Vládní krize pomalu doznívá. Jejího vítěze určí až volby, přesněji sestavování příští vlády. Mnozí však byli donuceni odkrýt karty, a to nejen jednotliví hráči politické scény, ale i mimo ni. Fatálně selhali protikorupční aktivisté, kteří zůstali stát stranou, zatímco ještě před několika lety stáli v čele jakobínského tažení proti „zločinným“ politikům.

Problémy kolem Andreje Babiše se letos nahromadily a znásobily tak starší potíže s Čapím hnízdem. Kulminovaly poté, co jej sněmovna vyzvala, aby do konce dubna objasnil podezřelé finanční operace s Agrofertem. To se mu příliš věrohodně nepodařilo. Navíc se objevily nahrávky dokládající manipulaci s vlastními médii a se živým policejním spisem, zpracovávaným spřízněnými policisty z bývalého Šlachtova útvaru.

Jiná kritéria

Protikorupční aktivisté by v takové situaci ještě nedávno pořádali tiskové konference, zaplňovali by televizní prostor nekompromisními komentáři a vyzývali by nachytaného ministra k odchodu z politiky. Pro politiky přece platila presumpce viny.

[ctete]124066[/ctete]

Nic takového se v současné době neděje. Zřejmě tu platí jiná kritéria, protože Andrej Babiš byl jedním z nich. Vezl se na protikorupční vlně, aktivisty podporoval i finančně a svou kampaň postavil na boji proti Palermu. Ačkoli už tehdy bylo mnohým divné, že se do čela boje proti „prohnilým“ pořádkům staví zrovna kontroverzní miliardář, spojoval je společný zájem, cíle i prostředky. Po jejich zádech se vyvezl do vlády, kde řadu z nich korumpoval, minimálně nabízením funkcí a přízně.

Ještě před rokem část těchto iniciativ kritizovala machinace s farmou Čapí hnízdo. Jak se zachovaly v posledních týdnech uprostřed mnohem vážnější vládní krize?

Janečkův fond: Není finta jako finta

Nadační fond proti korupci (NFPK) Karla Janečka platil za nejvlivnější protikorupční organizaci. Dokázal si vymezit velký prostor v médiích, tepal tehdejší zlořády a budoval si obraz nezpochybnitelných autorit. A dnes? Poslední a dosud jediná letošní tisková konference fondu se konala počátkem května v době, kdy hrozila demise vlády. Byla věnována tzv. šnečí fintě, tedy údajně nekalým aktivitám Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, dohlížejícímu na zákonnost veřejných zakázek.

Stránky NFPK působí tak, že ustrnuly v roce 2013, přičemž se během dvou let od svého vzniku věnoval zhruba dvacítce kauz. Od té doby fond s výjimkou případu České pošty namířeného proti ČSSD a problémů bývalého hejtmana Jiřího Zimoly (ČSSD) neotevřel žádnou novou vážnější kauzu, tím méně spojenou s Andrejem Babišem.

Karel Janeček, který sám podnikal v daňových rájích, sice tu a tam oligarchu napomíná, ale většinu nynější mediální energie věnuje poněkud výstřední interaktivní internetové hře Prezident 21. Že by se jeho fond systematicky věnoval akutním problémům společnosti, zejména hrozícímu propojování zájmů vůdce hnutí ANO a prezidenta Miloše Zemana, není z ničeho patrné.

Nový ředitel fondu Karel Škácha naopak ministra financí pochválil, jak vyřešil kauzu korunových dluhopisů nápadem na zdanění jejich výnosů. Pozastavil se jen nad morální úrovní této operace. Když vyšlo najevo, že „fintu“ nezdaněných výnosů z korunových dluhopisů použil i člen správní rady Radim Jančura, fond dále kauzu nekomentuje.

Ostatně Jančura, nejaktivnější člen správní rady NFPK, za oligarchovy zájmy kope zcela otevřeně. Postavil se po jeho bok v boji o policejní reformu a financoval kampaň proti ministru vnitra Chovancovi. „Andrej Babiš je velmi přínosný pro Českou republiku. Dal bych mu ještě čtyři roky šanci vládnout, ať ukáže, co umí,“ říká Jančura. „Myslím, že je na něm dobré, že vnitřní stranickou demokracii omezuje a je autoritářský,“ dodává.

Další členové správní rady Janečkova fondu, Jan Kraus a Karel Randák, se k Babišovým kauzám nevyjadřují vůbec. Pokud někteří představitelé fondu dokonce trend posilování autoritářské oligarchie podporují, nabízejí se úvahy nad smyslem jeho existence.

