Americké tanky Abrams během cvičení v Německu v roce 2014. FOTO: Wikimedia Commons / Spc. Marcus Floyd / Public Domain
FOTO: Wikimedia Commons / Spc. Marcus Floyd / Public Domain
Poprvé za 70 let již Evropa nepočítá s vojenskou pomocí USA v případě napadení svého území. Evropští členové NATO naopak posilují své vojenské kapacity v situaci, kdy se USA patrně rozhodly svěřit jejich osud do rukou štěstěny a stahují z Evropy své vojáky.
Pomalu, ale jistě začali Američané v Evropě snižovat svůj vojenský kontingent a Evropané si již ve vojenských cvičeních musí vystačit sami, píše nezávislý ruský deník The Moscow Times s odvoláním na další zdroje.
Jak uvedl, přestože západní rozvědné služby již delší čas hovoří o možném nástupu předválečného období a ruské hybridní operace v západní Evropě i na východní hranici NATO nabývají stále dramatičtějšího rázu, Evropa ani po letech nedokáže nahradit strategické možnosti Washingtonu v kritických oblastech. Nasazení plných sil během případného ruského útoku může trvat až týdny.
Na tři tisíce amerických vojáků se vrací do USA ze zemí, jako je Rumunsko, Slovensko, Maďarsko a Bulharsko. Nejedná se o rotaci, ale o stažení sil „bez náhrady“, jak deník informoval. Američané tak činí podle svých slov za účelem „zajistit vyváženou bojovou konfiguraci amerických sil a schopností“.
Americká podpora v Evropě nadále zůstává. Minimálně v oblastech kontroly vzdušného prostoru a logistiky, což je dosud nenahraditelné v jakémkoli rozsáhlém konfliktu, jemuž by Evropa čelila. Evropané jsou prý schopní vést bojové operace na zemi, ale jejich bojové možnosti ve strategických oblastech, jako jsou průzkum, protivzdušná a protiraketová obrana, nadále závisí na USA. Obdobná situace pak panuje v oblasti přesných úderů na dlouhé vzdálenosti.
Evropané se rovněž teprve pokouší vytvořit tzv. „vojenský Schengen“, tedy prostor, který by umožnil nerušený pohyb vojáků, vojenské techniky a zbraní po celém kontinentu. Jejich dosavadní výsledek je ovšem dost výmluvný. Poslední cesta francouzských sil do Rumunska trvala deset dní, a to se Francouzi pohybovali vzduchem, po dráze i po silnici. (Něco přes dva tisíce kilometrů tak francouzské síly urazily průměrnou rychlostí osm kilometrů za hodinu, pozn. red.) Obdobné potíže nejsou pro evropské armády ničím novým, protože si na ně stěžovaly již dříve.
Právě zprůchodnění logistiky v Evropě se aktuálně jeví jako jeden z hlavních problémů její obranyschopnosti. Cílem má být schopnost zkrátit cestu na 3–5 dnů. Západní země se nadále snaží přesvědčit USA, aby své síly z východní hranice NATO nestahovaly. Poprvé po sedmdesáti letech se ale Evropa již nemůže spolehnout na jasnou a nezpochybnitelnou podporu amerických sil v případě válečného konfliktu na jejím území.