Premiér Petr Fiala (ODS). FOTO: Profimedia.cz
FOTO: Profimedia.cz
KOMENTÁŘ / Člověku je trapně, když čte vážně míněnou zprávu, že premiér Petr Fiala byl usvědčený z toho, že si uložil peníze do Podnikatelské družstevní záložny, která prý prala špinavé peníze. Je to další uměle nafouknutá kauza české investigativní žurnalistiky, která velkolepě začíná bombastickými titulky a která opět neslavně skončí jako zaražený pšouk.
Fiala si uložil normální finanční částku do legálního finančního ústavu. A po nějakém čase si ty peníze zase vybral. Podle pravidel záložny podepsal členství v družstvu, z čehož mu vznikl bagatelní podíl, u něhož si neuvědomil, že jde o majetek, k němuž se má přiznat. Je to podobně banální, jako by se při výčtu majetku člověk zapomněl přiznat, že vlastní psí boudu. Fiala se ani náhodou nestal spolumajitelem nějaké záložny. Je to formální banalita. Mnohem opodstatněnější by byl názor, že majitelem psí boudy je pes, protože ten v ní opravdu bydlí a užívá ji.
Po kauze propíraného večírku na ministerstvu předsedy KDU-ČSL Mariana Jurečky jde o další pseudokauzu, která se vyznačuje zejména tím, že se nic nestalo. Doslova vůbec nic. Před tím jsme tu měli třeba kauzu zašifrovaného telefonu předsedy hnutí STAN a nyní ministra vnitra Víta Rakušana. Připomeňme si, o co šlo v této kauze. Inu opět doslova o nic. Nikdo neví o tom, že by zmíněný telefon sloužil k něčemu špatnému. Šlo zase jenom o plácnutí do vody a nic víc.
Pak tu také byly kauzy, které vypadaly monstrózně, zapletly se do nich různé obskurní postavy a média nám tvrdila, jak ta kriminální špína zasahuje do nejvyšší politiky. To byla kauza Dozimetr. Ta je určitě vážná z hlediska možné korupce na komunální úrovni. Ale tato kauza opět neprokázala vážnou kontaminaci vládního patra veřejné moci. Míra jejího propírání byla zcela nepřiměřená jejímu faktickému významu. Veřejná škoda v podlamování důvěry v instituce přitom byla opravdu značná a opozice v čele s miliardářem Andrejem Babišem ji dokonale využila.
Samozřejmě, že protagonisté politické scény musí podléhat veřejné kontrole. A role svobodných médií je při tom nezastupitelná. Jen dodejme, že i mediální moc musí podléhat oponentuře a veřejné kontrole.
Česká investigativní žurnalistika po dlouhá léta trpí dvěma nemocemi. Tou první je fakt, že dotyční novináři mají málo zkušeností a vědomostí a banální procesy jim připadají podezřelé. Je smutné, že uložení tak obyčejné částky, jakou je 750 tisíc korun, dokáže u novináře vzbudit vzrušení. To pak vede k neschopnosti vidět proporce. Když předchozí premiér fakticky ukradl z veřejných peněz 100 milionů korun pro svoji soukromou pekárnu, tak to našim novinářům nepřipadalo tak hrozné. Nad banální finanční operací současného premiéra, u níž nešlo ani o milion korun, jim ale vstávají vlasy hrůzou na hlavě a cítí se jako stateční obránci veřejného zájmu.
Druhá nemoc je ještě horší. Tou je naprostá nezodpovědnost při publikaci pseudokauz a neschopnost vnímat kontext každé pseudokauzy v celkové kumulaci destruktivních mediálních sdělení. Každá nezodpovědně šířená pseudokauza vede ve společnosti k nárůstu frustrace, zklamání a k podrývání vztahu lidí k demokratickému státu.
Před jedenácti lety u nás bombastická pseudokauza premiérovy milenky vedla k popření pravidel parlamentní demokracie a k Babišistánu, což znamenalo brutální dehonestaci kritiků moci, omezení svobody médií a otevřené vykrádání veřejných dotací. Nové pseudokauzy našich investigativců nás vedou opět tím samým směrem.
Pod praporem očišťování politiky se proinvestigujeme k Babišistánu 2. A ten bude horší, protože dnešní Babiš nemá žádné zábrany a už mu žádná Merkelová nezatelefonuje, když se bude chtít upelešit ve Strakově akademii s nácky a s proruskou lobby.
Dnešní vládě se podařilo vytvořit dojem slabosti a bezradnosti. Přitom jde o vládu pozoruhodně stabilní, která postupně provádí to, co si předsevzala. Dojem je bohužel důležitější než realita. A umělecký dojem z vládnutí moc dobrý není. Ale rozhodně jde o vládu, která nemá zásadní skandály. Není to také vláda, která by ohrožovala konkurenty, svobodu. Nikdo tu nezaklekává na podnikatele, protože premiér a ministři nepodnikají a neberou dotace. Tuhle příjemnou novinku nebyli naši novináři schopni ocenit, protože jim předtím nepřipadalo nepřijatelné, že premiér podniká a není jasné, kterou činnost dělá jako hlavní a kterou dělá na vedlejšák. Jestli je to řízení státu, a nebo řízení soukromého holdingu. A navíc jeho lži a triky brali vážně.
Pseudokauza kolem konta Petra Fialy je vrcholem naprosté trapnosti. A tyto trapnosti, kterými nás média doslova pronásledují, mohou dovést naši zemi do nového a horšího Babišova pekla. Míříme tam plnou parou.
