Brzy budeme umět sestřelovat Šáhidy ve výšce přes sedm kilometrů, říká český dobrovolník „Vozím drony“. FOTO: FORUM 24/ Martin Skýpala
FOTO: FORUM 24/ Martin Skýpala
„Ukrajinci mi poradili, abych tuhle dílnu schoval rovnou pod zem, aby se to později případně nemuselo všechno stěhovat,“ směje se legendární český dobrovolník známý pod přezdívkou „Vozím Drony“. Je zakladatelem skupiny podobně smýšlejících lidí pojmenované Aerozvědka. Zatímco velmoci NATO a Evropy nyní teprve prosí Ukrajince poskytnutí know-how protidronové ochrany a nabízejí jim za něj vysoké sumy, oni ho pro Česko už dávno vyvíjejí, v přímé spolupráci s ukrajinskými jednotkami. kterým pomáhají od počátku plnohodnotné války. Všechno se testuje na vlastní kůži v první linii. Není divu, že jsou naprostá špička, a to dost možná i v evropském kontextu.
Jeho pravé jméno není možné zveřejnit z bezpečnostních důvodů. Český dobrovolník „Vozím Drony“ je známý díky svému stejnojmennému účtu na sociální síti X. Ve skutečném světě k sobě on ani jeho spolupracovníci mnoho lidí nepustí, což tak nějak vyplývá z povahy jejich práce. Totéž na druhou samozřejmě platí pro novináře. V případě deníku FORUM 24 ale udělali výjimku a pozvali nás na místo, kde probíhá vylepšování běžných dronů pro potřeby ukrajinských obránců, výroba a vývoj nejmodernějších prototypů bezpilotních letounů i potřebného softwaru, analýza sestřelených ruských zbraní a spousta dalších klíčových věcí nutných pro udržení kroku s možným budoucím nepřítelem – Ruskem.
Tahle občanská iniciativa jménem Aerozvědka vyvíjí interceptory proti smrtícím dronům Šáhed, schopné dosáhnout mnohakilometrových výšek. Dodává malé útočné drony ve vylepšených konfiguracích ukrajinským obráncům. Dokáže vyrobit pozemní autíčka vozící protitankové miny nepříteli až do bunkru. Sestrojuje průzkumná křídla neúnavně monitorující bojovou linii i těžké drony se šesti rotory schopné nést několik ničivých minometných granátů, anebo zásoby pro vojáky na bojových pozicích. Vyvinula také unikátní software, který umožňuje na dálku aktivovat bojovou hlavici dronů, takže obsluha nemusí odjišťovat nálože manuálně a nečelí riziku jejich selhání a zranění kvůli předčasné detonaci. „Zachránili jsme tak hodně rukou, nohou a životů,“ říkají. Vyvinuli také software pro uzamčení cíle, aby ho dron pomocí umělé inteligence byl schopen zasáhnout i v případě, kdy ho rušičky odříznou od signálu operátora.
„Snažíme se pomoci Ukrajině, ale druhý neméně důležitý cíl je sbírat know-how, přizpůsobovat technologie, zjišťovat, jak co funguje, vytvořit odpovídající prototypy, technologická i softwarová řešení i dokumentaci a připravit je. Kdyby byly potřeba v budoucnu tady, budeme vědět přesně, co funguje, co ne, a budeme moci adekvátně reagovat,“ vysvětluje dobrovolník.
Od chvíle, kdy „Vozím Drony“ v květnu roku 2022 poprvé vyrazil na Ukrajinu, dodali obráncům přes šestnáct tisíc útočných FPV dronů, sedm set průzkumných dronů, tři sta kusů zařízení protidronové ochrany (prostředky REB a podobně) a spoustu dalších věcí.
„Nepovedlo by se to bez podpory českých dárců, kteří od začátku války pomáhají nám, a tím i Ukrajině. Nemáme žádnou podporu státu a momentálně ani jiných organizací, takže to všechno, co vidíte kolem sebe, se podařilo především díky nim. Jen díky jejich pomoci můžeme pracovat na takovéto úrovni,“ říká mi o projektu, na kterém sám nechal tisíce hodin práce a života stejně jako desítky jeho spolupracovníků, kteří se s ním na projektu české Aerozvědky podílejí.
Spustili i nový podcast „Listen Before Flight“ (Poslouchej před letem, pozn. red.), ve kterém informují o aktuálních otázkách evropské bezpečnosti i praktických problémech obrany evropských zemí před ruskou agresí. Je to nekompromisní smršť informací, která má brzy dostat novou „vymazlenější“ tvář.
