Přestože neoprávněně vydané zajišťovací příkazy na společnost Hopr Trade byly již soudem zrušeny, nemovitosti má firma zablokované dodnes a o navrácení peněz se stále se státem soudí. Spor se ale protahuje, podle majitelů jde ze strany státu o záměr. To nahrává finančním dravcům, obchodníkům s pohledávkami, kteří se soustředí na společnosti nad propastí konkursu. 

Přinášíme vám třetí text série serveru Hlídací pes o společnosti Hopr Trade obchodující s kovošrotem, která má síť sběren na severní Moravě.

V prvním textu, zde, jsme psali, jak na firmu finanční správa uvalila zajišťovací příkazy v součtu za 120 milionů korun. V praxi to vypadalo tak, že jednoho červencového rána roku 2016 provedla Finanční a celní správa v zábřežském sídle firmy razii, při níž nechyběli ozbrojení zakuklenci, a začala odvážet majetek nutný k její činnosti.

Firma je přesvědčená, že daňové řízení proti ní stojí na lživých svědectvích. Tuto část příběhu jsme popsali v druhém díle zde.

V ringu s těžkým soupeřem

Zda verze, na níž trvá jednatel Petr Hošek a ředitel Radek Vrzala, odpovídá realitě, může potvrdit až pravomocné rozhodnutí soudu. Oba muži jsou ale přesvědčeni, že Finanční správa soudní řízení záměrně oddaluje. Tak, aby firma mezitím nedokázala svoje problémy „vydýchat“. Odhadují, že rozsudek padne možná až za pět let. Po celou dobu stát blokuje veškerý její majetek, včetně osobních aktiv jednatele.

Hopr Trade mezitím čelí útokům na svůj obchodní podíl – tak, aby společnost ze stávající reorganizace spadla do konkursu. Hlavním důvodem je podle mužů z Hopru právě jejich dosavadní úspěšnost v soudních sporech se státem.

Hlavní ohrožení teď pro firmu představují věřitelé. Největší z nich – Raiffeisenbank – svoji pohledávku v roce 2017 postoupil firmě Wetco, s.r.o. „To je ale spící firma, kterou prostředník Vladimír Paulat koupil v lednu, aby si na konci stejného roku mohl pořídit naši pohledávku,“ tvrdí Petr Hošek.

Část pohledávky Wetco posléze postoupilo společnosti Gomanold Trading Limited. Tím vznikla mnohočetnost věřitelů nutná pro to, aby firma mohla být poslána do konkursu.

„Gomanold vstupuje tam, kde figurují náhrady požadované po státu,“ říká Vrzal. „My jsme v žalobách na stát zatím úspěšní. Oni by jako největší věřitel tak získali veškeré výnosy ze soudních sporů se státem,“ dovozuje.

Kompenzace od státu figurují například i v případu zkrachovalé společnosti H-System, kde je Gomanold největším věřitelem. Tento obchodník s pohledávkami hraje roli i v právě probíhajícím vyhroceném souboji o vagónku Legios. O Hopr Trade se tak zajímá tvrdý finanční hráč.

Gomanold je registrována na Kypru, vlastníkem firmy je pak lichtenštejnská společnost Gomanold, a.s. Za tou stojí Marek Galvas, což je možno vysledovat ve veřejném Registru smluv. Galvas sídlí na pražské adrese J&T Banky.

Mluvčí banky se ale nedávno pro server iDnes.cz vyjádřila, že firma Gomanold do skupiny nepatří. Na opakované dotazy serveru HlídacíPes.org Marek Galvas nereagoval; neúspěšná byla i snaha o osobní setkání, přestože podle pracovníků recepce Galvas v práci byl.

Ve sporu se společností Hopr Trade zastupuje jak věřitele Gomanold, tak Wetco pražská advokátní kancelář Žižka & Partners. Její advokát Petr Maier věc komentuje lakonicky: „O tom, jestli bude vyhlášen konkurs, rozhoduje insolvenční soud, nikoliv my.“

Z jeho pohledu ale neplní Hopr Trade podmínky reorganizačního plánu: „Jedním z jeho bodů je to, že peníze, které získal od správce daně, má rozdělit mezi věřitele, a ne je použít jinak.“

Spornou otázkou je to, kdy bude vyplaceno dlužných deset a půl milionu korun (tedy sedmdesát procent z 15 milionů korun, které Hopr již na státu vysoudil jako úrok z prodlení za zadržovaný nadměrný odpočet DPH).

