korigovaná bude i celá Česká republika. To je ten důvod, proč by ke střetu zájmů nikdy nemělo docházet.

Měl by být audit oficiálně zveřejněn?

Ano. Je veřejně znám, ale zároveň je ostudné, že poslanci Evropského parlamentu si takto zásadní dokument čtou v médiích.

A měl ho zveřejnit váš stranický kolega primátor Hřib?

Řešili jsme to, ale pražský magistrát se rozhodl tak, jak se rozhodl. Mohlo by to být právně napadáno a já bych velmi nerad kohokoli vystavil riziku. V české justici existují různé tlaky, což je zjevné i podle obsazení postu ministryně spravedlnosti. Kvůli tomu jsem na to nechtěl tlačit.

Pro frakci Zelených byl i v minulém období Agrofert tématem nejen z hlediska střetu zájmů, ale také jako Agrofert a jeho chování k půdě a krajině. Jak je to teď?

Obecně je problém v tom, jak tyto velké firmy provozují zemědělství. Nechápou ho tradičním způsobem. Je to pro ně továrna na jídlo a využívají ji tak, aby měla co největší produkci, což znamená velké množství hnojiv, rozorávání remízků a řadu dalších věcí. V důsledku toho krajina krátkodobě něco dává, ale dlouhodobé hledisko je „po nás potopa“. Tohle chování bychom jim neměli dovolit, protože ohrožuje potravinovou soběstačnost pro naše děti a vnoučata. Oni ale mají lobbistickou sílu si to prosadit.

Jste europoslancem první volební období. Co vás po zvolení nejvíc překvapilo?

Jiná úroveň politické kultury. Tam, kde v českém parlamentu běžně padají slova jako ožrala, zloděj a podobně, to v europarlamentu prostě neexistuje. Z toho bychom si měli vzít příklad.

Jaká je spolupráce mezi českými europoslanci napříč politickými skupinami?

Dá se říci, že se scházíme jednou měsíčně v rámci zasedání ve Štrasburku na společné snídani. Tam se probírají nadstranická témata. Někteří tam chodí svědomitěji, někteří méně svědomitě. Jsem za tu příležitost vděčný a rozhodně bych to i posílil. Myslím, že by stálo za to udělat podobné snídaně i se slovenskými europoslanci.

Podporujete iniciativu europoslankyně Šojdrové ohledně přijetí sirotků z uprchlických táborů?

Mně připadá nelidské odmítat děti, které prchají z války a nemají rodiče. To je věc humanity tak, jak je základním pilířem naší civilizace.

Poškozuje nás nedostatek solidarity v očích partnerů?

Myslím si, že ano. Evropa je postavená na sdílení společných hodnot humanity a solidarity, a pokud se k tomu stavíme ostentativně zády, jsme vnímáni jako nepochopitelní a dlouhodobě to naší pozici škodí.