Poslanec Mikuláš Ferjenčík FOTO: FB Česká pirátská strana
FOTO: FB Česká pirátská strana
Finanční správa jde místo odhalování podvodníků cestou plošných kontrol, protože úředníci k tomu byli finančně motivováni, komentuje poslanec Mikuláš Ferjenčík (Piráti) „zaklekávací“ praxi v rozhovoru pro deník FORUM 24. Nejnovější kauzu ze Zlínského kraje budou na jeho popud řešit i členové rozpočtového výboru. Ač přiznává, že se určité prvky systémového nastavení podařilo změnit, dodává zároveň, že úředníci stále dávají přednost plošnému udílení pokut, aby plnili normy. Zdůrazňuje přitom, že pokud se podezření vyplývající z aktuálního případu potvrdí, měla by ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) vyvodit osobní odpovědnost.
Reportéři serveru Seznam Zprávy přišli s informacemi o praxi některých berních úředníků z Valašského Meziříčí, kteří spadají pod krajský úřad ve Zlíně. Vy jste kauzu prosadil na pořad jednání rozpočtového výboru Sněmovny, jehož jste místopředsedou. S čím přesně tam plánujete vystoupit?
Především budeme chtít po paní ministryni a šéfce finanční správy (Aleně Schillerové za ANO – pozn. red.) vysvětlení k tomu, co se v těchto regionech děje. Informace, které se dozvídáme z tisku, jsou alarmující. Finanční správa nyní současně také prohrála u Ústavního soudu. Ukázalo se, že zamlčovala a nechávala si pro sebe dokumenty, které pro ni nevycházely dobře. Takže to budou určitě také témata, kterým se budeme věnovat.
Když to shrneme, šlo o „zaklekávání“ na firmy pomocí zajišťovacích příkazů či nařizování dražeb, aby mohli úředníci finanční správy vykázat dost „čárek“ ve své snaze vymoci pro stát co nejvíce daní. Je tohle podle vás běžná praxe? Jak tomu mají lidé rozumět?
Myslím si, že největší problém je, že se opakovaně ukazuje, že finanční správa namísto toho, aby se soustředila na odhalování podvodníků, tak jde nějakým systémem plošných kontrol a plnění nějakých svých norem, kde se až zpětně ukáže, že byli úředníci motivováni k tomu, aby dávali finanční příkazy. Přitom smyslem institutu je, že stát ve chvíli, kdy narazí na nějaký problém, disponuje řadou nástrojů, které může k řešení problému použít. Místo toho finanční správa v některých případech postupuje způsobem, že má sice nějaké nástroje, a řekne si, jak často je použije, a pak se to snaží naroubovat na ty nástroje, které se odhodlala použít, zadržet firmám peníze a vydat pokuty. Ale až ve chvíli, kdy se rozhodne je použít, tak začne odůvodňovat, proč se tak rozhodla. To je přece na hlavu postavené.
Váš kolega z Poslanecké sněmovny Petr Gazdík (STAN) avizoval, že bude ministryni Schillerovou interpelovat s dotazem, kolik takových případů vlastně bylo, a především jakou částku musel stát za chyby úředníků uhradit. Zabývali jste se už podrobněji těmito údaji? Kolik by stát mohl ve výsledku zaplatit?
Víme, že v kauzách nezákonných zajišťovacích příkazů vyplácí stát stamilionové odškodné. To jsou potvrzené informace. A já se obávám, že tady hrozí něco podobného. Takže to je další důvod, proč je potřeba se tím na rozpočtovém výboru zabývat.
V kauze je navíc do kontrastu dáváno to, že u velkých daňových dlužníků se naopak přehlíží neplacení a jejich případy končí v šuplíku až do promlčení. Jak si vysvětlujete tuhle možnou nerovnost? Jde o dlouhodobou systémovou chybu?
Osobně považuji za jeden z nejvíce do očí bijících případů tzv. kauzu Čapí hnízdo 2, kde firmy z holdingu Agrofert zcela evidentně zadávaly fiktivní PR zakázky přes farmu Čapí hnízdo, aby si snížily daňový základ. A české úřady se tomu vůbec nevěnovaly, přestože je na to německé úřady upozorňovaly. Tady je zcela evidentní dvojí metr a panuje oprávněná obava, jestli to není systémové selhání.
Sama paní ministryně Schillerová se nyní snažila tento případ bagatelizovat s tím, že je to kauza z roku 2016 a situace se během těchto čtyř let výrazně změnila. Věříte jí, nebo může podle současného nastavení k těmto „systémovým selháním“ stále docházet?
Podařilo se změnit praxi ohledně doměrek daně, kde měly úřady metodický pokyn, že čím víc doměří, tím víc dostanou odměn. Přitom je úkolem finanční správy vybrat daně podle zákona, nikoli samo o sobě co nejvíce. Tohle se podařilo změnit, alespoň co se toho metodického pokynu týče.
Stejně tak je vidět, že kontinuálně klesá objem vybraných prostředků v oblasti zajišťovacích příkazů. A rovněž se podařilo ve Sněmovně zabránit prodloužení lhůty na zadržování vratek DPH. Takže řekněme, že alespoň částečně tady došlo k nějakému pozitivnímu vývoji.
Na druhou stranu se na mě pořád obrací řada podnikatelů s tím, že dostávají pokuty kvůli naprosto formálním pochybením. Dokonce jsem se třeba věnoval oblasti EET a celá řada lidí dostává pokuty za nevydání účtenky i v případě, že ji řádně zaevidovali do elektronického systému. Takže člověk normálně všechny tržby přizná, ale nenabídne tu účtenku v řádu korun kontrolorovi dostatečně aktivně, a pak dostane tisícikorunovou nebo i vyšší pokutu. To je pro mě úplně nepochopitelné. Namísto toho, aby se finanční správa snažila hledat podvodníky, tak dává plošně pokuty a plní si nějaké svoje normy. Jediné odůvodnění přitom je, že je to v zákoně, a není tam žádné zamyšlení se nad smyslem těch norem.
Ač se paní Schillerová dále odkazovala na šéfy jednotlivých finančních úřadů, nenese jako ministryně odpovědnost za jejich fungování právě ona? Neměla by ze situace vyvodit osobní odpovědnost, jak ji vyzval i zmiňovaný poslanec Gazdík?
Co se týče těch šéfů, tak pan Janeček, který je architektem totálního vymknutí se v oblasti zajišťovacích příkazů, dostal právě trafiku na kraji. Dělá šéfa na krajské úrovni, takže se ten problém jenom posunul o patro níže.
A pokud jde o osobní odpovědnost paní ministryně, tak se musím podrobně seznámit s tím, v jakém časovém horizontu se děly tyto kauzy a jestli dochází k posunu pozitivním směrem, či nikoli. Kdyby se ukázalo, že ve skutečnosti je ta situace stále stejně špatná, nebo se dokonce zhoršuje, tak by bylo samozřejmě namístě vyvodit tu osobní odpovědnost. V případě opačného trendu je pak nutno to řešit spíše na úrovni těch jednotlivých krajů. Je to věc, kterou budu velmi podrobně analyzovat.
