Miroslav Kalousek FOTO: Zbyněk Pecák, se souhlasem.
FOTO: Zbyněk Pecák, se souhlasem.
NÁZOR / Zima ještě neskončila a rok 2025 se teprve rozbíhá, ale svět už se stačil dostat do mimořádně mizerné situace. Kombinace Putinovy válečné zatvrzelosti a podivných manévrů Donalda Trumpa znamená, že bude třeba investovat do obrany. Premiér Petr Fiala doporučuje, aby Evropská unie sáhla do svých rezerv, a Miroslav Kalousek varuje před dluhovou spirálou. Pravdu mohou mít oba, teď jde o to, jak brát v úvahu, že nás tlačí čas.
„Musíme na evropské úrovni rychle přijmout nová fiskální pravidla, která nám umožní realizovat investice do obrany a bezpečnosti. Nevyužitých 93 miliard eur z takzvaného fondu obnovy by Evropská unie měla využít na posílení naší obranyschopnosti, na podporu společných nákupů pro naše armády nebo na podporu posílení kritické infrastruktury,“ řekl Fiala ve svém projevu.
“Nová fiskální pravidla si většina evropských politiků vykládá jako jejich výrazné změkčení s možností mnohem víc se zadlužovat. Ta pravidla tu nejsou pro dobré časy, v dobrých časech je umí dodržet každý. Jsou tu pro špatné časy, aby nás nutily ujasnit si priority a nechtít všechno na dluh. Ano, musíme investovat do své obrany a bezpečnosti, ale za to si musíme umět také něco odepřít. Vyřešit to jenom změnou pravidel a ještě víc roztočit dluhovou spirálu je stejně nebezpečné jako nezbrojit,“ reagoval na síti X Miroslav Kalousek.
„Zadlužovat se kvůli obraně je v tuhle chvíli asi nezbytné. Jenže většina zemí EU včetně nás už se neúnosně zadlužuje kvůli svým sociálním a klimatickým politikám. Je nebezpečné zadlužovat se ještě víc. Nutné je změnit priority,“ napsal také Kalousek 18. února na Facebooku.
Jak jde o utrácení peněz, Miroslav Kalousek vždy zbystří. Dlouhodobě kritizuje výši našeho schodku státního rozpočtu a doporučuje škrtat a šetřit. Kalousek samozřejmě ví, že tu první děsivou díru do státní pokladny ve výši skoro 420 miliard způsobili Andrej Babiš se svou nepříliš kvalifikovanou pomocnou silou Alenou Schillerovou. Pod záminkou řešení situace za covidu ANO a tehdy ještě žijící sociální demokracie rozhazovaly peníze, jako by měl stejně nastat konec světa a nikdy neměl přijít den zúčtování. Babiš měl vlastně štěstí, že volby prohrál, protože vzniklou nevábnou kaši si měla vyjíst vláda Petra Fialy. Podle Kalouska ale likvidace škod nejde dost rychle a razantně.
Andrej Babiš měl smůlu na příchod covidu, který zamotal hlavu i schopnějším lidem, než je on. Nezvládnutí situace ale padá na jeho hlavu. Petr Fiala a jeho vláda mají na krku pohromy hned dvě. Kromě Babišova dluhu ještě válku na Ukrajině. Ani jedno dnešní vládní koalice nezpůsobila. Jako by toho bylo málo, ještě ke všemu byl zvolen Donald Trump, který se chová jako ruský agent, jenž má za úkol rozložit americkou vládu, alianci NATO, vztahy Spojených států s Evropskou unií a celý světový politický řád.
Ono zcela zbytečné slovo „kdyby“ bychom mohli použít při fantazijních představách, jak by se krásně vládlo, kdyby Petr Fiala zdědil rozpočet vyrovnaný, válka začala o několik let později a Trump volby prohrál. Nestalo se tak a historie se ptá jenom na zvládnutí reálné situace.
Kalousek už v minulosti navrhoval plošné škrty napříč resorty, například o pět až šest procent u všech ministerstev. I když je to politicky dost sebevražedné, úspory by se mohly dotknout i sociálních výdajů. Například zrušení důchodového příplatku 500 korun za vychované dítě nebo zmrazení valorizace důchodů, aby se omezily mandatorní výdaje, které tvoří značnou část rozpočtu. Šlo by snížit počet státních zaměstnanců, například o 20 procent na úroveň z roku 2016, a omezit růst mezd ve veřejném sektoru. Výjimku by mohli tvořit jen učitelé a vojáci, kde je počet pracovníků třeba zachovat kvůli prioritám vzdělávání a obrany. Pak jsou tu ještě dotace podnikatelům, kde jejich pilným pobíračem je Andrej Babiš, ale není sám.
O tom všem je legitimní nejen diskutovat, ale také mnoho z toho provést. Problémy jsou nejspíš dva. Jednak by to zasáhlo široké vrstvy lidí, do kterých mohou osoby, jako je Andrej Babiš a Tomio Okamura, pumpovat svoji propagandu o fialové hrůzovládě a ožebračování lidí, asociální vládě, podle čehož by se mnozí občané zařídili a hodili svůj hlas spasitelům. Následky politické a ekonomické si lze domyslet.
Druhým problémem je faktor času. Česko promeškalo možnost pokusit se o zásadní strukturální reformy a sedm měsíců před sněmovními volbami už se sotva něčeho dočkáme. Jak se vyvine válka na Ukrajině a jak bude vypadat ruská hrozba v několika málo příštích letech, nikdo neví. Bylo by nejlepší předpokládat nejhorší varianty, což znamená vynaložit peníze na obranu hned.
Jakýkoli ruský vojenský úspěch na území Evropy by pro nás znamenal nejen ohrožení životů lidí, ale pochopitelně také ekonomické pohromy. Ukrajina ostatně je evropská země a válka už znamenala vysoké ceny energií a velkou uprchlickou vlnu. Pokud si někdo myslí, že se nás ta válka netýká, žije v jiném myšlenkovém vesmíru. Na Američany tentokrát není moc spoleh a pesimisté se ptají, jestli ještě někdy bude.
Ďábel je v detailech. Lépe řečeno mnoho ďáblů v mnoha detailech. Dobré věci a správné plány se pořád ještě dají špatně prakticky provést. Jisté je, že kdyby u nás nastoupila nějaká vláda hrabivých bezpáteřných psychopatů prolezlá kolaboranty, nešlo by o detaily, ale v peklo by se proměnilo všechno.
