NÁZOR / Rozšíření slov Otakara Foltýna, vládního koordinátora strategické komunikace, rozčeřilo letní vody naší veřejné debaty. Foltýnova věta, v níž zaznělo, že podporovatelé Putinova Ruska mohou být mimo jiné i „svině“, jedny popudila a jiné nadchla. Je třeba říci, že byla potřebná a přesná, a následná vzrušená výměna názorů to potvrzuje.

Foltýnův výrok o sviních byl opakovaně a záměrně vytrhován z kontextu slavonické diskuze a pak se s ním šermovalo tak, jak s ním zašermoval i exprezident Miloš Zeman, když vytvořil paralelu mezi Foltýnem a nacisty. Přesně takovou demagogii používá Zemanův letitý přítel Vladimir Putin, ukázkový ruský nacista, který označuje za nacisty Ukrajince. Zeman jistě dobře pochopil, že ta Foltýnova věta sedí právě i na něj samotného.

Otakar Foltýn přesně řekl: „Proč někdo vůbec může obdivovat, omlouvat, anebo dokonce blahořečit tak neuvěřitelně zrůdný režim, jako je třeba současný Putinův režim? Velmi často to jsou lidé, kteří jsou nešťastní, zapšklí, zahořklí, smutní, opuštění, anebo mají jenom životní smůlu anebo jsou to prostě jenom svině.“

Reakce různých lidí dobře ukazují jejich nastavení. Máme tu zhruba tři množiny.

Za prvé tu jsou lidé, kterým se tato věta líbí, neboť si myslí, že přesně vyjadřuje podstatu věci. Pak tu máme lidi, kteří se touto větou cítí uraženi. Zjevně je totiž právě o nich. A nakonec tu máme ušlechtilé citlivky, kterým se věta nelíbí, protože prý rozděluje společnost, a vůbec bychom se prý měli snažit s našimi proruskými spoluobčany dorozumět.

Je to absurdní nesmysl. Když někdo podporuje agresory a vrahy, tak se s ním nemáme už o čem bavit. A když chce někdo agresorům a vrahům ustupovat a snažit se s nimi domluvit, tak je to nejspíš zbabělý chudák, který by kohokoli a cokoli prodal za falešný pocit bezpečí.

Žijeme v době, kdy se naprosto jasně projevilo, že existuje čiré zlo. Tímto zlem jsou lidé, kteří bombardují nemocnice, kavárny a samoobsluhy a vraždí nevinné lidi. A dokonce vraždí i malé děti. Ti lidé mají jména a jsou všichni dohledatelní. V jejich čele stojí Vladimir Putin a jeho zločinecký gang. Dohledatelné jsou ale i jednotlivé osoby, které spouštějí vražedné střely poté, co naplánovaly jejich dráhu.

Zlo provozují konkrétní lidé, konkrétní občané Ruské federace. A miliony dalších občanů Ruské federace toto zlo podporují a tomuto zlu slouží.

Je také viditelnou skutečností, že i zde v Česku žijeme s lidmi, kteří toto zvrácené zlo podporují a tomuto zlu slouží šířením lží. Slovo „dezinformace“ je přitom jen technicistní eufemismus, který zakrývá podstatu věci. My zde nečelíme jen nějakým vágním dezinformacím, jež možná šíří nějaká tajná služba cizího státu, a tudíž by se jimi měla zabývat jen tajná služba našeho státu. Takový pohled šíří Bohumil Pečinka na serveru Echo. Je to vidění poplatné klasické české prostřednosti, s níž si dříve naši předci chtěli udělat teplé místečko někde mezi Východem a Západem, aby si nemuseli s nikým zadat a aby si vytvořili falešný pocit, že jsou nad věcí. Že zlo a dobro neexistují a že pravda je někde uprostřed. Končí to vždycky tím, že tito prostředníčci nakonec padají na špatnou stranu. Předtím ale pomohli otrávit vzduch.

Žijeme v době, kdy pravda není uprostřed. Pravda je tam, kde lidé umírají, protože na ně agresor posílá naváděné rakety. A lež je tam, kde někdo tvrdí, že ruský agresor je vlastně oběť a že Západ tu válku vyprovokoval.

Otakar Foltýn řekl svá slova v podstatě ještě dost mírně. Vyjmenoval totiž celou řadu možností, proč někdo v Česku papouškuje lži agresora a motiv amorálnosti – motiv „sviní“ – zahrnul mezi ostatní možné motivace.

Přitom za amorální je třeba považovat i to, když někdo stírá hranice mezi pravdou a lží a mezi dobrem a zlem. Je mnoho případů, kdy ty hranice jsou nejasné a nelze jasně říci, kdo je na straně zla a zda je někdo vůbec na straně dobra. Případ ruské sgrese proti Ukrajině a s ním související hádka v české společnosti však patří k těm případům, kdy je ta hranice jasná a má být ještě jasnější. To je také úkolem strategické komunikace vlády a Otakar Foltýn si v tomto smyslu vede správně a dobře.

Otázka, zda a jak se máme bránit před šířením dezinformací, je matoucí. Nevystihuje totiž podstatu věci. My nečelíme nějakým vágním dezinformacím. Čelíme nepřátelské propagandě, jejímž cílem je nás oslabit a udělat z nás poslušné služebníky ruského agresora. Nepřátelská propaganda usiluje o to, abychom nestáli za obětí, tedy za Ukrajinou, a abychom nechali agresora – Putinovo Rusko – dobývat, okupovat a vraždit.

Řekněme to natvrdo: Když někdo šíří ruskou optiku, tedy optiku agresora, tak je to zrádce, který ohrožuje národní bezpečnost. A je už jedno, jestli to dotyčný dělá proto, že je zmatený a popletený chudák nebo prostě – svině.

Speciálním projevem zvrácenosti navíc je, když se šiřitelé Putinových lží u nás staví do role kovaných českých vlastenců. Přesný opak je pravdou. O žádné vlastnece nejde. Jde o zrádce České republiky a zrádce naší suverenity, kteří přímo ohrožují naši národní bezpečnost. Vykopat kolem nich příkop je málo. Jejich chování je třeba jasně pojmenovat a popsat. Aby se všeobecně vědělo, co jsou zač. A spolu s nimi je také třeba popisovat a pojmenovávat chování těch, kteří se snaží zatemnit póly pravdy a lži, dobra a zla.

Jedině tak můžeme obstát, neztratit čest a nenechat se převálcovat nepřátelskou propagandou.