Exilový syrský premiér Džamal Sabbagh FOTO: Jamal Sabbagh / se souhlasem
FOTO: Jamal Sabbagh / se souhlasem
ROZHOVOR / Situace v současné Sýrii je pro průměrného Evropana poměrně nepřehledná. Poté, co v prosinci 2024 po čtyřiadvaceti letech padl režim Bašára Asada, mnozí doufali v demokratizaci Sýrie. Střízlivější pohled však musel být skeptický. Bašárův režim byl svržen silnou sunnitskou skupinou Haját Tahrír al-Šám (HTS), která byla vším, jen ne demokratickou a tolerantní silou. Vůdce tohoto teroristického hnutí Abú Muhammad al-Džaulání zvaný Ahmad Šara, napojený na nejobávanější teroristické struktury, začal být západními představiteli akceptován jako faktický vůdce Sýrie. Jenže brutálně pronásleduje menšiny, ať už alavity, drúzy, šííty, židy či křesťany. V Německu našla útočiště syrská exilová vlády s čele s Džamalem Sabbaghem, který deníku FORUM 24 poskytl exklusivní rozhovor.
Aktivně jste vystupoval proti režimu Bašára Asada, očekával jste po jeho pádu proměnu Sýrie směrem k demokracii a svobodě? Nebo jste už tehdy tušil, že je odboj vedený nebezpečnými silami?
Naše rodina patřila k opozici vůči Asadovu režimu, neboť chceme stát založený na pluralitě a vládě práva. Ale už před pádem Asada mi bylo jasné, že nestojíme na začátku transformace ke skutečné demokracii, ale spíše k jiné formě sektářství.
Pro mnoho evropských intelektuálů bude asi překvapivé, že máte vstřícný vztah k Izraeli. Máte naději, že by budoucnost svobodné Sýrie zahrnovala také přátelství s Židovským státem? Angažujete se v tzv. abrahámovském míru, což je odvážná vize. Jak si jej představujete?
Dobrý vztah mezi národy hlásícími se k abrahámovskému dědictví, tj. mezi muslimy, židy a křesťany, považuji za důležitý. Jde o sdílení duchovních hodnot navazujících na našeho společného proroka Abraháma, o základ společného Božího poselství, které přispívá k formování svědomí lidstva. Od svého založení v roce 2013 přijala syrská exilová vláda vizi založenou na konceptu abrahámovského míru jako sjednocujícího civilizačního rámce, který podporuje soužití mezi národy. Jsou to náboženské, intelektuální a politické principy, které by mohly posílit stabilitu a udržitelný mír na celém Blízkém východě.
Nyní jsme svědky války proti Íránu. Nikdo z nás netuší, jak se situace vyvine a obáváme se rozšíření válečného konfliktu a krutých dopadů na světovou ekonomiku. Jak vnímáte zásahy proti Íránu a budou mít vliv na vývoj v Sýrii?
Už dlouho varujeme před vážnými důsledky expanzivního teroristického projektu teheránských mulláhů pro regionální stabilitu i mezinárodní systém. Tato dynamika vyústila ve složitou konfliktní realitu, která nyní hrozí rozšířením krizí ve větším měřítku. Z tohoto pohledu se domnívám, že řešení základních příčin nestability – především imperiální politiky Íránu – představuje základní vstupní bod pro obnovení rovnováhy. Konec teokratické vlády v Íránu by vedl k posílení bezpečnosti zemí Blízkého východu a umožnil by cestu Sýrie mezi stabilní země a vyspělé národy.
Vedete dialog s menšinami včetně představitelů židovských komunit. Jaké jsou vaše zkušenosti s úsilím o překonání historického nepřátelství a v čem vidíte naději na vybudování spravedlivé a svobodné společnosti?
Sýrie bývala historicky místem multikulturní pestrosti, podobné živoucí mozaice, kde Židé tvořili nedílnou součást národní struktury. Politika Asadova režimu však přispěla k rozpadu sociální struktury a oslabení historických vazeb. Dialog s různými komunitami ukázal, že vzájemný respekt a upřímné naslouchání tvoří základ pro budování důvěry. Mojí vizí je Sýrie založená na občanském principu, právním státě a úplné rovnosti všech obyvatel, kdy každá komunita může svobodně zachovávat svou identitu a jedinečnost. Pro Židy je Sýrie zaslíbenou zemí a Šalomounovým královstvím.
Před dvěma lety jste se vyjádřil, že je pro vás inspirací EU a na podobných principech by podle vás mohl fungovat i Blízký východ. Jenže hodně Evropanů je k EU kritických. Stále je pro vás vzorem?
Nevkládám tolik důvěry do tradiční geografie, jako například do odstranění umělých politických hranic stanovených Sykes-Picotovou dohodou z roku 1916. V Sýrii podporuji Podporuji vytvoření federálního systému v souladu s vizí syrské exilové vlády, jak je nastíněna v jejím dokumentu z roku 2023, který zajišťuje jednotu a stabilitu státu a zároveň posiluje místní komunity.
Sýrie je země s velmi starou tradicí. Vnímají Syřané toto bohatství tradice vzájemného soužití, duchovního bohatství a vzdělanosti mnoha národů, náboženských skupin a kultur a jsou ochotni z tohoto dědictví těžit při vytváření tolerantní společnosti, přestože jejich nynější identitu formoval převážně islám?
Část Syřanů si je vědoma svého civilizačního pluralitního dědictví, přesto toto vědomí zůstává institucionálně neukotveno a nevyvinulo se v jednotící národní referenční bod. Islám i nadále hraje významnou roli při formování identity. Sýrie potřebuje moderní státní projekt, který redefinuje identitu založenou na občanství a transformuje pluralismus v udržitelnou sílu. Abrahámovský mírový rámec slouží také jako účinný prostředek k dosažení stability na Blízkém východě s pozitivními důsledky pro Evropu. Historické zkušenosti ukazují, že jakékoli narušení stability na Blízkém východě má pro Evropu přímé politické, ekonomické a kulturní důsledky.
Chtěl byste něco vzkázat čtenářům v České republice, kde je zatím malé povědomí o různých formách islámu a panuje zde i mnoho předsudků vůči muslimům a znovu také proti Židům?
Respektuji vaši zkušenost s osvobozením se od totalitního režimu v roce 1989 a budováním společnosti založené na lidské důstojnosti a svobodě. Váš humanistický a sekulární charakter představuje skutečnou sílu, ale nyní čelí nové zkoušce. Uprostřed rostoucích obav o demokracii a šíření předsudků a stereotypů vůči muslimům a Židům se otřásají základy pluralismu. Ukazuje se, že demokracie není fixní stav, ale probíhající proces, který vyžaduje otevřený dialog a ochranu občanského prostoru před strachem.
Opozice vůči pluralismu vytváří uzavřenou, monolitickou společnost, která byla vždy příčinou společenského kolapsu a skluzu k primitivním formám vlády, které připomínají návrat do středověku. Konflikty v dnešním světě nejsou primárně náboženské, ale jde o boj o moc a identitu, přičemž náboženství je často zneužíváno jako nástroj. Řešení těchto výzev nelze dosáhnout ústupem, ale podporou porozumění a vědomým zvládáním rozdílů. Abrahámovský mír se proto jeví jako strategický humanistický rámec, který by mohl ukončit trvající „střet civilizací“.
