Foldynův odchod z ČSSD je dalším důkazem Hamáčkovy slabosti

Problémový poslanec Jaroslav Foldyna opouští ČSSD. Pro dobro skomírající strany se to mělo stát již dávno, dnes už to nebude mít žádný příznivý dopad. Kontroverzní politik se totiž vydává hledat nové uplatnění v době, kdy sociální demokracii už nemůže pomoci nic, ani odchod člena, který jí dělá ostudu. Poraženým je v tuto chvíli Jan Hamáček, který opět ukázal svou slabost. Místo toho, aby Foldynu dávno vyloučil, promlčel se k jeho odchodu.

Předsedovi sociálních demokratů už nikdo neodpáře nálepku „slabocha“. Nejenže je viditelně pod pantoflem Andreje Babiše, ale pořádek si neumí udělat ani ve své straně. Dokládá to fakt, že se ani nedokázal utkat s Jaroslavem Foldynou o budoucí směřování strany.

Bývalý boxer místo souboje s předsedou, kterého dlouhodobě kritizuje, musel volit náhradní řešení. Tím je dobrovolný odchod ze strany, jejímž členem byl dlouhých třicet let. Hamáček si oddychne, ale v očích ostatních spolustraníků si plusové body rozhodně nepřipíše. Nikdy nedokázal Foldynu „seřvat“, když dělal straně špatnou reklamu, maximálně mluvil o tom, že by se něco nemělo.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Větším „chlapem“ se stala i Jana Maláčová, která veřejně prohlásila, že se za svého stranického kolegu stydí. Stalo se tak po Foldynově výstupu v Poslanecké sněmovně, v němž lhal o ovlivňování volby ombudsmana neziskovou organizací Člověk v tísni. I když byl na místě usvědčen z toho, že si vymýšlí, vedení ČSSD, kromě tweetu ministryně práce a sociálních věcí, nic nepodniklo.

Zatímco předseda ODS Petr Fiala dokázal dobrou pověst své partaje uhájit a s Václavem Klausem mladším se rychle rozloučil, Hamáček opět zklamal. Minimálně ty voliče ČSSD, kteří si stále naivně mysleli, že je silným předsedou. Místo rázného postoje přišlo od vedení ČSSD zas a pouze mlčení. Tak typické pro tuto stranu v době, kdy se bojí o každý hlas a dokonce o svou existenci v rámci Poslanecké sněmovny.

Možná by stálo za pokus změnit ustrašenou strategii, zabojovat o voliče aktivnějším přístupem a hlavně přestat s podlézáním Andreji Babišovi. Určitě je totiž spousta bývalých voličů ČSSD, kteří by uvítali, kdyby „jejich“ strana stála na druhé straně pomyslné barikády. Na té, kde demokratické strany plánují možnou spolupráci, aby zbavily zemi nenasytného oligarchy.