Na bojiště si vozíme všechno s sebou
„Tahle naše dílna je zaměřená především na prototypy. Je tady veškeré vybavení, které člověk potřebuje, aby mohl pracovat – od měřicích zařízení na plošné spoje přes antény, optická vlákna, software na návrhy a prototypování dronů. V podstatě je to obdoba typické ukrajinské dílny. Jiní naši kluci mají zase svá místa. Každý je vybaven podle toho, co dělá,“ říká mi za neodmyslitelného zvuku běžících 3D tiskáren na pozadí. „Mimochodem to za tebou je náš Boxer,“ ukazuje mi pozemní sebevražedný dron vozící do ruských úkrytů a zákopů protitankové miny. Nad hlavou mi visí nový prototyp – pokračovatel českého sledovacího křídla typu Sojka. Vedle mě stojí stůl na kolečkách s kompletním vybavením. „S tím jezdíme na Ukrajinu. Vrazíme ho do dodávky. Je na něm všechno, co člověk potřebuje v terénu jako operátor. Má nezávislé napájení, dva výkonné počítače, dva SDR vysílače a spoustu připojitelných periferií, různých antén, Starlink, a tak dále,“ popisuje.
Jak říká, elektronika snáší bojové podmínky překvapivě dobře. „Stále používám notebook, který jsem si koupil na začátku války. Zažil hodně. Válel se na zemi v blindáži (podzemní úkryt vykopaný na bojišti, pozn. red.) někde u Avdijivky a funguje. U ukrajinských kluků na dílnách, které bombardují, je běžné, že se na veškerém vybavení časem vytvoří vrstva prachu. Všechno je šedé, pokryté prachem. Oni v tom pracují a pracují skvěle,“ konstatuje.
Chceme sestřelovat Šáhedy
Momentálně je jejich hlavním projektem dostupný dron schopný sestřelovat ruské dalekonosné bezpilotní letouny typu Šáhed. Ty jsou větší než dospělý muž a unesou více než 90 kilogramů trhaviny. Rusko těchto laciných, sériově vyráběných letounů každý měsíc na Ukrajinu odpálí tisíce. Zabíjí jimi spoustu lidí, zejména civilistů, a poptávka po levném a dostupném řešení je obrovská. Tím spíš, že Putin začíná testovat i vzdušný prostor zemí NATO.
Podle nedávného vyjádření česko-běloruského dobrovolníka Kyryla bojujícího na Ukrajině jsou nyní ruské Šáhedy velmi obtížně rušitelné, vzhledem k tomu, že mají k dispozici minimálně čtyři různé přijímače signálu a plynule přepínají mezi vlnovými délkami, aby neztratily navigaci, případně kontakt s operátorem. Mohou přejít do režimu FPV – řízení z pohledu první osoby. Navíc se pohybují mnohem výš než dříve (poslední nejvyšší sestřel byl zaznamenán ve výšce 4500 metrů nad povrchem, jejich dostup se však neustále zvyšuje), což znamená, že letí mimo dostřel ukrajinských mobilních protidronových týmů s pickupy vyzbrojenými těžkými kulomety.
Vše musí fungovat „vepředu“
„Náš plán je osadit tenhle náš model interceptoru motory na tuhá paliva, aby dosáhl výšky až 7,5 kilometru. Vývoj pokračuje,“ říká mi „Vozím Drony“ a ukazuje mi jejich prototyp. Největší část dronu zabírá velká baterie. Dole jsou čtyři nožičky, čtyři ramena pro osazení motory a vrtulemi a nahoře se nachází uzavřený prostor pro bojovou hlavici. „Chceme co nejdříve dodat na Ukrajinu padesát kusů a vyzkoušet jejich účinnost přímo v boji,“ popisuje s tím, že to tak dělají se všemi prototypy, které tady vytvoří.
„Jednou z klíčových věcí je pracovat vepředu. Byli jsme asi poslední dobrovolníci, kteří odjížděli z Avdijivky, protože před tím, než Rusové vběhli právě tam, jsme dostali vysílačkou echo: ,Už se stáhněte a jeďte pryč, protože Rusové nastupují.‘ Tehdy jsme tam učili lítat s FPV skupinu známou pod poněkud kuriózním názvem ‚Veselí bobři‘. V Avdijivce nebyl zrovna prostor zajet si někam na polygon. Tak jsme jeli rovnou na pozice a lítalo se rovnou tam. Byli jsme na Kupjansku. Jezdili jsme po pozicích na celé linii. Když nejdeš dopředu, tak nenacítíš, co je skutečně potřeba,“ dodává.
Říká, že je fenomenální, jak čeští, ale i zahraniční dárci podpořili jejich tým, aby mohl fungovat, přestože všichni mají vlastní práci a investují do tohoto projektu i peníze z vlastní kapsy. Bez pomoci dárců se ale tahle práce dělat nedá, přinejmenším ne na této úrovni. „Kdyby nás chtěl někdo podpořit, budeme samozřejmě rádi,“ říká. „Máme podrobné internetové stránky s veškerými informacemi, takže si každý může snadno o naší práci udělat obrázek,“ dodává. Podrobný rozhovor o jeho pestrých zkušenostech a také novém projektu dronové akademie, ve které se každý může naučit s drony zacházet a řídit je, přineseme hned, až to dovolí jeho nabitý program.
