Eurozóna teprve nyní svým tempem hospodářského růstu dostihuje Spojené státy, jak odhalila ve své prognóze Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Na vině budou z velké části zřejmě vysoké daně a odvody a také neúnosné státní dluhy, především na evropském jihu.

Světová hospodářská krize sice původně vznikla ve Spojených státech, ty se však nakonec ukázaly jako připravenější, a tudíž odolnější.

Záchranou USA byly ekonomicky zdravé státy jako Texas. Tam totiž už někdejší guvernér z devadesátých let (a pozdější federální prezident) George W. Bush (americká pravice) poměrně radikálně snížil lidem daňové zatížení.

Kromě toho americké ekonomice pomohla i její velikost, a tím pádem určitá robustnost při řešení problémů. Italský státní dluh v porovnání s tamní ekonomikou také nebyl v prvních letech krize o nic menší než dluh řecký. Řecko však krizi nezvládlo právě proto, že je v očích mezinárodních věřitelů malou, na vnějších faktorech velmi závislou ekonomikou.

Řecká centrální banka by navíc jistě měla pokušení řešit dluh skrytou daní v podobě oslabování řecké měny. Má však smůlu. Vtip je v tom, že Řecko se své měny zbavilo a sdílí teď jinou měnu s půlkou Evropy. Do ní přitom řečtí bankéři sami nemohou zasahovat.

Zrovna existence eura pro tak různorodou oblast, jako je celá eurozóna, také nutně sehrála velmi negativní roli v průběhu hospodářského útlumu. Ale vzhledem k existenci dolaru v celých rozlehlých Spojených státech tím nelze vysvětlit několik let trvající zpoždění v oživení evropské ekonomiky za hospodářstvím americkým.

Evropská unie (a opět zejména eurozóna) má zkrátka ve srovnání se Spojenými státy a vlastně i ve srovnání s prakticky celým světem nebývale vysoké a, jak se ukazuje, dlouhodobě neúnosné daňové zatížení. Ostatně, jak vypočítala rovněž OECD, ve skvěle rostoucí Indii se jen kvůli zavedení nové spotřební daně snížila prognóza růstu pro tento rok ze 7,3 % na 6,7 %, jak informovala také ČT24.