Pavel Blažek, ministr spravedlnosti v demisi FOTO: Ray Baseley / FORUM 24
FOTO: Ray Baseley / FORUM 24
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Zda je bitcoinová aféra skutečnou trestní kauzou, to nyní prověřují příslušné orgány. Nezdá se přitom, že bychom na obzoru viděli nějakého pachatele ve státní správě, a už vůbec ne na vládní úrovni. Je to spíše jenom velká ostuda, trapné divadlo, místy absurdní fraška. A hlavně opoziční cirkus pro rozlícení davu. Proto je v tom tolik hysterie a hodně politické propagandy.
Kdo si umí zachovat zdravý rozum, dokáže rozlišit, kde došlo k selhání, kdo to celé spískal a kdo je naopak spíše jen v roli více či méně nevinné oběti této aféry.
Je stále patrnější, že ministerstvo spravedlnosti naletělo kriminálníkovi Tomáši Jiřikovskému, který svým bitcoinovým darem státu v hodnotě miliardy sledoval dosud nejasné cíle.
Soud rozhodl, že mu má policie po propuštění z vězení vrátit zabavenou elektroniku a obsah s bitcoinovou peněženkou se nemá smazat, neboť nebylo doloženo, že by uložený majetek pocházel z trestné činnosti. Nyní, po objevení tržiště Nucleus, je to patrnější, ale to nebylo státním úředníkům zřejmé, dokud nepřišel příslušný dar.
Ministerští úředníci propadli kouzlu miliardy pro potřeby rezortu justice a neměli odpověď na logickou otázku, proč jim překupník a provozovatel darknetových tržišť nabízí tak obrovskou částku. To je skutečně skandální zanedbání a těžko pochopitelná hloupost. Průběh otevření elektroniky a podpis darovací smlouvy vedl náměstek ministra Pavla Blažka Radomír Daňhel. Ten přistoupil k podpisu smlouvy 7. března v sídle soudního znalce Jiřího Bergera, přestože zjistil, že průběh akce neodpovídá dohodě.
K otevření peněženky nedošlo za přítomnosti notáře, ale o den dříve. Soudního znalce najal advokát Jiřikovského a podle toho se tento znalec choval. Daňhel si prý myslel, že znalec garantuje ministerstvu férový postup, ale ten v tomto ohledu jenom vytvořil falešný dojem. Z peněženky odešly miliardové částky neznámo kam už před předáním daru státu. To se nemělo stát. Také došlo ke zjevné manipulaci státního notáře, který zaznamenal, že v peněžence byla nalezena částka odpovídající hodnotě asi tří miliard a stát tak měl převzít dohodnutých 30 procent. Později se z analýzy dat ukázalo, že Jiřikovský disponoval částkou v hodnotě 12,5 miliardy. Nyní je v peněžence devět miliard.
Co to tedy celé znamená? K tomu několik bodů:
1/ Jiřikovský si chtěl zajistit od státu dokument, že měl v peněžence řádově nižší částku, než byla skutečnost. Kde toto potvrzení použil, nevíme. Ale hodně mu o to šlo.
2/ Ještě předtím ale potřeboval někam rychle odeslat částku kolem dvou miliard. To vyvrací tvrzení, že potřeboval od státu své peníze vyprat, tedy legalizovat je zmíněným darem. V dané chvíli tyto prostředky ani nepodléhaly režimu nelegálních prostředků. Nevědělo se o spojení s darknetovým tržištěm Nucleus. Stát skutečně přijal prostředky, které pocházejí z obchodu nejen s drogami, ale i se zbraněmi, jedy, falešnými doklady nebo padělky peněz. Nejspíš ale proto, že se úředníci nechali Jiřikovským oklamat.
3/ Osobou, která nese v etickém slova smyslu za kauzu zodpovědnost, je Blažkův náměstek Radomír Daňhel. Ten selhal zejména v tom, že připustil převzetí bitcoinů z účtu tržiště Nucleus, kde se obchodovalo s drogami a zbraněmi. Tím uvedl stát a vládu do naprosto ostudné situace. Když už přistoupil na dar, měl vědět, odkud peníze přijdou.
4/ Ministr Pavel Blažek schválil přijetí daru a projevil naprosto absurdní lehkomyslnost či naivitu. Je zarážející, že neřešil otázku, co Jiřikovský svým darem sleduje. Blábolil pak zjevné nesmysly, že se Jiřikovský chtěl asi vykoupit ze špatného svědomí. A také nemluvil pravdu, jenže nevíme, zda vědomě a záměrně, že znalce Jiřího Bergera mu doporučil jiný státní orgán. Znalce si dovedl sám Jiřikovský. Podle toho se znalec i choval, když nečekal s otevřením peněženky na notáře a ministerské úředníky.
Je to obrovský trapas, který ukazuje buď na nekompetenci, anebo snad i na manipulativní chování Daňhela a také na naprostou nepřipravenost státního aparátu zacházet s prostředky moderních technologií a chápat jejich rizika.
Na druhou stranu nejsou namístě obvinění, kterými na vládu útočila opozice vedená Andrejem Babišem. Uveďme to jasně:
1/ Není doloženo a nejsou ani indicie, že by se někdo na straně státu obohatil.
