Marine Le Penová FOTO: Wikimedia Commons / CC0
FOTO: Wikimedia Commons / CC0
KOMENTÁŘ / Evropští populisté a nacionalisté se velmi snaží házet špínu na Evropskou unii, kde mohou. Ovšem nejraději to dělají s platem europoslance. Ostatně, známe to i od nás. Přeborníkem je Filip Turek. Marine Le Penová však šla v tomto směru ještě mnohem dále. Ta pro Evropskou unii nemá snad jediné dobré slovo. Ovšem peníze z rozpočtu EU se pro podporu její nacionalistické strany opravdu hodí. I proto aktuálně čelí obvinění ze zneužití prostředků Evropské unie. Stejně jako před lety její otec, netající se antisemitismem a obdivem k autoritářům (nebo dokonce diktátorům). Ale pro Le Penovou to může být problém. Soud jí totiž může zakázat kandidovat na prezidenta. Navždycky. A za tuhle potupu se chce podle všeho pomstít prezidentu Macronovi.
Konflikty se zákonem nejsou pro francouzské Národní sdružení (Rassemblement National, RN) žádnou novinkou. Strana, která se do roku 2018 jmenovala Národní fronta, byla již před soudem několikrát. V jejím čele stála až do roku 2022 jedna rodina, Jean-Marie Le Pen a od roku 2011 jeho dcera Marine Le Penová. Před soudem byli několikrát oba. Ač se jednotlivá obvinění liší, jedno všechny spojuje – zpronevěra v souvislosti s penězi z Evropské unie. Nešlo přitom o zneužití dotací, jak to známe z Česka. Le Pen i jeho dcera dovedně odkláněli různé prostředky na platy související zejména s prací v Evropském parlamentu. Snad i proto Le Penová v roce 2018 ohlásila, že od své snahy prosadit odchod Francie z EU ustupuje.
Současné obvinění Marine Le Penové je přitom velmi vážné, její advokát Rodolphe Bosselut ve své závěrečné řeči uvedl: „Tyto požadavky (trestů) jsou zbraní hromadného ničení demokratické hry.“ Obžalovaným je v tomto případě i samotné Národní sdružení a dalších 26 lidí, kteří byli do celého kriminálního propletence zahrnuti. Co je ale nejdůležitější, Marine Le Penové hrozí nejen pokuta a vězení, žalobce požaduje zákaz výkonu veřejných funkcí pro všechny obžalované. Ten by navíc platil okamžitě. Znamená to, že Le Penová by přišla jak o funkci v parlamentu, tak o možnost kandidovat v příštích prezidentských volbách. Řada odhadů přitom ukazuje, že tentokrát by její šance nebyly úplně malé. Jednotná fronta proti RN fungující doposud při všech volbách se totiž začíná drolit. Podle nedávného průzkumu by přitom v prvním kole mohla získat až 40 procent hlasů. „To, co chtějí, je má politická smrt,“ cituje ČTK samotnou Le Penovou.
Le Pen se neštítil ani antisemitismu
Už zakladatel Národního sdružení (tehdy Národní fronty) Jean-Marie Le Pen čelil několika poměrně závažným obvinění. Tak jako jeho dcera, i on se musel několikrát vyrovnávat s podezřením z podvodů a zpronevěry v souvislosti s prostředky EU, ale i fiktivního placení různých asistentů ve Francii. Nebál se ale jít dál a vždy byl otevřeným antisemitou. Už v roce 1987 dostal pokutu přes 180 tisíc eur, když během rozhovoru v rozhlasu prohlásil: „Neříkám, že plynové komory neexistovaly. Sám jsem je neviděl. Nijak zvlášť jsem tuto otázku nestudoval. Ale věřím, že je to jen detail v historii druhé světové války.“ Ani pokuta ho ale neodradila a podobné výroky ještě několikrát zopakovat. Prohlásil například: „V Osvětimi jsem viděl závod firmy IG Farben, kde pracovalo 80 tisíc zaměstnanců. Mohu vás ubezpečit, že žádný nebyl zplynován ani spálen.“ V roce 2015 prohlásil na adresu zpěváka Patricka Bruela, Alžířana židovského původu, že by se dala připravit další várka do pece. Ve stejném roce pak označil holocaust za historický detail. A podobných výroků se dopouštěl opakovaně.
Kromě toho, jak se na správného politika extrémní pravice sluší a patří, zaměřoval svou rétoriku ostře proti Evropské unii, ale také proti veškeré imigraci. Dostal za to několik pokut, tak jako v roce 2003, kdy soud jeho rozhovor pro list Le Monde označil za znevažování muslimů a podněcování k rasismu. Musel zaplatit 10 tisíc eur. Často si také stěžoval, že francouzský fotbalový tým na mistrovství světa i Evropy zahrnuje příliš mnoho cizinců. Aby toho nebylo málo, v roce 2000 fyzicky napadl Annette Peulvast-Bergealovou, socialistickou kandidátku do Evropského parlamentu, a přišel za to o své poslanecké křeslo. S deníkem Le Monde se také neúspěšně soudil. List totiž zveřejnil informace o tom, jak se Le Pen během své služby v armádě a nasazení v alžírské válce nerozpakoval sáhnout k mučení.
