HISTORIE / Praha v květnu 1945. Barikády na mnoha místech byly utvářeny vykolejenými tramvajemi. Pražští tramvajáci se stali jednou z hlavních složek povstaleckého odporu. Přímých bojů se podle dobových dokumentů zúčastnilo 1480 zaměstnanců pražských Elektrických podniků a 239 pracovníků s nimi spojených elektráren. Devětašedesát z nich padlo. O tom všem vypráví kniha Pražská doprava a život civilní za 2. světové války, jejímž hlavním autorem je badatel, spisovatel a redaktor deníku FORUM 24 Pavel Šmejkal.

Na sklonku války vznikla v rámci Elektrických podniků odbojová skupina, kterou její velitel poručík František Harlass, působící jako řadový úředník, zakonspiroval do složek podnikové protiletecké ochrany – tzv. Luftschutzu. Jeho skupina čítala 425 mužů a Harlass ji na jaře 1945 dobrovolně podřídil vojenské skupině „Josef“, jejímž velitelem byl pplk. gšt. Bohumil Paleček. Ten jmenoval ještě před vypuknutím bojů pro každou tramvajovou vozovnu velícího důstojníka. Z vozoven se tak staly opevněné body, v jejichž okolí probíhaly během povstání tvrdé srážky. Nejtěžší boje se odehrály u vozovny na Pankráci.

V květnu 1945 vyrostly v Praze během povstání četné barikády, často utvořené z tramvají. Během bojů zahynulo i 69 tramvajáků.

Otevřít galerii (14)

Tramvaje v barikádách

Během prvního dne povstání, tedy 5. května 1945, se tramvajová doprava ve městě zcela zastavila. V poledne, když už bylo zřejmé, že povstání propuklo v plné síle, byly tramvajové vozy stahovány z tratí do vozoven. Ne všechny však dorazily do cíle – mnohé se staly základem improvizovaných barikád, jichž po celé Praze vyrostlo přes dva tisíce.

Nejčastějším způsobem využití tramvajových vozů bylo jejich vykolejení a postavení napříč ulicí. Jejich vnitřky povstalci zatížili dlažebními kostkami, nábytkem, dřevem, kovovými díly – zkrátka vším, co bylo po ruce. Ke stavbě barikád byly použity i tramvaje, které se podařilo stáhnout do vozoven. Posloužily právě v jejich okolí.

První oběť povstání

Přestože výzva hlasatele Zdeňka Mančala „Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu!“ zazněla až 5. května ve 12.33 hodin, za první oběť Pražského povstání je považován řidič a průvodčí tramvaje Ladislav Pösl (*1906), jenž pod krycím jménem Viktor vedl komunistickou odbojovou buňku.

Dne 4. května 1945, tedy den před vypuknutím povstání, se Pösl náhodou připletl k incidentu ve vršovické Krokově (dnešní Minské) ulici. SS-Rottenführer jménem Altkater zde se zbraní v ruce ohrožoval několik lidí. Zakročil proti němu štábní strážmistr Karel Hruška z 46. policejního revíru, který esesáka zastřelil. Jenže Pösl, tehdy žijící v ilegalitě, se dal na útěk. Policista Hruška na něj křičel, ať zastaví, a když prchající muž neposlechl, vystřelil. Pösl byl těžce zraněn a téhož večera zemřel ve vinohradské nemocnici.

Stovky zničených vozů

Při bojích na území hlavního města bylo poškozeno nebo zcela zničeno 447 tramvajových vozů (153 motorových a 294 vlečných). Vážně bylo poškozeno i elektrické vedení – opravy si vyžádaly téměř osmnáct kilometrů nově natažených trolejí.

Po skončení bojů se pražští tramvajáci rychle vrátili ke svým původním profesím. Již 15. května byl obnoven provoz na některých autobusových linkách, o den později se na koleje vrátily první tramvaje (konkrétně linky č. 4, 5, 15 a 16 a částečně i linky č. 9). A už 2. června 1945 jezdily prakticky všechny tramvajové linky v původní trase.