GLOSA / Nestává se tak často, aby filmové dílo čekal potlesk publika vestoje ještě dříve, než dosáhne svého dramatického završení. Přesně toho se však dočkal na Ukrajině nejnovější a poněkud rozporuplně vnímaný opus režiséra Ridleyho Scotta Napoleon. Film ještě ani neskončil, a kyjevští diváci mu už aplaudovali. Někteří se dokonce dožadují pokračování.

Nový film Ridleyho Scotta nesklízí jednoznačně nadšené reakce. I když je vysoce hodnocen pro tradičně kvalitní filmové provedení, někteří diváci mu vyčítají historickou nepřesnost, dějové zkratky nebo jim není blízké psychologické pojetí titulní postavy. Nic z toho se však nevztahuje na některé Ukrajince, kteří historický velkofilm již nyní naprosto nekriticky ocenili. Dá se předpokládat, že o důvodu jejich neskrývaného nadšení se tvůrcům filmu ani nesnilo.

Příběh jedné z nejúspěšnějších projekcí v dějinách kinematografie se odehrál v Kyjevě a popsal ho ukrajinský uživatel sociálních sítí „Aleksandr X“. Nadpis jeho příspěvku zní „Film Napoleon získal v Kyjevě ovace vestoje“. Popsal, že jeho bratranec, který slouží v ukrajinské armádě v hodnosti kapitána, se konečně díky rotaci dostal na zaslouženou dovolenou. Tráví ji v Kyjevě, kam byla evakuována také velká část jeho rodiny. Přišlo jim pěkné zajít si zase jednou společně do kina, kde právě probíhala projekce zmíněného historického velkofilmu. V polovině filmu, během probíhající projekce, publikum vstalo a začalo tleskat.

Příčinou byla scéna, kdy se Rusové rozhodli před postupujícími vojsky francouzského císaře stáhnout a neponechat jeho silám nic, co by mohly využít. Při té příležitosti zapálili své hlavní město. „V polovině filmu Moskva shoří do základů. V tu chvíli se všichni v publiku v kinosále spontánně postavili a tleskali,“ popsal autor příspěvku reakci Ukrajinců, kteří již druhou zimu čelí ničivému ruskému bombardování nejen svého hlavního města. Bratranec to prý komentoval tak, že by tento film potřeboval pokračování.

Dále čtěte

Vyprávěj mi o komunismu: Objednávejte knihu Pavla Šafra a Johany Hovorkové o každodennosti, na niž jste možná zapomněli

Je tu knižní vydání podcastu deníku FORUM 24! Johana Hovorková a Pavel Šafr si v desetidílném podcastu povídali o každodenním…

Někteří lidé by nadšení publika mohli interpretovat jako rusofobii, o tu se však z podstaty tohoto pojmu nejedná. Fobie předpokládá zakoušení iracionálního až chorobného strachu, často ze zcela neškodných jevů. Rusko na druhou stranu během posledních desetiletí opakovaně prokázalo, že obavy z něj mají zcela racionální podklad. Ukrajinci by o tom mohli vyprávět. Druhým symptomem fobie je paralyzující úzkost, ale ani ta není ukrajinským obyvatelům vlastní, jak o tom přesvědčují svět již bezmála dva roky. Jak bude na mimořádný úspěch svého díla na Ukrajině reagovat americký režisér, nelze předem odhadnout. Snad ho potěší, že jeho jinak poněkud rozpačitě přijímané dílo vyvolává minimálně v jedné zemi naprosté a nekritické nadšení.