KOMENTÁŘ / Staronový slovenský premiér Robert Fico udělal v posledních dnech skutečně maximum pro zrušení oficiálního setkání s ukrajinským premiérem v ukrajinském Užhorodu. I když mu to nevyšlo a ukrajinský předseda vlády Denis Šmyhal po jejich setkání očekává otevření nové stránky v ukrajinsko-slovenských vztazích na ryze pragmatických základech, Fico odvedl fantastickou osvětovou práci na úplně jiné frontě.
Možná se vám to bude zdát divné, smutné a tragické současně, ale dehonestující výroky slovenského premiéra na adresu Ukrajiny vycházejí vstříc očekávaní jeho publika a voličského zázemí, které si dlouhodobě a na tomto narativu budoval. Kritika bývalé „proukrajinské slovenské vlády, Ukrajiny s banderovskou minulostí, komediant Volodymyr Zelenskyj, údajný útisk ruské menšiny na Ukrajině jako důvod anexe části území, relativizace agresora a oběti“, to všechno patří k povinné verbální výbavě Roberta Fica a jeho Směru – sociální demokracie.
Za vším hledej Ameriku
Fico vsadil na únavu veřejného mínění z „mrznoucí“ války na Ukrajině, proruský resentiment a vděk za osvobození Rudou armádou, no a především na výrazně antiamerické nálady ve slovenské společnosti. Spolu s vykreslováním bývalých středopravých vlád jako nejhorších vládních kabinetů v polistopadových dějinách Slovenska nebo s rostoucími cenami potravin a služeb byla „mírová“ agenda Roberta Fica ruku v ruce s vyhraněnou protiukrajinskou rétorikou jedním ze základních stavebních kamenů jeho úspěchu v zářijových předčasných parlamentních volbách.
Už dávno je úplně jedno, zdali Fico upřímně věří tomu, že Ukrajina je nejzkorumpovanější evropskou zemí a nesvéprávným a fiktivním státem, jenž je absolutně a přímo řízen Spojenými státy. Už dávno je jedno, koho Fico ve skutečnosti myslí těmi evropskými politiky, kteří pochopili, že mírové řešení na Ukrajině se neobejde bez ztráty Krymu, Luhanské a Doněcké oblasti. Muž, který si nevšiml listopadové revoluce v bývalém Československu (tímto výrokem se Fico proslavil, pozn. autora), si nemusí všimnout ani války na Ukrajině. Důležité je, že tomu věří jeho voliči a on už nemůže uhnout.
Odporné divadlo pro „naše“ lidi
Jak by po tom všem vypadala jeho reputace na Slovensku, kdyby se jen tak setkal s ukrajinským premiérem, potřásl si s ním rukou a dohodl spolupráci? On musel udělat to odporné divadlo, ten povinný tyátr pro své voliče, které si takhle vychoval. Oni to od něj očekávají. Koho by pak zajímalo, že stát sice náboje Ukrajincům neposílá, ale soukromé slovenské zbrojovky nadále ve vojenské spolupráci pokračují. S požehnáním státu a vlivného ministra obrany za Směr – sociální demokracie Róberta Kaliňáka. Ano, toto je skutečný obraz sociální demokracie, vlastně kleptokracie na karpatský způsob.
Je to tak, Robert Fico není žádným svědomím Západu, který nepochopil, jak se vyvíjí válka na Ukrajině, a podle toho si politici jako Fico anebo Viktor Orbán vybírají tu správnou stranu. Robert Fico je jenom velkou ostudou jedné malé země a tragické vyústění jeho politického příběhu je dokonalým varováním pro všechny budoucí voliče milovníků a milovnic míru v České republice.