Výzkum a vývoj nové generace speciálních typů průmyslových šicích strojů v Prostějově mezi lety 2007–2021 spolkl slušný balík peněz: rovných 454,5 milionu korun. Plánované ekonomické přínosy v podobě zvýšení exportu a zisku to ale nepřineslo. Naopak. Firma skončila v insolvenci. 

Příklad prostějovské firmy AMF Reece uvádí ve své kontrolní zprávě Nejvyšší kontrolní úřad jako ukázku „neúčelného a neefektivního projektu“ bez skutečných ekonomických přínosů.

„Zlepšení ekonomických přínosů nelze předpokládat, protože od prosince 2021 je příjemce v konkurzu. Tento příjemce v letech 2007 až 2021 opakovaně čerpal dotace z více programů podpory výzkumu, vývoje a inovací v celkové výši 454,5 mil. Kč,“ popsali vloni v říjnu kontroloři NKÚ.

Nyní je už konkurz uzavřen. Jak plyne z veřejného rejstříku, insolvenční správkyně prodala někdejší výrobní závod firmě Cars Technology s.r.o. za 9,11 milionu korun.

Příběh podniku, který zaměstnával osm desítek lidí a vaz mu podle jeho původního majitele srazila koronavirová krize, je zároveň ukázkou toho, že bohaté tuzemské dotační prostředí ne vždy v realitě vede k očekávaným přínosům. 

Jak ušetřit desítky miliard

„Dotace na průmyslový výzkum a ekonomické přínosy podpory zůstávají daleko za předpoklady,“ komentuje to NKÚ. Ilustruje to i graf, v němž NKÚ porovnal předpokládané a skutečně dosažené ekonomické přínosy u 19 projektů z programu TRIO, v němž ministerstvo průmyslu podporuje aplikovaný výzkum a „rozvoj potenciálu České republiky v oblasti klíčových technologií“.

(údaje v grafu jsou v milionech Kč)

„V celé řadě odvětví mohou vznikat zajímavé věci, ale neexistuje žádný tlak na to, aby byly dál využity. Přišli jsme třeba na to, že někdo vyrobil robota, který má pracovat s nukleárním palivem. Ale jeho tvůrci pro něj nemají žádné použití, nikdo ho průmyslově nevyužívá. Takže autoři si prostě vymysleli robota, a ten teď stojí v nějaké hale,“ popsal například Kala v pořadu Rozstřel na serveru iDnes.

Pokud by Česko lépe nakládalo s dotačními financemi, mohlo by podle Kaly ušetřit desítky miliard korun ročně.

S takovým plánem nyní operuje i ministr financí Zbyněk Stanjura. Ten prý „v rámci rozpočtové konsolidace“ hodlá snížit objem vyplácených národních (nikoli tedy evropských) dotací, například do zemědělství, o desítky miliard korun.

„Minimalistický cíl, který bych rád prosadil, je snížení těchto dotací o třicet miliard korun ročně,“ řeklStanjura. Podle mluvčího ministerstva financí Tomáše Weisse celková částka, kterou stát na dotace vydává, přesahuje 500 miliard korun ročně

Prezident NKÚ Miroslav Kala je i proto přesvědčen, že česká ekonomika se stává „dotační ekonomikou“. Systém v Česku je podle něj zbytnělý, tvoří jej stovky dotačních titulů, v nichž se rozdělují – komplikovaně a administrativně náročně – stovky miliard korun, stát ale tyto vedlejší náklady neřeší.

Hlavně to vyčerpat

„Přebujelý dotační systém, v němž vítězí formální stránka věci nad skutečným smyslem a hlavně přínosem dotací, je luxus, který si v době obrovských strukturálních deficitů státního rozpočtu naše země nemůže dovolit,“ upozorňuje Kala.

Z kontrol NKÚ podle něj plyne, že „skutečný smysl dotací nahradil formalismus a samotné čerpání peněz je nadřazeno skutečným přínosům“.

Příkladem může být podpora zpracování zemědělských produktů, která měla podle strategie ministerstva zemědělství a Programu rozvoje venkova směřovat přednostně na mikropodniky a malé a střední podniky, jenže žádný národní dotační program pro ně mezi lety 2018–2021 stát nepřipravil. Vznikl naopak program na zvyšování konkurenceschopnosti pro velké zpracovatelské podniky, z nějž se vyplatilo 1,7 miliardy korun.

„Imperativem dotačních politik se stalo čerpání prostředků samo o sobě, namísto soustředění se na to, co tyto peníze reálně přinášejí. Problém není jen v přístupu jednotlivých ministerstev, ale i v celém systému dotací jako takovém, který je administrativně náročný a svým rozsahem přetěžuje a zahlcuje stát,“ konstatuje nedávno vydaná výroční zpráva NKÚ za rok 2022.

Vyšlo na webu Hlídacípes.org