Končící premiér Petr Fiala (ODS) FOTO: Občanská demokratická strana / se souhlasem
FOTO: Občanská demokratická strana / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Premiér Petr Fiala vystoupil v pondělí se zásadním projevem. Využil k tomu třetí výročí ruského plnohodnotného útoku na Ukrajinu. Vzhledem k rozjitřené situaci způsobené, zdá se, radikální a rychlou změnou americké zahraniční politiky ovšem mluvil především o tom, jak bychom na novou realitu v mezinárodních vztazích měli reagovat. Jeho projev byl celkově velice dobrý, povzbudivý, a i když člověk nemusel souhlasit se vším, lze ocenit snahu nahlížet věci z té lepší stránky. To ale zároveň znamená, že některým posluchačům může ujít naléhavost toho, co Petr Fiala říkal.
Premiér například mluvil o tom, že současná změna americké zahraniční politiky je největší transformací mezinárodního systému od pádu komunismu ve východní Evropě. Zároveň ji zasadil do kontextu amerických tendencí soustředit se více na jiné části světa. Je asi jasné, že se chtěl vyhnout strašení, ale zrovna v tomto bodě se dá říci, že tím kvalitativní povahu změny, jíž jsme teď svědky, trochu zbytečně zlehčil.
Pád komunismu a nové 19. století
Pád komunistických režimů v sovětských satelitech a jejich následné osvobození od sovětské nadvlády byly jistě nejvýznamnějším milníkem v dějinách naší země minimálně v posledním půlstoletí. Jenže z hlediska mezinárodního systému se mnoho nezměnilo. I když pro východní Evropu představoval pád do sovětské sféry vlivu katastrofu, tak mezi oběma tehdejšími supervelmocemi panovala shoda na základních obrysech mezinárodního pořádku založeného na pravidlech.
Jistě, obě velmoci tato pravidla občas porušovala ve větší či menší míře, ale otevřená agrese za účelem teritoriální expanze tak, jak jsme ji znali z 19. století, byla najednou nepřípustná. Nebyl to dokonalý systém a dokonalý svět, ale byl výrazně lepší než ten, který nahradil, a to především pro menší státy, k nimž se řadí i Česká republika.
Teď má Evropa na jedné straně Spojené státy americké, jejichž prezident v inauguračním projevu o teritoriální expanzi mluvil a nevyloučil použití síly, aby tohoto cíle dosáhl. Na druhé straně je pak agresivní Rusko, které už přešlo od slov k činům. Evropa tak zůstává jedinou významnější silou na mezinárodním poli, která je systém založený na Chartě OSN ochotna respektovat.
Evropa bez Ameriky, nebo proti Americe
Jestliže ale Spojené státy a Rusko tento systém už respektovat nechtějí, pak Evropa musí být schopna ho alespoň ve svých teritoriálních hranicích bránit. Premiér ke konci projevu mluvil o tom, že Evropa si musí získat mezinárodní respekt svou ekonomickou, ale i vojenskou silou. Z toho vyplývá, že si podstatu seismické změny, která se nám odehrává před očima, uvědomuje. Zároveň jako by ji ale nechtěl přiznat v celém rozsahu.
Fialova slova o tom, že Spojené státy zůstávají naším spojencem, ale pouze budou chtít, abychom byli jako Evropa více schopni se starat o svou bezpečnost, jsou bohužel příliš optimistická. Trumpův přístup není stejný, jako byl třeba Obamův obrat do Asie. Nový americký prezident dle mnohých náznaků usiluje o překreslení mapy světových spojenectví. Je vidět zjevná snaha o nabourání spojenectví Ruska a Číny prostřednictvím posílení vztahů s prvně jmenovanou zemí.
Nová americká politická reprezentace má navíc zjevnou ambici ovlivňovat evropské volby, jak správně podotkl pravděpodobný příští německý premiér. Podporuje při tom strany otevřeně nepřátelské k evropské integraci. Ta je ale nutná, pokud má Evropa vybudovat vlastní odstrašující sílu, o které mluvil i Petr Fiala. K tomu Trump vyhrožuje Dánsku cly, aby ho donutil k prodeji Grónska. Lze úspěšně pochybovat o tom, že chce silnější Evropu, tak jako američtí prezidenti před ním.
Německo a evropské NATO
Dobrá zpráva je, že program, který Petr Fiala ve svém projevu nastínil, je asi maximem možného v rámci toho, jak se na tuto novou kapitolu mezinárodních vztahů připravit. Jeho kritika konkrétních kroků EU, byť s ní nemusíme ve všech bodech souhlasit, je také v zásadě správná. Premiér má pravdu, že prosperitu a bezpečnost lze naší zemi zajistit jedině v součinnosti s ostatními evropskými zeměmi.
Friedrich Merz, pravděpodobný budoucí premiér Německa, prohlásil, že Evropa se musí krok za krokem stát na USA nezávislou. Také mluvil o tom, že Evropa si nejspíš bude muset vytvořit vlastní náhradu za NATO. Body, které Fiala ve svém projevu zmínil, míří podobným směrem, což je dobře. Je ale otázka, jestli by sobě i nám podobně jako Merz neměl otevřeně říci, že spojenectví s USA je se současnou administrativou věcí minulosti.
