Poslanec Jaroslav Foldyna (SPD) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
GLOSA / Když Obvodní soud pro Prahu 1 uložil SPD třímilionovou pokutu za předvolební plakát, který podle soudu pracoval s rasistickým sdělením, bylo jasné, že hnutí Tomia Okamury to nenechá bez odezvy. Dalo se čekat, že se ozve i noční vlk Foldyna. Jen si při své argumentaci tak trochu, a nikoliv poprvé, naběhnul na vlastní vidle.
„Soudkyně Tichá řekla, že migranty nesmíme házet do jednoho pytle. A řekla to správně, ta moudrá žena. Zpátečnické obory jako je např. statistika totiž musíme z naší pokrokově-liberální demokracie zcela vymýtit!“ rádobyvtipně glosoval na síti X poslanec Jaroslav Foldyna.
Tak pravil poslanec za SPD. Jenže právě zde vzniká drobný problém. Pokud totiž chceme svět posuzovat Foldynovou optikou, tedy pomocí jednoduchých statistických zkratek a kolektivních soudů, dostaneme se k velmi zajímavým závěrům.
První a dosud jediný člověk pravomocně odsouzený za teroristický útok v historii samostatné České republiky se jmenoval Jaromír Balda. V roce 2017 dvakrát pokácel stromy přes železniční trať na Mladoboleslavsku, nechal do nich narazit osobní vlaky a následně se snažil vyvolat dojem, že za útoky stojí islamisté. V okolí rozmístil letáky s nápisy typu „Alláhu akbar“ a záměrně vytvářel falešnou stopu směřující k migrantům.
Soudy dospěly k závěru, že jednal ze strachu z migrace a islámu. Současně bylo veřejně známé, že šlo o sympatizanta a příznivce SPD. Ne, neexistuje žádný důkaz, že by SPD jeho čin organizovala nebo řídila. A právě proto je důležité nepoužívat kolektivní vinu.
Jenže teď přichází Foldyna se svou „statistikou“.
Pokud bychom tedy přijali jeho logiku, mohli bychom stejně snadno tvrdit, že sto procent teroristických útoků v České republice spáchali příznivci SPD. Statistika by totiž byla neúprosná: jeden pravomocně odsouzený terorista, jeden příznivec SPD. Hotovo. Přesně takhle absurdně funguje argumentace založená na házení lidí do jednoho pytle.
Proto soudkyně Ivana Tichá řekla správně, že migranty nelze posuzovat kolektivně. Stejně jako nelze kolektivně soudit voliče, členy nebo příznivce jakékoli politické strany, a to i SPD. Historie ostatně ukazuje, kam podobné myšlení vede. Ke stigmatizaci, pogromům, represím a nakonec k přesvědčení, že za činy jednotlivce nese odpovědnost celá skupina.
Ve skutečnosti nejde o statistiku. Jde o to, že SPD stále nedokázala překousnout soudní verdikt týkající se jejího plakátu. A tak se snaží zpochybnit samotný princip, na kterém rozhodnutí stojí. Že jednotlivce nelze soudit podle původu, náboženství nebo příslušnosti ke skupině.
Foldyna chtěl soudkyni zesměšnit. Nakonec ale předvedl hlavně to, proč podobné uvažování nefunguje. Zkrátka si proslulý noční vlk naběhnul na vlastní vidle.