To, že je pro vývoj dítěte velmi důležité, v jakých poměrech vyrůstá, je známá věc. Věděli jste ovšem, že některé věty by rodiče před potomky neměli nikdy pronášet? O těch nejpodstatnějších informuje deník The Sun. 

Je jasné, že dítě bude šťastné, když rodina, v níž vyrůstá, bude také. Stejně tak platí, že neshody a hádky mezi rodiči vyvolávají v jejich potomcích úzkosti či dokonce agresivní chování, které se projeví v dospělosti.

Jak upozorňuje britský deník, dítě by mělo vnímat několik základních věcí. Mezi ně patří třeba pocit, že je milováno a rodiče jsou tu pro něj, mělo by se cítit bezpečně a dostatečně podporováno. Musí mít podporu, ale zároveň je třeba, aby vědělo, kde jsou hranice, za něž není možné zajít.

Pozor je ovšem třeba si dávat i na to, co říkáte svému partnerovi a ratolest to může slyšet. Mnohdy emociální výlevy totiž rozvíjející se mozek nemusí „pobrat“ dobře. Špatné pochopení rodičovských rozhovorů může v nejhorším případě poznamenat dítě na celý život.

Partneři by si třeba nikdy neměli vyčítat, kdo je lepší rodič. Už vůbec by neměla zaznít poznámka, že jeden z nich je špatným rodičem. Dítě má poté totiž tendenci postavit se na stranu jednoho z nich a o tom druhém si pokazí dojem.

Dejte si pozor, abyste svému partnerovi neříkali věty typu „V tomhle oblečení (účesu, botách, náladě) tě nesnáším“. Nenávist v hovorech rodičů nikdy neudělá dobrou službu, naopak může v dětech vzbudit dojem, že je v pořádku, když ji vůči dospělým budou projevovat také. 

Věta „To je tvoje chyba“ zaznívá často ve většině rodin. To je ovšem chyba. Děti by se místo toho, aby měly pocit, že je nejjednodušší svalit vinu na druhého, měly naučit, že všechny problémy se dají vyřešit společně. Díky tomu se nebudou bát výzev, které by se pro ně jinak mohly stát složitými.

Neříkejte svému partnerovi, že něco nikdy nezvládne. V dítěti to vyvolává pocit, že jeden z rodičů ovládá toho druhého z pozice síly a ten druhý je mu podřízený. Také sníží jeho zájem o to dosahovat různých cílů.

Nikdy by děti neměly slyšet, jak jeden z rodičů tvrdí o druhém, že je hloupý nebo zbytečný. V ten moment totiž nastávají dvě varianty, jak může potomek zareagovat. Buď se postaví na stranu toho z rodičů, který druhého uráží, a přestane si ho vážit, nebo právě naopak. Na rodiče, který byl sprostý, se naštve a nebude ho respektovat.

Výchova dětí není jednoduchá, ale pokud se rodiče zamyslí nad tím, co ovlivnilo jejich cestu životem, může jim to velmi pomoci.