Rekonstrukce státu: Babiš plní sliby

Specifické postavení zaujímá Rekonstrukce státu. Zaštiťuje se tím, že jí jde pouze o prosazování několika zákonů, ale ve skutečnosti jde o nátlakovou skupinu s přesahem do politiky. Její navázání na hnutí ANO vyplavalo už před časem, kdy se pochlubila tím, že jí Andrej Babiš hlásí průběh jednání vlády. Nic na tom nemění ani sporadické a nezřetelné pokusy o distanc.

Rekonstrukce státu před krajskými volbami spustila billboardovou kampaň financovanou Radimem Jančurou, napadající oponenty jejích záměrů. Ačkoli její výsledky zatím nejsou valné, průběžně politiky známkuje podle toho, jak jim jdou na ruku. Z tabulky na jejím webu vyplývá, že si mezi nimi počíná výtečně i Andrej Babiš. Záměry Rekonstrukce státu podporuje, sliby prý plní.

To svědčí o poněkud mechanickém uvažování těchto aktivistů žijících ve skleníku, místo aby ministra důrazně veřejně tlačili k důvěryhodnému vysvětlení původu jeho majetku a podezřele netransparentních finančních operací.

Transparency International: Mapa případů bez Babiše

Podobně je na tom česká pobočka Transparency International (TI). „Mapa případů“ na jejím webu, jimž TI věnuje pozornost, působí dojmem, že se u nás téměř nic zásadnějšího v oblasti korupce neděje. V letošním roce zveřejnila čtyři vesměs lokální případy, mezi nimi například nejasný záměr výstavby mateřské školky ve Varnsdorfu.

Ředitel TI David Ondráčka sice občas Babiše kritizuje, ale ani jeho organizace se žádnou z jeho kauz podrobněji nezabývá. Ondráčka naopak před třemi lety kývl na Babišovu nabídku funkce ministra vnitra, ze které nakonec sešlo. Jiná dřívější exponentka TI, Adriana Krnáčová, byla úspěšnější. Stala se pražskou primátorkou po vytvoření koalice s místními sociálnědemokratickými šíbry v čele s Karlem Březinou.

Libor Michálek: Nahrávky nic nedokazují

Nejtragičtěji však působí nejznámější tuzemský whistleblower Libor Michálek, jehož protikorupční hysterie vynesla do senátu. Pustil se do vášnivé obhajoby Andreje Babiše v souvislosti se zveřejněnými nahrávkami, které podle něj nic nedokazují. Sám přitom obhajuje vlastní nahrávky svého nadřízeného ministra z podzimu 2010, vedoucí k jeho odstoupení. Za tuto aktivitu dokonce obdržel finanční odměnu ve výši půl milionu korun od Janečkova nadačního fondu. Podle Michálka přitom šlo o něco úplně jiného. Prý byl nepřípustně úkolován, jinak ve funkci skončí, což ovšem z plné verze nahrávky ministra vůbec nevyplývá. Mimochodem se neprokázalo ani žádné Michálkem avizované porušení zákona.

Konfliktní Michálek, který kvůli neshodám odešel ze senátního klubu lidovců a později rozbil klub Strany zelených, má v případě aktuálních nahrávek jasno. „Pan ministr Babiš je v defenzivní roli a ani jednou neříká, že má pan redaktor dělat něco jinak, než on sám navrhuje. Občas sice prohodí, že by s něčím počkal, ale ani jedna z jeho vět se nedá interpretovat jako úkolování, co se má psát,“ uvedl a připomněl, že to byl právě exministr financí, který spolu s ministrem spravedlnosti Pelikánem (za zády koaličních partnerů) předložil ve sněmovně návrh na ochranu whistleblowerů.

[ctete]129089[/ctete]

Vida. Michálek rozděluje soukromě pořízené nahrávky na ty, kterým jde o správnou věc. Takové pořizoval on sám. Tím se liší od provokatérů vytvářejících vykonstruované kauzy, jako v případě odposlouchávání exministra Babiše. Neříká si o místo na kandidátce hnutí ANO v příštích senátních volbách?

Andrej Babiš se na protikorupční vlně veze i dnes, kdy v jeho okolí vyplavala na povrch řada skandálů. Když se předloni zlepšilo postavení České republiky v žebříčku vnímání korupce, považoval to za svoji zásluhu. Když jsme se loni znovu propadli o deset míst, mohou za to podle něj ti ostatní, zejména staré kauzy. Podobně zjevně uvažuje i řada jeho souputníků z kdysi hlasitých protikorupčních iniciativ. Jejich důvěryhodnost přitom vzala za své a vůbec si to nepřipouštějí.