GLOSA / Když slovenský premiér Robert Fico asi před dvěma týdny prohlásil, že nechce, aby se jeho země „stala součástí nějakého vojenského konfliktu kvůli nějakému článku 5“ schytal to nejen od spojenců včetně českého prezidenta Petra Pavla. Dokonce i americký Institut pro studium války ho vyzval, aby podobnými výroky nenahrával Rusku. S mírnou nadsázkou však lze Ficův přístup naopak pochválit jako dobrou práci, kterou pro NATO odvedl.

S tímto úhlem pohledu přišel v úterý v rozhlasovém pořadu Osobnost Plus bezpečnostní analytik Jan Jireš. Na jedné straně sice zdůraznil potřebu jednoty a solidarity mezi spojenci, aby odstrašení protivníka bylo věrohodné, zároveň ale poznamenal, že součástí tohoto odstrašení je i nejistota. Aby si zkrátka nepřítel, v tomto případě Rusko, nemohl být jistý, jak spojenci zareagují. Na podobném principu koneckonců funguje například i francouzský program jaderného odstrašení, k němuž se letos připojila většina severských států.

Dále čtěte

Západ dal Putinovu režimu ochutnat jeho vlastní medicínu. Nasadil mu brouka do hlavy

GLOSA / V konfliktu mezi Západem a Ruskem přituhuje, to snad musí být jasné každému soudnému člověku, který nemá klapky…

Francie má zcela záměrně nejednoznačnou jadernou doktrínu a potenciální nepřítel může pouze hádat, jaká by byla reakce v případě, že by zaútočil. Takže existuje šance, že si to rozmyslí.

Podobný efekt mají podle Jireše i veřejné diskuse v rámci NATO včetně použití článku 5 o kolektivní obraně. „O použití článku pět se dá spekulovat, ale ve výsledku jde o to, že alianční odstrašení je záměrně postaveno na nejednoznačnosti. Aby odstrašení potenciálního protivníka od útoku fungovalo, tak útočník si sám nesmí být jistý, kde přesně je práh naší citlivosti,“ vysvětlil expert.

Podle něj neexistují žádné indikátory, jejichž naplnění by vedlo ke spuštění článku 5 Severoatlantické smlouvy. „Kdyby existovaly, tak se k nim Rusové nějakým způsobem dostanou a budou přesně vědět, co mohou a nemohou dělat a kam až mohou dojít, aby spuštění článku 5 nevyprovokovali. A my nechceme, aby to věděli.“

Na dotaz moderátorky Barbory Tachecí, do jaké míry lze počítat se solidaritou partnerů, jako je Slovensko pod Ficovým vedením, Jireš odpověděl: „Slovensko je nepodstatná země. V kontextu aliance má v zásadě nulové vojenské schopnosti, kterými by mohlo přispět. Jasně, v alianci se rozhoduje konsensem, ale nevěřím, že Ficova vláda by se v reálné krizové situaci, kdy by se třeba rozhodovalo o aktivaci článku 5, odvážila to vetovat.“

Dále čtěte

Máte dost toho, jak se Babišova vláda chová k prezidentovi? Podpořte Petra Pavla plakátem

Vláda útočí na prezidenta a ministr zahraničí Petr Macinka mu vyhlásil válku, kterou sice prohrává, poškozuje ale celou naši zemi.

Jireš šel ale ještě dál a – s důrazem na to, že jde o mírnou nadsázku – na Ficovy výroky se podíval z jiné perspektivy. „Takováto prohlášení zvyšují míru nejednoznačnosti a nejistoty, která vadí nám jako členům NATO, ale předpokládejme, že zároveň vadí i Rusům, protože dále zvyšují zmatek v jejich hlavách.“

Zrovna u slovenského premiéra, který se chce s Putinovým režimem spíše kamarádit, nelze předpokládat, že by tak činil vědomě. V očích spojenců mu to může i tak posloužit jako polehčující okolnost.