Změna jen na oko
Nástup Marine Le Penové do čela tehdejší Národní fronty byl očekáván s optimismem. Mělo se za to, že je mnohem pragmatičtější než její otec. A skutečně se snažila vystupovat tak, aby budila zdání přijatelnosti i pro umírněné voliče. Dokonce se zasadila – po několika skandálech svého otce – o jeho vyloučení ze strany. Jak ale začala být úspěšnější a získávat sebevědomí, začala se vracet ke svému já. Stále častěji se dopouští jak protimuslimských, tak antisemitských výroků. „Vůbec nevěřím v normalizaci Národního sdružení,“ řekla podle agentury AP bývalá francouzská premiérka Elisabeth Borneová v rozhlasové stanici židovské komunity Radio J s tím, že považuje Národní sdružení za „nebezpečnou ideologii“. „Změna jména nezmění kořeny,“ cituje agentura její odpověď na dotaz: „Ano, také dědička Pétaina.“ A to s odkazem na maršála Philippa Pétaina, který stál v čele kolaborantské vichistické vlády za druhé světové války.
Spory s Evropským parlamentem, které vedly k současnému obvinění, začaly už v roce 2015. Na podivnou praxi strany Marine Le Penové upozornil tehdejší předseda EP Martin Schulz, píše se ve zprávě agentury AP. Ukázalo se totiž, že šestnáct evropských poslanců a dvacet parlamentních asistentů zastávalo ve straně oficiální pozice – role nesouvisející s jejich údajnými povinnostmi jako zaměstnanců Evropského parlamentu. Někteří asistenti měli také pracovní smlouvu s jiným poslancem, než pro které pracovali. To naznačuje snahu převádět peníze určené pro europoslance na platy členů RN ve Francii. Právní tým Evropského parlamentu požaduje náhradu ve výši 2,7 milionu eur za finanční škody a škody na dobré pověsti.
Už letos v létě přitom vrátila RN na základě rozhodnutí Evropského soudního dvora 300 tisíc eur, dalších 700 tisíc bylo vráceno už v minulých letech. Celkem totiž Le Penová připravila europarlament o 3,7 milionů euro. Podle RFI (Radio France Internationale) hrozí v současném procesu až 10 let vězení a pokuta v hodnotě dvojnásobku zpronevěřené částky. Současně požaduje prokuratura zákaz výkonu veřejných funkcí, který by byl platný okamžitě po vyhlášení rozsudku, bez ohledu na odvolání. Vyhlášení rozsudku se očekává 31. března 2025.
Pomsta Macronovi
Asi není překvapením, že Le Penová z celé věci obviňuje současného prezidenta Emmanuela Macrona. Jeho postavení ve francouzském politickém systému je poměrně zvláštní. Tvůrce francouzské 5. republiky Charles De Gaulle jí totiž dal do vínku něco, co politologové nazývají poloprezidentský režim. Referendem schválená ústava, kterou sám připravil, poskytuje prezidentovi rozsáhlé pravomoci. Včetně výběru a jmenování premiéra i členů vlády. Ti tak nejsou odpovědni parlamentu, ale právě prezidentovi. Proto mohl Macron jmenovat současnou vládu v čele s Michelem Barnierem. A to přesto, že nejvíce hlasů ve volbách získalo právě Národní sdružení.
To vyvolalo středeční vyslovení nedůvěry vládě. Naposledy přitom francouzský parlament podle agentury Reuters vyslovil vládě nedůvěru v roce 1962. Premiérem byl tehdy Georges Pompidou. Tentokráte se to povedlo po druhé, protože na společném postupu se dohodla krajní pravice s krajní levicí. Ostatně spolupráce krajní pravice i levice je poměrně běžná a souznění vidíme i u nás. Je přitom velmi pravděpodobné, že Barniere bude ještě nějakou dobu vládnout v demisi a posléze může Macron jmenovat jiného, sobě loajálního, premiéra. Oč tedy Marine Le Penové jde? Podle řady komentátorů hlavně o pomstu. Jejím cílem je totiž právě prezident a snaha zbavit ho funkce dříve. Server Politico s odvoláním se na kritiky Marine Le Penové tvrdí, že politička má jen dva cíle: způsobit chaos a svrhnout Macrona.
Dramatické události posledních dnů, kdy byl francouzský politický systém roztrhán na kusy, přivedly druhou největší zemi Evropské unie do jedné z nejvážnějších krizových situací v její moderní historii. Oficiálním důvodem pro středeční hlasování bylo odmítnutí státního rozpočtu ze strany RN. Ten měl zvýšit příjmy o více než 60 miliard eur prostřednictvím zvýšení daní a výdajových škrtů na řešení spirálovitě rostoucího francouzského deficitu. „Když vidíte, jaké následné úsilí bylo vynaloženo, ale bylo považováno za nedostatečné, musíte se ptát, zda to všechno nebylo jen předstírání a zda si to už neudělali z jiného důvodu,“ cituje Politico jednoho z členů francouzské vlády v souvislosti se snahou nabídnout Národnímu sdružení ústupky.
Nejspíše by mohlo jít právě o samotného Macrona, kterého chce Le Penová donutit k rezignaci jen pro své osobní zadostiučinění. „Naše ústava je jasná. V případě vážné politické krize má prezident republiky tři možnosti. Přeskupení vlády, rozpuštění vlády, nebo vlastní rezignaci,“ nechala se slyšet už v pátek. Možná by jí brzký Macronův konec mohl otevřít šanci pokusit se o vstup do Elysejského paláce ještě předtím, než rozhodne soud o jejích obviněních.
