„Andrej Babiš je premiérem České republiky. V zemi Franze Kafky a Václava Havla vládne společně se svým kumpánem Milošem Zemanem.“ Takto začíná článek, který francouzský filozof Bernard-Henri Lévy napsal pro Hospodářské noviny a který také vyšel ve francouzském týdeníku Le Point.

Je to mimořádně svěží a čtivý text, který bez servítků popisuje setkání s autentickým Babišem. Lévy se s ním soukromě sešel minulý týden v Praze před svým vystoupením v divadle Archa a pak hned na Twitter napsal, že v Praze vládne duo Laurel a Hardy populismu. Nemohl už lépe vyjádřit skutečnost, že jsme tu v zajetí dvou kašparů. A je zřejmé, že Lévy se v Praze ani na okamžik nenechal opít rohlíkem nebo utáhnout na vařené nudli.

Co jsme se tedy dozvěděli z Lévyho článku? Zde je malý výčet několika postřehů.

„Babiš mluví francouzsky perfektně, s nepatrným pařížským přízvukem.“

To je jediné pozitivní zjištění. Dodejme, že žádný normální občan socialistického Československa nemohl vyrůstat ve francouzském prostředí a zároveň být tak velmi zadobře s totalitním režimem, aby nakonec mohl dělat pracovníka zahraničního obchodu. Babiš byl prostě zplozen do kolébky nomenklaturní šlechty komunistického režimu.

Od první minuty se Babiš choval jako neomalený slovenský gróf. Hned na začátku Lévymu vpálí otázku, zda o něm bude také lhát jako ta „sebranka z Respektu“. Lévy totiž poskytl tomuto týdeníku rozhovor, který se jmenuje příznačně: „Hnutí Ano je Ne Evropě“. Kvůli tomu hned v další minutě Babiš pozurážel majitele vydavatelství Economia Zdeňka Bakalu a pak ještě majitele Blesku Daniela Křetínského, aby dal najevo, jaký je chudák, že tu nemá vliv na média. Když ho Lévy v jen malé nadsázce upozornil, že tu vlastní polovinu médií, tak Babiš začal lhát, jak se veškerého podnikání zbavil před nástupem do funkce. Tuto absurdní lež člověk odhalí hned po otevření jeho novin. Všechny šéfredaktory Mafry Babiš osobně vybral a všichni mu veřejně otrocky slouží.

Z Lévyho setkání s Babišem pak plynou ještě nejméně dvě věci hodné zaznamenání. Zatímco nám tu Babiš hraje komedii proevropského a prozápadního politika, tak jeho skutečný vztah k západu a k Evropě je plný východních mindráků a nedůvěry.

Blábolí o tom, jak evropští politici podlézají Vladimíru Putinovi a on to prý na vlastní oči viděl. Jistě, k Putinovi se lidé v Evropě chovají zdvořile, ale zároveň EU na Rusko uvalila sankce. Toto embargo na ruské zboží, firmy i jednotlivce je přitom citelné, zatímco Babiš ho opakovaně zpochybňuje. Anexe Krymu je mu buřt.

Pak Babiš blábolí o tom, jak musí chránit Čechy před migranty a jak Schengen nefunguje, nadává na Evropskou unii a zejména na bruselského tajemníka Evropské komise Martina Selmayra, do něhož si zjevně personifikuje své současné problémy s Evropskou komisí. Babišova hluboká neidentifikace s Evropou přitom odráží jeho původ v aparátu provincie sovětského impéria a jeho pocit, že ho EU vlastně utlačuje. Nikdy nepochopí, že jeho problém tkví v tom, že neustále ignoruje a přestupuje pravidla a myslí si, že jeho kritici s ním mají pouze jakýsi osobní problém, a proto mu nepřejí. Všechno převádí do roviny osobní nenávisti, protože systémové hledisko platných pravidel se vymyká jeho způsobu myšlení.

Vedle této primitivní povrchnosti ale zároveň Babiš Lévymu okázale prezentuje své buržoazní životní návyky, které svým příznivcům na sociálních sítích zatajuje. Zatímco na Facebooku „maká pro lidi“, tak francouzskému filozofovi poví, jak si rád zaletí na lyžovačku v Courchevelu a rád večeří ve své vlastní provensálské restauraci s michelinskými hvězdami. A zatímco na Facebooku bojuje s muslimskými migranty, tak zde jen tak utrousí, že mu muslimové nevadí a že rád tráví dovolenou v Marrákeši. Všechno mu přejeme a čekáme, až se tím začne chlubit ve svém facebookovém seriálu s nadpisem „Čau lidi“. A ještě je navíc utlačovaný. Jeho děti nedostaly v USA zelenou kartu, když tam studovaly.

Lévy naprosto přímočaře uvádí, že Babiš často lže, předstírá, vytahuje se, jako když páv ukazuje peří, a přitom zuřivě útočí na každého, kdo ho neposlouchá. V tom je tento příspěvek k našemu nedobrovolnému studiu fenoménu Andrej Babiš přínosný. Na Lévyho nijak nepůsobí Babišovy prachy ani moc. Ani trochu. To je postoj, který nám tu velmi často chybí. Kdyby mu tolik lidí nepodlézalo, tak jsme někde úplně jinde.

Na závěr je potřeba podtrhnout jednu nepříjemnou věc. Lévy jasně řekl Babišovi, že se Česká republika a země Visegrádu chovají v Evropě jako naprostí ignoranti a trójský kůň Vladimíra Putina. To je velmi smutná pravda.

Zde je odkaz na článek v HN. Pro čtenáře, kteří nejsou předplatiteli listu, otevřel přístup komentátor Petr Honzejk a sluší se mu poděkovat.

Pomoc! Ať se vrátí Václav Havel! Co je to za populismus s oportunistickou tváří