Právě dnes uplynulo 65 let od okamžiku, kdy Rada Evropy se sídlem ve Štrasburku přijala vlajku s kruhem dvanácti zlatých hvězd na modrém pozadí za jeden z evropských symbolů. Rada Evropy následně vlajku doporučila k užívání i dalším evropským orgánům a institucím. V roce 1983 ji přijal za svou Evropský parlament, od roku 1986 je symbolem Evropských společenství, resp. Evropské unie.

Blankytná hvězdnatá vlajka nyní vlaje ve všech zemích Evropské unie i mimo ni, přičemž se pro mnohé neunijní Evropany, například na Ukrajině nebo v Gruzii, stala symbolem svobody a naděje. Naopak pro všelijaké anti-Evropany, pohrdající evropskou a obecně západní civilizací, představuje evropská vlajka cíl posměchu.

Když se v roce 2013 stal prezidentem republiky Miloš Zeman, nynější hlavní ústavní ničitel, lstivě zakrýval svou pomstychtivost a příchylnost k orientálním tyraniím do prázdného blábolu o svém údajném eurofederalismu. A proto také nechal na Pražském hradě vyvěsit hned na jaře 2013 evropskou vlajku, což se podle očekávání setkalo se sveřepou reakcí Institutu Václava Klause, v níž se hovořilo o „probruselském eurofanatismu“. Dnes je pohrdání Evropskou unií – ať už zjevné nebo latentní – nedílnou součástí společného zemanovsko-klausovského antiokcidentálního mainstreamu…

Symbolika evropské vlajky je mnohovrstevnatá, mísí se v ní odkazy k plnosti, dokonalosti a jednotě stejně jako ke svobodě a solidaritě, a to vše v biblickém i osvícenském kontextu, je to symbol, který je předmětem úcty, lhostejnosti i nenávisti.

Dále čtěte

Státní svátky a ústavní činitelé-ničitelé: Jaké jsou zdroje občanského sebevědomí?

Každoročně koncem září začíná v Česku symbolické čtvrtletí, kterým prostupují – pomineme-li Vánoce – čtyři státní svátky provázené nepochopením a dezinterpretací.

U nás v České republice je vlajka EU – společně s vlajkou Severoatlantické aliance – především symbolem našeho evropanství a naší přináležitosti k západní civilizaci, což jsou kategorie dialogické a dynamické, nikoliv dogmatické… A je proto dobře, když vlajka česká, evropská i atlantická vlají vedle sebe jako výraz českého a evropského/západního patriotismu…

Lidé totiž potřebují symboly, skrze něž se mohou hlásit ke zcela konkrétním ctnostem. Jednou z nich je i občanská odvaha, kterou budeme nutně potřebovat k tomu, abychom se opět nestali „uneseným Západem“, zavlečeným kamsi do eurasijských stepí.