„Věřitelé opakovaně poukazují na to, že dlužník neplní věřitelům nic z finančních prostředků získaných v rámci řízení se správcem daně, ač se k tomu v reorganizačním plánu zavázal,“ stojí ve vyjádření věřitelů určeném soudu. Podle nich tak jsou dlouhodobě naplněny důvody pro přeměnu reorganizace v konkurs.

Je to byznys

Hopr Trade se takovému konci snaží vzdorovat. Na shromáždění věřitelského výboru v červnu oznámil, že peníze nebylo možné mezi věřitele rozdělit, protože byly použity na chod podnikání.

„Kdybychom peníze rozdělili, nebyli bychom schopni reorganizaci udržet dál, protože by nám začaly vznikat závazky za podstatou a nemohli bychom investovat do strojů a zařízení,“ vysvětluje Vrzal. Věřitelé jsou ale skeptičtí, že Hopr dokáže reorganizační plán plnit.

Konkurs je podle Vrzala jen jednou z alternativ, jak chtějí věřitelé záležitost řešit. „Na věřitelském výboru deklarovali, že o konkurs zájem nemají. Ale na druhou stranu činí všechny kroky, které k tomu směřují. Mít jim to za zlé? Je to byznys,“ konstatuje smířlivě.

Reorganizace byla mimo jiné postavena na tom, že firma sežene investora, který do ní vloží alespoň deset milionů korun. To se doteď nepodařilo. Nejnovější vývoj však naznačuje, že by se firma mohla obejít i bez něj.

Koncem června padl na Krajském soudu v Olomouci další průlomový rozsudek. Jak se vyjádřila insolvenční správkyně, je výsledek tohoto soudu zcela klíčový, protože Hopr Trade byl „v podstatné části úspěšný, čímž se výrazně  zvýšilo i budoucí potenciální uspokojení věřitelů“.

O co jde? Soud přehodnotil doměrky Finanční správy v celkové výši 120 milionů korun a ukázalo se, že valná část z nich byla vydána v prekluzi, tedy po termínu. „Dnes, po rozhodnutí, už víme, že 70,5 milionu nám bylo doměřeno protiprávně a o 21 milionech se ještě bude rozhodovat Nejvyšším správním soudem,“ říká Vrzal. K částce 70,5 milionu korun náleží Hopru ještě úrok od února 2013. V součtu to představuje asi 120 milionů korun, které je stát povinen firmě vrátit.

„Dnes je najisto pravomocně rozhodnuto, že Finanční úřad dluží nám, a ne my jemu,“ říká Vrzal. Firmě se tak otevírá cesta k vyjednávání s věřiteli. Hodlá je přesvědčit, aby počkali s inkasem dlužných 10,5 milionu korun a dalších nároků, s tím, že budou vyplaceny z toho, co je stát povinen firmě vrátit.

„Kdyby odvolací finanční ředitelství řádně posoudilo naše námitky o prekluzi už před čtyřmi lety, tak by nemusel vzniknout žádný trh s naší pohledávkou,“ vidí věc Vrzal. Z celé současné situace proto viní jedině stát, který umožnil věřitelům koupit pohledávku a začít na firmu tlačit.

Liknavostí k zániku

Proto je, z pohledu Hopru, lhostejný přístup státu tak likvidační. Firma je přesvědčena, že tlak Finanční správy směřuje k tomu, aby rozhodnutí padlo co nejpozději.

„My jsme pro ně dnes už obrovský problém. Měli jsme padnout v okamžiku, kdy nám začali zadržovat DPH. To už bychom byli mrtví, stejně jako třeba firma Lija. Jenže my jsme zajišťovací příkazy ustáli a navíc začali vyhrávat soudní spory,“ říká Vrzal.

Daňové kontroly ve firmě Hopr Trade začaly už v roce 2011. K dotazu serveru HlídacíPes.org, proč není možné ani po osmi letech případ ukončit, se Finanční správa, jak jsme už psali, nechce vyjadřovat. „S ohledem na zákonnou povinnost mlčenlivosti správce daně nemůže poskytovat žádné informace o stavu řízení, které v dané věci probíhají,“ sdělil Petr Habáň, mluvčí Generálního finančního ředitelství.

Jediné, o co firma usiluje, je snaha vrátit se k běžnému životu. Vrzal ji shrnuje takto: „Kdyby nám dali splátkový kalendář a my mohli normálně podnikat, tak by Finanční úřad postupně dostával to, o čem si myslí, že na to má nárok, a desítky lidí nemusely přijít o práci.“

Hlídací pes