Komunisté za celou dobu své existence nikdy nebyli to, čemu se říká státotvorná síla. Za první republiky stát rozvraceli za spolupráce s cizí mocností. Po válce stát opět rozvraceli, a to rovněž za kolaborace s cizí mocností, až ho rozvrátili. Po převratu tu stát čtyřicet let řídili a byli při tom kontrolováni z toho samého centra. Z Moskvy. A dnes v rozvracení republiky pokračují a pořád v politických funkcích.

Bývalý komunista a donašeč StB Andrej Babiš ustoupil ohledně rozpočtu komunistům vedeným donašečem StB Vojtěchem Filipem. Rozpočet pak podepíše bývalý komunista Miloš Zeman na Hradě (nebo v Lánech). Je možné, že se ty miliardy, o které byla připravena v rozpočtu armáda, nakonec k armádě dostanou. Byla to ale malá (či spíš velká) ukázka, že soudruzi mají na vládu svůj bičík a vláda je bude poslouchat. Musí to být pro ně sladký pocit.

Je to názorná ukázka personální bídy, jaká v politice panuje 31 let od konce vlády jedné strany. Šéf komunistické strany je místopředsedou sněmovny a drží vládu nad vodou, takže si může diktovat. To všechno i poté, co měli komunisté nejhorší volební výsledek ve své historii.

Po roce 1989 se ještě mohlo vykládat, jak jsou mnozí bývalí komunisté nepostradatelní, protože jde o „odborníky“. Teď jsou z tehdejších třicátníků šedesátníci, takže pořád ještě všude možně straší a strašit budou.

Miloš Zeman je extra případ, jako ostatně mnozí „osmašedesátníci“. Je ještě uvěřitelné, že si někdo v 60. letech myslel, že strana se dá rozvracet zevnitř. (Uvěřitelné neznamená, že to musíme každému věřit, jen to, že je to psychologicky možné.) Vypadalo to, že komunisté budou vládnout ještě dlouho, ale třeba trochu snesitelnějším způsobem. Realita byla taková, že se i ve „zlatých 60. letech“ zavíralo z politických důvodů a lidé byli šikanováni. Po invazi roku 1968 už takové představy nemohl brát vážně nikdo soudný, to už taky Zeman v KSČ dlouho nepobyl. Jenomže dnes má k brežněvovským komunistům něžný vztah, přijímá je zrovna v den výročí 21. srpna, kdy se jinak údajně oddává „tiché vzpomínce“, řeční na jejich sjezdu, bratří se s osobou, která byla v KSSS a důstojníkem KGB a momentálně dělá v Moskvě taky prezidenta. Líbí se mu, jak vládnou komunisté v Číně. Je to v podstatě takový čestný přidružený člen strany.

Vojtěch Filip, krycí jméno Falmer, si vysoudil, že při svém donášení StB vlastně nevěděl, komu práská. Ano, duševní obsahy něčí hlavy se těžko prokazují. Koho ale asi tak v době vlády jedné strany v posledku mohl informovat? Pokud nevěděl, o velké síle úsudku to nesvědčí.

A Andrej Babiš se do funkce ministra financí dostal poté, co se na ministry najednou přestal v roce 2014 vztahovat lustrační zákon. Tak jsme se dočkali agenta StB ve funkci premiéra.

Proč jsme na tom tak bídně? Když už jsme komunisty nezakázali, což se nepovedlo nějak úspěšně prakticky nikde, a nemohli jsme jim zakázat se živit podnikáním, mělo se aspoň zabránit tomu, aby tenhle typ lidí pomocí peněz nejdřív politiku ovlivňoval a potom do ní přímo vstoupil. Jenže z močálu se nikdo sám vlastní rukou za vlastní vlasy nevytáhne. Lid tyhle osoby volil a tyhle obratné ryby si rybník nevypustily.

Když už na někoho nezabírají argumenty o charakteru, nešlo by si aspoň povšimnout, že těmhle příslušníkům všelijak rudého kmene nikdy nic nefungovalo, nic nesplnili, a když někomu něco dali, tak to předtím někomu jinému sebrali?