Speciální finanční úřad sdělil deníku FORUM 24, že využije nové relevantní informace v daňovém řízení ve věci obchodování mezi Čapím hnízdem a Babišovými firmami. Navzdory tomu, že Finanční správa podléhá Babišovu ministerstvu financí, podle stávajícího daňového řádu má příslušný finanční úřad povinnost přihlédnout k novým informacím a těžko může odpovědět médiím jinak. Nyní jde o to, zda opravdu konat bude ve standardním režimu, jako by se jednalo o jakékoli jiné subjekty.
Vzhledem k tomu, že majitelé společnosti Farma Čapí hnízdo z inkriminované doby zůstali světu utajeni, a nebylo tedy známo, že se jedná o Babišovy příbuzné a blízké, jednotlivé finanční úřady neměly tušení, že mají kontrolovat ceny služeb a zboží sjednané mezi těmito příbuznými. Taková kontrola je velmi důležitá. Podle zákona si totiž musejí stanovovat, zjednodušeně řečeno, ceny obvyklé. Jinak by si příbuzné firmy mohly prostřednictvím výhodných (či naopak nevýhodných) cen vzájemně poskytovaných služeb přelévat zisky a ztráty tam, kde je to zrovna výhodnější. Mohly by si tak nejen snižovat daň, ale také poškozovat dodavatele a další věřitele, v krajních případech i zaměstnance či případné menšinové vlastníky. Babiš a jeho děti s bratrem jeho přítelkyně spolu přitom čile obchodovali, takže důvodů ke kontrole je řada.
Babiš znal vlastníky od samého počátku, jak pod tlakem okolností přiznal. Babišova IMOBA ručila Čapímu hnízdu za bankovní úvěr v hodnotě stovek milionů. To byla také zdaleka největší vzájemná služba, která bude prověřována finančním úřadem. Jestli totiž třeba byly úroky příliš vysoké, snižovali si Babišovi příbuzní prostřednictvím přemrštěných úrokových nákladů svůj daňový základ (nebo spíše od roku 2011 prohlubovali svou ztrátu).
Zdárné dořešení případu jak ze strany vyšetřovatelů, tak ze strany finančních úřadů je kromě toho, že Babiš daňovou správu ovládá, komplikováno třemi překážkami. Babišovi příbuzní se totiž pokoušejí mařit vyšetřování tím, že se prý ztratily všechny dokumenty z tehdejší doby, ze kterých by bylo možné tehdejší vlastníky prokazatelně usvědčit (zejména zápisy z valných hromad). Babišovi příbuzní se navíc nemají k tomu, aby je zpětně znovu vytvořili. Sami se asi nepřiznají, ledaže by se našli nějací svědkové (menšinoví akcionáři, zapisovatelé apod.). To je první zádrhel.
V případě cen stanovených Babišovými firmami pro Čapí hnízdo (nikoli naopak) by však mělo stačit Babišovo přiznání. Jenže Babiš prokazatelně velmi často lže, takže může finanční správě i vyšetřovatelům tvrdit, že si na mimořádné schůzi sněmovny dělal legraci a ve skutečnosti jeho blízcí nikdy Čapí hnízdo nevlastnili a ani jim nedal do začátku podnikání žádné peníze. V tom spočívá druhý zádrhel. Babišovo přiznání ve sněmovně zkrátka nemusí být soudem ani „finančákem“ v průběhu vyšetřování či řízení přijato jako věrohodné svědectví.
Ostatně, jak sami poznáme, kdy říkal pravdu v tomto případě? Třeba skutečně neví, kdo Čapí hnízdo vlastnil, ale styděl se, že jeho firma ručila za tak velký úvěr bez jeho vědomí úplně cizím lidem, tak si možná vymyslel, že Čapí hnízdo spravovali jeho příbuzní. Určitě se k takovému tvrzení neuchýlil proto, že by se chtěl svými dětmi pochlubit. Sám Babiš vložil do Farmy na konci roku 2007 (tedy ještě než ji prodal) dva miliony korun. Když ji však po letech kupoval od tajemných majitelů zpátky, měla hodnotu pouhých asi 350 tisíc korun, jak se podařilo zjistit deníku Svobodné fórum. Byla tak sice prošustrována téměř celá počáteční investice, ale to je to nejmenší. Co je však mnohem horší, nepomohl ani onen bankovní úvěr, který se s úroky vyšplhal zřejmě až na nějakých 570 milionů (nebo na většinu z této částky, kterou Čapí hnízdo nakonec dlužilo Babišově firmě IMOBA, jak zjistilo Svobodné fórum). Co je však úplně nejhorší, k úspěchu nepomohly ani ony prověřované dotace z evropských fondů pro menší podnikatele ve výši 50 milionů korun. Na vině je pravděpodobně také světová finanční a hospodářské krize. Přesto se není čím chlubit.
Je tu ale ještě jedna menší potíž. Babiš sice mluví o tehdejších majitelích jako o svých příbuzných, které chránil, ale nepravý švagr není jeho přímým příbuzným. Ten přitom podle Babišových slov držel podíly za dvě Babišovy nezletilé děti i za Babišovu partnerku, zřejmě měl tedy nad Čapím hnízdem kontrolu. Pokud by byl i přes uvedené důkazy považován za úplně cizího člověka, který není s Babišem v rodinném ani obdobném poměru, mohly by si s ním Babišovy firmy sjednávat ceny bez omezení.
Lze předpokládat, že se ani Babišovi příbuzní na finančním úřadu nepřiznali k držení Čapího hnízda. Takže problém zřejmě nemá pouze Babiš, nýbrž i jeho děti se „švagrem“, a prověřování ze strany finančního úřadu se tedy asi týká bez ohledu na tehdejší vlastnické poměry i jich. Čapí hnízdo totiž služby od Babišových firem nejen přijímalo, ale také jim služby poskytovalo. Konkrétně provádělo nějaké stavební úpravy na budovách společnosti IMOBA, ve kterých bylo nájemníkem, jak zjistilo Svobodné fórum. Mimochodem, v období, kdy Čapí hnízdo čerpalo většinu evropských dotací, nemělo vůbec žádný vlastní pozemek (ani ten, na kterém byla farma stavěna) a ani žádné dokončené budovy.
