Během jeho deseti let v politice jsme si u Andreje Babiše museli zvyknout na mnohé. Smršť marketingově nablýskaných úsměvů je často v realitě konfrontována se zoufalou bilancí nesplněného programu. Podezření z dotačních podvodů mnoho let paralyzuje dobrou pověst České republiky v zahraničí. Nyní se k tomu všemu přidal rozměr další − ukázkové papalášství.
V době opětovného růstu počtu případů souvisejících s pandemií koronaviru se premiér této země nechová jako zodpovědný občan, jenž jde příkladem nejenom těm, kteří mu často s velkou důvěrou naslouchají. Chová se jako příkladný papaláš, skvěle bourající obraz obyčejného důchodce, který se tak pečlivě snaží budovat.
Stalo se nešťastnou tradicí české politiky v posledních letech, že Andrej Babiš účelově ohýbá pravidla tak, jak se to jemu osobně hodí. Posledním příkladem je pak totální ignorace zcela přirozeného kroku, tedy odchodu do karantény po několikahodinovém setkání v jedné místnosti s člověkem, u kterého se potvrdila nákaza koronavirem. Smutnou ukázkou bezmocnosti a poddanosti státního aparátu je i fakt, jaké alibi ze všech stran českému premiérovi poskytuje. Měl totiž lepší respirátor. Seděl dostatečně daleko od stolu. A velmi pravděpodobně se bez něj tato země ani na minutu neobejde, což je pocit, který očividně v tichém souhlasu vzali za svůj právě i lidé kolem premiéra.
Andrej Babiš svým chováním dokazuje, že zcela otevřeně pohrdá pravidly této země i v dobách, kdy je doslova životné důležité je dodržovat. Pohrdá tak všemi občany, ke kterým často tak dojemně a s pejskem v ruce promlouvá, jak zásadově zastupuje jejich zájmy a že je vlastně jedním z nich. Není to ostatně poprvé, co premiér vykazuje jistou nekonzistenci slov a činů, přičemž se tím v důsledku povyšuje nad ty, ke kterým promlouvá. Jeho vášnivé projevy k „našim lidem“ o nutnosti podpořit český cestovní ruch ostře kontrastují s letní dovolenou na Krétě. Obraz poctivého šetřílka, jenž jako správný hospodář nenechá propadnout již zaplacenou dovolenou, velmi pravděpodobně neobstojí v porovnání s realitou, která bude mnohem prostší.
Český premiér se stal prvním mezi nerovnými. Nerovní jsou pro něj ti, kteří určují pravidla karantény. Jsou to všichni ministři a státní aparát. Jsou to ale hlavně občané, před kterými hraje falešnou hru na partnerství. První mezi nerovnými má totiž výstavní postavení a nehodlá se o něj s nikým dělit. A to ani v době, kdy by si to tato země nejvíc zasloužila.
Autorka je předsedkyně TOP 09