2/ Státu nevznikla žádná škoda, čistě účetně stát obdržel nemalý majetek, který ovšem z reputačních důvodů neměl nikdy převzít.
3/ Vláda jako celek situaci nezavinila, není pachatelem skandálu. Drtivá většina politiků vládní koalice o hrozící aféře vůbec nevěděla.
4/ Manažerskou a politickou zodpovědnost nesou Daňhel a Blažek. Nejasnou, ale zřejmou spoluzodpovědnost nese i ministr financí Zbyněk Stanjura, který mohl celé aféře zabránit důraznějším varováním. Neznáme však rozsah jeho povědomí o celém procesu s darem. Podobnou spoluzodpovědnost nese i několik úředníků z dalších úřadů, kteří se o bitcoinovém daru dozvěděli. Měli bít na poplach.
5/ Politickou zodpovědnost za Pavla Blažka nese premiér Petr Fiala, protože byl opakovaně upozorňován na Blažkovo podceňování politické únosnosti vlastního chování a jakousi sníženou soudnost. Zároveň je ale Fiala i obětí své loajality vůči zasloužilému stranickému kolegovi a zjevně i příteli.
6/ To, že právě trestně stíhaný Andrej Babiš obviňuje vládu ze zločineckého pozadí, které není doloženo ani náznakem, je prostě projevem Babišovy notorické drzosti. Je to stoprocentní lež, která poškozuje celou českou společnost mnohonásobně více než celá bitcoinová aféra.
V případu bitcoinové aféry hrají závažnou roli další dva vážné aspekty, které dlouhodobě poškozují českou společnost. Je to neloajalita příslušníků policie vůči státu, která se projevuje vynášením informací do médií. Stejně negativním společenským problémem je zcela naivní práce novinářů s těmito zdroji, protože si zřejmě nekladou otázku, proč jim byla určitá informace poskytnuta a jaké má jejich zdroj motivy.
Motivace k vypuštění informace je přitom klíčovou součástí investigativní kauzy, přestože zůstává před veřejností zpravidla skryta. Je třeba zdůraznit, že u policisty by jediným legitimním důvodem k vynesení informací do médií byla skutečnost, že mu někdo brání ve vyšetřování. Jestliže tomu tak není, tak je u policistů kontaktování médií naprostou lumpárnou a zradou profese i státu.
Z dikce článků Zdislavy Pokorné, reportérky Deníku N, je zřejmé, že její informace pocházely z policejního útvaru NCOZ čili z Národní centrály proti organizovanému zločinu – Služby kriminální policie a vyšetřování. Pokorná občas vystupuje jako podporovatel či fanoušek tohoto orgánu, když výslovně uvádí, že právě tamní policisté ví o kauze bitcoinů nejvíc.
K této poněkud problematické novinářské práci je třeba ovšem přičíst nedostatečnou oponenturu z ostatních médií a také jakousi naivní a paušální adoraci každé investigativní žurnalistiky ze strany veřejnosti. Hlídací psi demokracie mohou pracovat dobře jedině tehdy, když i oni podléhají kontrole jiných hlídacích psů.
Motivací policistů zjevně nebylo, že by jim někdo mařil vyšetřování, nýbrž spíše to, že v případu bitcoinové kauzy nemusí mít co vyšetřovat na straně státu. Nekompetence či stupidní chování ministerských úředníků není samo o sobě ještě trestným činem. A upozornit na to média mají samy úřady, a nikoli policisté. Ti jsou totiž pak v podezření, že se pletou do politiky. A policisté se v právním a demokratickém státě nikdy nesmí plést do politiky.
Šlachtův útok na Úřad vlády z roku 2013 je otřesným mementem takového nestandardního chování policie. Tento útok stál přitom u zrodu Babišovy politické moci. Je hrozivou chybou, že nedošlo nikdy k plnému objasnění tehdejšího policejního postupu, který byl řízeným mediálním divadlem, a nikoli podloženou trestní kauzou.
Bitcoinová kauza vyvolala ohromnou vlnu mediální psychózy, která není vůbec podložena fakty. Jiřikovský je označován za drogového dealera, což neodpovídá faktům, ale lépe to prodává příběh, že vláda vyprala peníze z drog. Vláda přitom žádné peníze nevyprala, pakliže Jiřikovský prostředky bez problémů odeslal na neznámé místo i před obdarováním státu.
Další lží, kterou používá opozice, je to, že Česko přišlo o 12 miliard z trestné činnosti. Kdyby Jiřikovský neodeslal peníze vládě z tržiště Nucleus, tak by se o spojení s Jiřikovským nikdo nedozvěděl a bez jeho přístupových práv by se k těmto prostředkům nikdo nedostal.
Takže by bylo dobré, kdyby celý cirkus utichl. Reálné selhání a nekompetenci lze jasně lokalizovat na ministerstvu spravedlnosti. Selhání v širším rozměru je sporné a je spíše hodně přestřelené. Další hysterii kolem tohoto případu je třeba už rezolutně odmítnout.
