GLOSA / Zatímco takzvaní našilidi úpí pod Fialovou drahotou, podniky stabilního génia Andreje Babiše vzkvétají. Hrabou rekordně, a nejsou samy. Přítel lidu Babiš ovšem ječí nejvíc, jako by sám už s Monikou točil flašinetem pod mostem.
„Firmy ještě před pár měsíci plačící nad růstem nákladů kvůli cenám energií a škemrající o státní pomoc musely přiznat barvu a leckomu se z toho otvírá nůž v kapse… Na kuřatech, pro něž se prý strašně zdražilo krmivo a na pultech obchodů jejich ceny skočily o desítky procent, udělala firma Vodňanské kuře meziroční nárůst zisku o 165 procent a Lovochemie, produkující hnojiva, která údajně zdražovala celou farmářskou produkci, utrpěla cenovým skokem plynu dvanáctinásobný nárůst zisku,“ píše ekonom Pavel Páral v týdeníku Hrot.
Ekonom konstatuje, že Babišovy firmy sice přitahují největší pozornost, ale nebyly jediné, protože v tržní ekonomice se každý snaží nakupovat co nejlevněji a prodávat co nejdráže. Jde ale o to, jak byly nastaveny podmínky, které firmy mohly využít s výsledkem, jejž vidíme na cenovkách.
„Aby se z toho řetězu utrhly, jak se stalo loni a předloni, je nutné nejdříve tuto rovnováhu vychýlit tím, že tu poptávku ženu vzhůru zvyšováním objemu peněz v oběhu prostřednictvím nesprávně nízkých úrokových sazeb, které stimulují i další nesprávné rozpočtové výdaje státu,“ píše Páral. Samotný skok v nákladech na dováženou energii nebo o výpadek na straně nabídky by bez „dosypání peněz“ znamenal recesi a zvýšení nezaměstnanosti. „Jenže u nás bankovní rada Jiřího Rusnoka a vláda Andreje Babiše inflační políčko pěkně zoraly a dobře vyhnojily, takže inflace krásně vzešla. A teprve z inflace pak rostou zisky, protože odběratelé a spotřebitelé mají na zdražené výrobky dost peněz.“
Pokud je nějaká společnost na trhu dominantní, což je třeba Lovochemie, výsledek se dostaví.
Takže takový Babiš nejdřív podojil stát (což je jen jiný název pro občany), aby pak nebohé občanstvo zkásnul ještě jednou (vlastně mnohokrát). Poté mu paní Monika doma ve skříni najde masku zpodobňující něco mezi francouzským revolucionářem a Gándhím a pošle ho do sněmovny. Před horkem zdeptanými poslanci pak pan Andrej – k zoufalství paní, co dělají stenozáznamy – předvede proud zvuků jako ta dáma, co věštila v Delfách. Z vibrací molekul vzduchu pochopíme základní sdělení, že Petr Fiala a spol. deptají „našilidi“ drahotou. Až se státník evropského formátu Babiš vrátí k moci, učiní tomu přítrž, nastane láce jako ze starého mocnářství a všichni se půjdeme klouzat do té haly pro Sáblíkovou.
O tom všem můžeme snít, když budeme náhodou spát. Pan Babiš spát nebude a s komparzem adolescentek bude poskakovat na nějakém festivalu nebo se natáhne na matračku v bazénku ve svém skromném francouzském sídle. Lid bude zobat jako vodňanské kuře.
Osud vodňanského kuřete je ovšem předvídatelný a jeho život milosrdně krátký.