Ukrajinské dělostřelectvo u Avdijivky FOTO: ZSU-Ozbrojené síly Ukrajiny / se souhlasem
FOTO: ZSU-Ozbrojené síly Ukrajiny / se souhlasem
NÁZOR / Evropská unie dodala Ukrajině již téměř milion dělostřeleckých nábojů, oznámil šéf unijní diplomacie Josep Borrell. Blíží se díky tomu množství, které slíbila Kyjevu dodat do jara letošního roku. Zástupci unie, kteří dodávky slibovali, prý neznali „skutečnou produkční kapacitu“. Zbrojařské vrávorání Evropanů stálo mnoho ukrajinských životů v poli, ale nebylo to to nejhorší, co Ukrajinu letos postihlo.
Evropský ministr zahraničí Borrell přijel v pondělí do Kyjeva. Při té příležitosti oznámil, že Evropa do konce roku překoná hranici jednoho milionu dělostřeleckých nábojů dodaných na Ukrajinu.
Borrell připustil, že Evropská unie sice slíbila, že tyto náboje dodá již na jaře, ale to se bohužel nestihlo. „Vím, že jsme se zavázali, že toho dosáhneme do jara, ale neuspěli jsme. Stihneme to do konce roku,“ slíbil a vysvětlil, že představitelé Evropské unie skutečnou produkční kapacitu neznali, když slibovali Ukrajině uvedenou podporu. „Nyní už výrobní kapacitu známe,“ prohlásil spokojeně.
Postěžoval si i na to, že česká zbraňová iniciativa nákupu nábojů ve třetích zemích sice funguje, ale ne tak rychle, jak se původně očekávalo. Inu, to bude asi proto, že náboje, které na Ukrajinu putují bůhví odkud, procházejí důkladnou kontrolou u českých zbrojařů, aby nezničily tolik potřebné hlavně houfnic a zasáhly cíl, napadá mě laicky. (Premiér Petr Fiala konstatoval, že skrze ni bude možné dodat do konce roku napadené zemi půl milionu nábojů, které by jinak neměla. Není jasné, jestli je Borrell započítal.)
Borrell ale neřekl to hlavní. Zapomněl se Ukrajincům omluvit za to, že Evropa nedodržela slovo. Nezmínil se o tom, že kvůli tomu zemřela spousta lidí, kteří by jinak mohli žít a pokračovat v boji o něco déle. Nevyjádřil nad tím politování. A to byla téměř neodpustitelná diplomatická chyba.
Nezmínil se o tom, že za stejnou dobu, po kterou se Evropané pokoušeli splnit alespoň dodatečně svůj slib, Severní Korea dodala Rusku minimálně pětinásobek tohoto množství, aniž by proti tomu Západ cokoli udělal. Nemluvil o krvi, ani o mrtvých Ukrajincích, nemluvil o sirotcích, ani o vyhnancích, kteří přišli o vše.
Válka je matematicky neúprosná. Záleží na načasování a Evropa se probouzela velmi pozvolna. Vyhraje ten, kdo má více zbraní, lidí a odhodlání. To poslední Ukrajincům neschází. To první mohlo pomoci ve chvílích, kdy scházelo to druhé. Skutečný problém však leží jinde.
Trump dal Rusům darem Donbas
Holubičí povaha evropských představitelů stála mnoho životů, ale rozhodně nebyla (i díky české muniční iniciativě) tak ničivá jako mnohaměsíční vnitropolitická paralýza v USA na přelomu letošního roku.
Právě během ní totiž několik příznivců Trumpa v Kongresu pod vnitropolitickou záminkou nedostatečné ochrany jižní hranice USA před imigrací zablokovalo pomoc napadené zemi a nechalo Ukrajince krvácet.
Ukrajinci pod tlakem Západu podnikli neúspěšnou a krvavou ofenzivu v Záporožské oblasti. Bojovali s vědomím toho, že bez ovládnutí vzdušného prostoru může jejich úsilí skončit jedině neúspěchem (a/nebo masakrem), a že se tak připraví o cenné materiální a nenahraditelné lidské zdroje. Bezpochyby tak učinili v naději, že si tím získají přízeň Západu. Stal se však pravý opak. Prameny pomoci na mnoho měsíců téměř vyschly.
Bylo to o to horší, že se tak dělo v době, kdy nejvíce potřebovali pomoc. Jak nyní vychází najevo, americké obstrukce ze strany Trumpových parlamentních spojenců de facto věnovaly Putinovi celou Doněckou oblast a možná i některé další.
Bylo totiž bezpochyby do značné míry dílem absence této podpory, že padla ukrajinská pevnost Avdijivka, která do té doby naprosto spolehlivě zadržovala sebesilnější nápor z ruské strany.
Dění, jemuž přihlížíme nyní, je již jen obrannou válkou, která se pokouší oddálit nevyhnutelnou porážku v Donbasu a ztrátu surovinově i zemědělsky bohaté oblasti, jejíž svobodu Ukrajina vykupovala životy a zdravím desítek tisíců svých vojáků i civilistů.
Situace nakonec byla natolik kritická, že dokonce republikánský šéf americké sněmovny Mike Johnson vyrazil za Trumpem, aby mu umožnil pomoc Ukrajině obnovit, protože následky by byly (čti jsou již teď) naprosto fatální, a ten mu to patrně blahosklonně schválil.
I kdyby ale nyní zvolený americký prezident vyjednal sebevýhodnější podmínky tzv. míru na Ukrajině, i kdyby Ukrajina brzy zamířila do evropského středu, nikdo už z patra Ukrajinců nesmyje pachuť z „Mnichova č. 2“, čili z toho, že je jejich spojenci, zejména ti v USA, nechali na holičkách. Napadená země o tom bude samozřejmě nadále mlčet. Jde jí o přežití. Ale jiné země ve stínu velmocí s tím bezpochyby nyní již musejí počítat.
