Fedor Gál a terezínská tryzna: Nepotřebuji stát vedle lidí Okamurova a Babišova formátu

Sociolog Fedor Gál, který se narodil 20. března 1945 v Terezíně, se rozhodl, že letos v neděli 5. září na tamní tryznu nepůjde, byť byl pozván jako obvykle coby čestný host.

Fedor Gál pro Deník N a pak na svém blogu zdůvodnil, proč na místo svého narození, které pro jiné bylo přestupní stanicí do vyhlazovacích táborů, letos nepůjde.

„Památku svých předků, všech obětí holocaustu a jiných genocid nosím v sobě jako trauma. Je to však trauma příliš osobní, abych měl dost vůle sdílet tuto emoci také s lidmi, kteří šíří ve veřejném prostoru averze k jinakosti a nacionalizmus. ‚Čestných hostů‘ je každoročně – od pádu komunizmu až po dnešek – hodně. Lidé jako já slouží jako kulisa a štafáž.“

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

Fedor Gál uznává, že jsou organizátoři ve složité situaci. Jsou státní příspěvkovou organizací, tak zvou zástupce všech ústavních a vládních institucí a nemohou za to, kdo tam dorazí. Problém je v tom, že státní a vládní instituce jsou dnes podle něj plné lidí „s averzemi k jinakosti, nacionalistů a populistů hrubého zrna“. „Jsou to mentální pohrobkové těch, kteří nás hnali za ostnaté dráty a na smrt. Děkuji za pozvání, nepotřebuji stát vedle lidí Okamurova, Babišova… formátu… Chci říct zcela otevřeně a veřejně: z pietních aktů a rituálů, které by měly být udržováním a kultivací kolektivní paměti, se stává podivná fraška. Její podobu určují marketéři a slouží povýtce jako součást politických kampaní.“

Tyto kampaně, říká Gál, jsou pro ty, kteří jsou svědky a pozůstalými „po kataklyzmatech války, holocaustu, komunistického teroru a dalších peripetií našich moderních dějin“, urážející.

Tolik Fedor Gál.

Karel Kryl má v písni Veličenstvo kat větu: „Byl hrozný tento stát, když musel jsi se dívat…“ Je hrozné, když se některým lidem povedlo toxikovat svou přítomností a svými řečmi všechno. Udělování státních vyznamenání, pietní akty, slova jako národ a vlastenectví, bezpečí a další. Kdyby nebyla společnost nemocná, nikdy by se nemohli dostat tak vysoko a pak pohrdat, urážet a lhát.

Snad bude jednou moci jet Fedor Gál do Terezína bez toho, aby tam na takové lidi musel narazit. Snad se nebudeme za naše představitele muset jednou stydět.