Filip odhalil, že členství v Pionýru je kompromitující a připomínka Horákové projev nenávisti

Vojtěch Filip a Josef Skála  (ČTK)

Vojtěch Filip a Josef Skála | FOTO: ČTK

Ke komunismu patří dialektické myšlení. To znamená, že co je jednou tak, může být příště naopak. To nevadí, že si to odporuje, je to sjednocení protikladů v dialektické jednotě. Tak se nyní dozvídáme od samotného šéfa českých komunistů Vojtěcha Filipa, že být v Pionýru je vlastně poskvrnou na pověsti. Záleží samozřejmě na tom, jestli někdejší jinoch z komunistického dorostu pak revoluční ideály nezradil.

Filipovi pořád leží v hlavě, jak aktivisté na pultík soudruhů při brífinku promítli obrázek Milady Horákové, kterou nechali komunisté zavraždit. To je ovšem historický fakt, který předcházel etapu, kdy soudruzi začali věšet jiné soudruhy, protože jim to doporučili zahraniční soudruzi, aby je pak zase soudruzi rehabilitovali, když začali rehabilitovat zahraniční soudruzi své vlastní soudruhy, které taky zamordovali. Být soudruhem, to není jednoduchá věc, není! Pokud se v tom někdo nevyzná, je třeba mu vysvětlit, že doba byla složitá a byla studená válka. Takže jak zase uslyšíte, že doba je složitá, mějte se na pozoru.

Ivan Trojan (Roman Černý)

Vojtěch Filip v Haló novinách (18. 6.) napsal: „Je pozoruhodné, kam až dokáže zajít nenávist. Ačkoli počin Kalouskovy návštěvy, která s jeho vědomím (řekl bych, že ve spolupráci či přímo na pokyn bývalého hrdého pionýra Mirka) na úterní tiskové konferenci KSČM promítala na řečnický pult portrét Milady Horákové, vyvolává spíše pocit zoufalství a snad i jakési sebeobrany či sebeospravedlnění ve snaze zakrýt hrůzy, které tu Kalouskovo ministerstvo financí napáchalo…, mlčet k neustálým hrubým atakům vůči komunistické straně (zejména ve vztahu k minulosti) NELZE.“

Pak Filip vykládá, jak se jeho strana od temné minulosti distancovala: „Už v prosinci 1989 schválili delegáti mimořádného sjezdu KSČ Prohlášení k občanům ČSSR, v němž se kromě jiného uvádí: ‚Protože naše bývalé vedení nenašlo v sobě dosud tolik cti a odvahy veřejně se omluvit, činí tak delegáti mimořádného sjezdu KSČ. Omlouváme se naší mládeži i všem občanům, kteří byli postiženi neoprávněnými represemi, omlouváme se dětem těch rodičů, které trpěly postihy ještě v dalších generacích.'“ A tak dále.

Je fakt, že v prosinci 1989 byli zbylí členové KSČ a vedení strany ve stavu paralýzy a zděšení. Jenže pak během let pookřáli a tehdejší omluvy by měli soudruzi číst sami sobě, ne nám. My víme, co tu komunisté páchali, oni si to nechtějí už zase přiznat. Bláboly Semelové, Skály, Grospiče a dalších svědčí o tom, že nějaké omluvy neberou vážně, protože podle nich ve skutečnosti bylo líp.

Fotografie desetiletého Miroslava Kalouska v pionýrském kroji, která koluje po internetu, je směšná záležitost a nemá cenu se tím zabývat. Nejdřív zlikvidovat organizace pro mládež, do své vlastní pak nahnat většinu dětí a mládeže a pak to po letech použít jako kompromitující argument, to je skutečně slušný výkon.

Ze života Jany Bobošíkové  (F24)

Spíš ať si komunisté vyřeší to, co kdysi napsal Josef Skála ve svém životopise: „Internacionální pomoc SSSR a ostatních socialistických zemí v srpnu 1968 jsem přivítal s nadšením a ulehčením. Sovětská vojska jsem uvítal 21. srpna na úsvitu na ruzyňském letišti. Snažil jsem se pomáhat sovětským vojákům i ve zdánlivě bezvýznamných věcech jejich každodenního života u nás. Brzy po vstupu vojsk, ihned poté, co se rodičům podařilo navázat kontakt, jsem začal pracovat jako autor článků, zpráv a poznámek pro rozhlasovou stanici Vltava a týdeník Zprávy.“

Ve světle toho zní tvrzení z prosince 1989 poněkud legračně: „Omlouváme se za veškerá příkoří i členům strany, kteří za svoje reformní postoje, za nesouhlas s protizákonným vstupem vojsk pěti spojeneckých zemí v roce 1968 museli KSČ opustit a ztratili postavení rovnoprávných občanů.“

Jaká příkoří, když podle s. Skály ta invaze byla v pořádku? A co tedy mají v KSČM pořád proti Miladě Horákové? Jistě, teď se tam říká, že se přece přiznala. Horáková ovšem přes veškerý nátlak použila formulaci, které rozumíme. Říkala, že ve smyslu platných zákonů je vinna. Tedy komunistických zákonů. Věděla jako znalá práva přesně, co říká. Ten režim nebyl legitimní. Kdyby tvrdil, že Země je placatá a Horáková to popírala a oni ji za to odsoudili k smrti, taky by mohla říct, že ve smyslu platných zákonů je vinna.

Polemizovat s komunisty nějak logicky ale nemá velký smysl. Oni to, co vykládají, stejně neberou vážně. Pro ně je podstatné jen to, co jim pomůže na cestě k moci.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]