Jan Farský FOTO: Pavel Hofman / se svolením autora
FOTO: Pavel Hofman / se svolením autora
Poslanec Jan Farský se rozhodl vzdát svého poslaneckého mandátu a vyslyšet tak výzvu předsednictva hnutí STAN k rezignaci. Celá jeho kauza s Fulbrightovým stipendiem a odletem na stáž do Spojených států je nanejvýš smutná, a to z mnoha důvodů. Prokázala, že i na straně politiků, kteří odvádějí velký kus práce, schází empatie vůči voličům a že v zápalu toho, co všechno pro občany dělají, se stávají arogantními a ve výsledku si tím škodí. Jediným pozitivem tedy je, že Starostové a nezávislí Farského nakonec vyzvali k rezignaci a on svůj mandát poslance hodlá položit, ani to však není žádná velká sláva.
Pozoruhodné je, jakým způsobem celou záležitost všichni podcenili a vůbec si nedokázali představit, co způsobí, a to nejenom samotný 1. místopředseda Starostů a nezávislých Jan Farský, ale i předseda hnutí STAN Vít Rakušan a ve skutečnosti i premiér Petr Fiala. Ten sice říká, že Farského rozhodnutí odjet na stáž nepodpořil, jak tvrdí Farský, nýbrž vzal na vědomí, na tom už však příliš nesejde.
Důležité je, že ani předseda vlády nedomyslel, jak to bude působit na veřejnost a že to poškodí vládní koalici jako celek, protože jinak by musel hned na začátku na Jana Farského apelovat, což zjevně neudělal, aby na stáž nejezdil, nebo se svého poslaneckého mandátu rovnou vzdal.
Velkou vypovídací hodnotu má způsob, jakým dlouholetý poslanec a předseda poslaneckého klubu Starostů a nezávislých na twitteru oznámil, že v dolní komoře parlamentu končí. „Mám za sebou jedenáct let ve sněmovně. Mou prací byla regulace hazardu, protikorupční zákon o registru smluv, pomoc lidem v dluhové pasti, rušení nezákonných exekucí, týden dovolené navíc pro vedoucí mládeže, atd. Před čtyřmi lety jsem coby celostátní lídr STAN přivedl naše hnutí do sněmovny. Před 2 lety jsem zvažoval jak dál, a nakonec se rozhodl zapojit do kampaně a pomoci STANu uspět ve volbách a pokusit se ukončit vládu Andreje Babiše. Podařilo se,“ zdůraznil Farský.
Je na tom krásně vidět, jak 1. místopředseda Starostů a nezávislých uvažoval a že už před dvěma lety stál zřejmě před rozhodováním, zda ve sněmovně skončí, nebo se pokusí pokračovat. Nakonec zvolil druhou možnost a vzhledem k tomu, jakého výsledku Starostové ve srovnání s Piráty ve volbách dosáhli, dá se říct, že jeho pomoc hnutí STAN byla úspěšná. Jan Farský si tak splnil to, co si předsevzal.
Tajnosti před volbami
Na twitteru ve svém vysvětlování pokračoval: „V době 108členné koalice, vlády s důvěrou, jsem se v očekávání dalších velkých výzev rozhodl pro absolvování stáže na téma EU, její budoucnosti, jejího ukotvení ve světě a tím i o naší budoucnosti. Protože jsem si myslel, a pořád jsem o tom přesvědčen, že je povinností politika zvyšovat svou kvalifikaci ke službě republice, v dobré víře jsem se rozhodl usilovat o vědomosti, nadhled, kontakty, které bych ve zbylých 3,5 letech mandátu vysoce zúročil. Stejně, jako jsem byl rozhodnut účastnit se klíčových hlasování ve sněmovně i v době této stáže.“
Je očividné, že Farský si doteď neuvědomuje, v čem byl problém, proč občanům jeho stáž tolik vadila a proč ji považovali za papalášské chování a zradu důvěry, kterou mu voliči dali ve volbách. Klíčovým momentem je to, že 1. místopředseda Starostů a nezávislých o tom, že dostal stipendium, věděl už před volbami, a svým voličům to zatajil.
Tvrdí sice, že své rozhodnutí stáž absolvovat učinil až v prosinci, těžko ale zpochybnit to, že o ní musel velmi vážně uvažovat už před volbami, a to zvlášť pokud se na ni rozhodl jet i v situaci, kdy se hnutí STAN stalo součástí vlády a zodpovědnost jeho poslanců a ožehavost celé situace dále narostly.
