Exprezident Václav Klaus si v posledním rozhovoru pro Lidové noviny (19. 10.) opět vyřídil účty se svými odpůrci a kritiky. Jsou mezi nimi samozřejmě havlisté, pravdoláskaři, Václav Havel a Ústavní soud.

Aby se neřeklo, že vytrháváme Klausův výrok o Ústavním soudu z kontextu, tady je ta pasáž celá:

„Volby roku 1992 skončily naprostým šokem. Lidé, kterým se dnes říká pražská kavárna a jimž se tehdy říkalo pravdoláskaři či havlisté, se vůbec nedostali do parlamentu. To pro ně byl absolutní šok. Oni od té doby dělali, co mohli, protože se nesmířili s porážkou. Což je identické s tím, jak se někteří lepšolidi nesmířili s volební porážkou před dvěma lety. Václav Havel samozřejmě využíval své síly z pravomocí, které měl, a těmi pravomocemi bylo jmenovat celou řadu funkcionářů. Využíval toho k jmenování bankovní rady České národní banky. Ale nejvíce ke jmenování svých lidí do Ústavního soudu. Instituce, jejíž obrovskou váhu jsme tehdy nebyli schopni docenit a která by vůbec neměla existovat. Například na začátku minulé dekády slavně zabrzdil změny volebního systému z poměrného na většinový. Když vidím včerejší rozhodnutí Ústavního soudu o zdanění církevních restitucí, rozhodování nevolené skupiny lidí proti tomu, jak rozhodl volený parlament, jsem z principu proti Ústavnímu soudu, i kdyby jeho soudci měli geniální názory. A přiznám se, že nás nikoho nenapadlo, že ústavní soudnictví získá takový status. A nejen u nás.“

Tolik Klaus.

V podstatě je tady Klausovo myšlení v kostce. Chtěl by osvíceně a nerušeně vládnout, ale pořád mu v tom někdo překáží. Tentokrát mu vadí Ústavní soud, protože ten hlídá, aby se dodržovala Ústava. Je hezké, že uvedl jako příklad Opoziční smlouvu a její kutilství s volebním systémem. Přiznal, že jejím cílem byla změna poměrného na většinový systém. Jenomže v Ústavě máme pro volby do Sněmovny systém poměrný. Pokud to chtěli změnit, měli předem změnit Ústavu. Jinak je Ústava zbytečná, když se může porušovat i v tak zásadních věcech.

Václav Klaus v poslední době bojuje s liberální demokracií a hlásá „demokracii bez přívlastků“. Jenže to je to samé, jako kdyby hlásal „počasí bez přívlastků“. Je rozdíl mezi starou aténskou demokracií, kde měli otrokářství, a dnešní demokracií v USA a u nás. Bez bližšího označení zůstane jen název, že je to vláda lidu, a nic víc se nedozvíme.

Klausova slabost pro různé autoritáře je celkem známá. Na stránkách Institutu Václava Klause se můžeme dočíst, co vykládal letos v červenci o Rusku: „Ruský systém je systémem kontrolovaným v daleko větší míře než v našich zemích, ale rozdílnost mezi Ruskem a námi (a vámi) je v míře a rozsahu státního intervencionismu, nikoli v jeho samotné podstatě… Navzdory všem těmto problémům je současná ruská společnost daleko více svobodná než kdykoli ve své historii. Nepřijímám argumenty, že ruský systém byl v 90. letech lepší než je dnes – neměli bychom zaměňovat svobodu s anarchií, chaosem a nedostatkem řádu.“ Co říká o Putinovi? „Uspěl v konsolidaci země a významně přispěl k jejímu elementárnímu fungování. Narušil systém politicky a ekonomicky mocných oligarchů (kteří do dnešních dní tragicky vládnou na Ukrajině). Zavedl jistou míru ekonomické racionality, samozřejmě nikoli za nulovou cenu, zejména co se týče demokracie. Jeho specifický ‚trade-off‘ mezi řádem a demokracií je bezpochyby velmi diskutabilní.“ A ještě: „Z hlediska České republiky se dnešní role Ruska při ovlivňování našeho osudu blíží nule.“

Jenže počínání Putinovy junty není diskutabilní. Režim, který mlátí lidi a zatýká je za to, že šli po ulici, režim, za kterého se vraždí novináři a příslušníci politické opozice, je zločinný. Za Jelcina panoval chaos, ale Jelcin nesahal na svobody jednotlivce. Putin měl štěstí na prudký vzestup ceny ropy, jinak by se žádná stabilizace nekonala a dopadl by stejně jako Gorbačov a Jelcin. Počet oligarchů na Ukrajině je stále stejný, zatímco za Putinovy vlády v Rusku narostl. A pokud jde o ovlivňování našeho osudu Ruskem, je už Klaus úplně mimo. Stačí se podívat na to, jak se Kremlu povedlo si omotat kolem prstu politiky v Rakousku a Maďarsku a není důvod si myslet (při pohledu na chování současných obyvatel Hradu), že by se u nás nepokoušeli o to samé. V případě Zemana a Klause jsou Rusové velmi úspěšní. Ti dva se chovají jako loajální paňácové, kteří nelidskou tvář tamního režimu zakrývají a omlouvají.

Kdyby takovíto lidé mohli v Česku vládnout bez omezení, demokracie by tady skutečně moc nevzkvétala.