Premiér Petr Fiala (ODS). FOTO: Profimedia.cz
FOTO: Profimedia.cz
KOMENTÁŘ / Z toho, jak v médiích rezonují nepříliš pozitivně se vyvíjející průzkumy veřejného mínění, se zdá, že Česká republika nevyhnutelně směřuje k podobnému scénáři jako Slovensko či Maďarsko, tedy ke katastrofě. A ačkoli většinu průzkumů je nutné brát s velkou rezervou, každý vidí, že vláda má problém. Proto by měl Petr Fiala razantně změnit kurz tak, aby jeho kabinet navenek působil úplně jinak, než je tomu teď.
Současný největší problém vlády je zároveň jednou z vlastností Petra Fialy, která může být v mnoha případech výhodou. Jde o schopnost udržet konsenzus, dohodnout kompromis a nevyvolávat konflikty, ale naopak je uklidňovat. I proto se podařilo sestavit vítěznou koalici SPOLU, proto je vláda, v níž sedí pět stran, tak stabilní. Ovšem v určitou chvíli přišel zlom a konsenzuální přístup působí jako slabost.
Pokud se člověk snaží zalíbit všem, výsledkem bude, že u všech ztratí. Nelze dělat pravicovou i levicovou politiku. Není možné slibovat škrty, aby se poté přidávalo, jakmile někdo stávkuje. Pravicová politika se neruší tirádou veřejnoprávních médií o tom, kolik je v Česku chudých lidí, kteří si žádají o dávky. Není možné slibovat deagrofertizaci, a pak posílat Agrofertu dotace. A není možné být silným premiérem, který nikoho nevyhodí z vlády.
A nyní jsme tedy u dalšího problému, kterým jsou konkrétní ministři. Pro začátek je vzhledem k tomu, jaký vzkaz má lidem poslat kabinet, který hovoří o uzdravení veřejných financí, nutné udělat změny kosmetické: zrušit všechna tři nová ministerstva, nebo spíše ministry a jejich zaměstnance. Tedy ministerstvo pro vědu a výzkum, ministerstvo pro legislativu a ministerstvo pro evropské záležitosti. Fiala to má udělat bez ohledu na to, že se to možná někomu nebude líbit. To nejdůležitější je, že tyto „rezorty“ jsou naprosto k ničemu, a ušetření jakýchkoli, byť jen symbolických, peněz je namístě. Navíc ani u jednoho ministerstva nevidíme žádný přínos, ačkoli je například Martin Dvořák opravdu kompetentní člověk a není důvod, aby se nestal třeba náměstkem. To, že se upřednostňuje počet funkcí před jejich efektivitou, je závažná chyba.
Pak jsou tu ta opravdová ministerstva a jejich vedení. Dlouhodobě je největší přítěží vlády ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, jehož komunikace naprosto selhala. Ve všem. Ačkoli Piráti tuto vládu obohatili skvělým ministrem zahraničí Janem Lipavským, na svém postu ministra pro místní rozvoj a místopředsedy vlády pro digitalizaci vyhořel Ivan Bartoš. Za dva roky jsme se nedočkali vůbec ničeho. Jistě, jde o předsedu koaliční strany a jeho výměna může být potenciální problém, ale pokud se rychle něco nestane, zejména trapas jménem digitalizace vládě hodně ublíží.
Další, kdo na svém místě v roli ministra školství nepředvedl vůbec nic, je Mikuláš Bek. Nejprve se nemohl rozhodnout, zda se má škrtat, až přehodil výhybku a rozhodl se nátlaku učitelů ustupovat. Bek nebyl a není politik a ačkoli je to poněkud trapné, mělo by na tomto postu dojít ke čtvrté změně od začátku volebního období.
Nakonec by měl Fiala ukázat daleko více síly směrem ke své vlastní partaji. „Žlutá karta“ pro Pavla Blažka mu opravdu na reputaci nepřidala. Ještě horší jsou ale dvě věci: Fakt, že se vrchním státním zástupcem v Olomouci stal Babišův člověk Radim Dragoun a že neskončil nejvyšší státní zástupce Igor Stříž. To je prostě skandální. A ani na výkonu ministra kultury Martina Baxy není nic moc zvláštního, ačkoli se tento rezort považuje za jakési méně důležité ministerstvo.
Můžeme kritizovat kohokoli za jednotlivosti, za vládu ale odpovídá premiér. Vyměnit konkrétní lidi by měl i za cenu otřesů v koalici. Protože pokud se něco nezmění, preference budou klesat dál. A tentokrát možná reálněji, než je tomu v průzkumech.