Pokud si můžeme trochu zaspekulovat, působí to tak, že před dvěma lety se Jan Farský dostal na křižovatku, kdy se rozhodoval, zda politiku opustí. Lze si to celkem snadno představit, vyčerpání, pochybnosti o smyslu vlastní práce, náběh na vyhoření, pocit opotřebování. Lidé, kteří dělají věci poctivě a naplno, berou si je za své a vkládají do nich hodně ze sebe, ale jejichž práce přitom záleží na okolnostech, které nemohou ovlivnit a které jsou často proti nim, k tomu mají nakročeno. Zvlášť pokud něco děláte už relativně dlouhou dobu.
Farský dal před odchodem z politiky přednost tomu dál pracovat pro občany, pomáhat Starostům a pokračovat v rozdělaných věcech a možná, aby toho byl dlouhodobě schopen a aby načerpal novou sílu, energii a podněty, začal uvažovat o Fulbrightově stipendiu. Bohužel mu nedošlo, že veřejnost to pochopí tak, že sotva byl zvolen poslancem, už bere na půl roku roha.
Výsměch voličům
Férové by bylo, kdyby Jan Farský už před volbami řekl, jak se věci mají, a kandidoval s tím, že chce odjet na stáž do Spojených států. Je jasné, proč to neudělal. Takové oznámení by Starostům v předvolební kampani jistě ublížilo, takže pokud jim chtěl pomáhat, tímhle by jim naopak zavařil. Nakonec jim sice zavařil stejně, ale vzhledem k tomu, že je po volbách, a než budou další, na celou věc se zapomene, tak z toho hnutí STAN vyšlo ještě celkem dobře.
A Jan Farský byl vymrštěn zpátky na svou křižovatku, a pokud jeho původním rozhodnutím bylo pomáhat Starostům, tak nyní jim pomohl tím, že se uvolil vzdát svého mandátu, jak ostatně napsal na twitteru: „Nechci komplikovat fungování vlády a našeho hnutí STAN. A tak vyslyším výzvu našeho předsednictva a složím mandát poslance. Chtěl bych se omluvit všem, které svým odstoupením zklamu, a poděkovat všem, kteří mě v mém rozhodnutí podporovali. Vládě a koalici přeji hodně štěstí a ať se daří. Nebudou to mít lehké.“
Farský tak ani na moment nepřipustil, že byla chyba, když chtěl poslancovat a zároveň být na stáži v USA. Občané po svých poslancích a poslankyních samozřejmě mají právo vyžadovat plné nasazení a přítomnost ve sněmovně a nikdo je nemůže nutit k tomu, aby zohledňovali jejich aktuální osobní rozpoložení, krize a křižovatky.
Jistě, možná to není spravedlivé, protože mnoho poslanců pracuje na půl plynu, ale není to tolik vidět jako u Farského, takže jim to bez problému prochází. Stáž 1. místopředsedy Starostů ale bila do očí a působila jako výsměch, i když zřejmě naopak byla myšlena jako cesta, jak pro občany dál pracovat.
Pragmatismus na všech frontách
Jenže chyba byla v tom, že Farský to rozhodl za voliče a nenechal je, aby ho zvolili s vědomím toho, že část mandátu stráví v USA. Oni by ho pravděpodobně nezvolili, protože kdyby se to vědělo, spustil by se podobný poprask už před volbami, takže by Starostové Farského vyzvali, aby z kandidátky odstoupil – ale on jim nedal ani tu možnost.
Ideálem by bylo, kdyby občané dovedli rozlišovat a v některých případech se dokázali vědomě rozhodnout, že nějakého člověka, který svou práci odvádí dobře a je užitečný, natolik chtějí mít pár dalších let ve sněmovně, že přežijí, když na půl roku odjede, bude se vzdělávat a po tu dobu nebude poslanecký mandát vykonávat naplno. Určitě by se našly případy, kdy by to za to stálo.
Jan Farský a celé hnutí STAN ale podcenili sílu symbolů – předem nic neříct, krátce po zvolení stáž oznámit jako hotovou věc, odjet na půl roku pryč, a hlavně se s občany o ničem moc nebavit – to je zkrátka trochu podraz a těžko se pak vysvětluje, že Farský na své voliče nekašle, ať je pravda jakákoli.
Nejvíc smutné je, že v této věci na plné čáře a na všech úrovních zvítězil pragmatismus. Nikdo neprojevil ani špetku empatie. Ani Starostové, ani Rakušan, ani Fiala, ani veřejnost, a vůbec ne Farský, který se ani zdaleka nepokusil pochopit, proč někomu jeho odjezd vadí. Hnutí ANO to pragmaticky využilo k politickému boji a hnutí STAN a Farský zařadili zpátečku až poté, co si pragmaticky spočítali, že je to to nejlepší, co mohou udělat. Když se na to podíváme v kontextu politické kultury České republiky, neplyne z toho nic dobrého. Všichni prostě zkouší, co ten druhý snese, a až poté, co nastane problém, na to zareagují. A většinou si vůbec nepřipouští, že by se nějaký mohl objevit.
