Nora Fridrichová FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
Novinářka Nora Fridrichová ve čtvrtek oznámila, že podává žalobu na Kancelář Poslanecké sněmovny kvůli tříměsíčnímu zákazu vstupu. Dostala jej po červencových rozhovorech s ministrem kultury Otou Klempířem a poslancem Filipem Turkem (oba Motoristé sobě), při nichž se při natáčení dostala mimo prostor vyhrazený novinářům. „Podobné tresty dostali i maďarští novináři za Orbánovy éry a se svou žalobou uspěli. Chci postupovat stejně,“ napsala Fridrichová.
Fridrichová podání žaloby oznámila ve čtvrtek 1. října na sociálních sítích. Zákaz souvisí s rozhovory, které ve sněmovně natočila 3. a 4. července.
„Klempíře jsem se tehdy vyptávala, proč lidi ve Strážnici přirovnal k opilým buranům, a Turka jsem se ptala na nesrovnalosti v jím deklarovaných příjmech. Klempíř se v mém rozhovoru dokonce lidem ve Strážnici omluvil. Turek neřekl nic, ale vlastně i to je svým způsobem zpráva,“ popsala Fridrichová v novém videu zveřejněném na síti X.
Ve zveřejněných záběrech novinářka oba politiky při rozhovorech následuje. Právě při pohybu za nimi se podle svého dřívějšího vyjádření dostala o několik metrů mimo prostor, kde smějí novináři ve sněmovně natáčet.
Fridrichová samotné porušení pravidel nezpochybňovala. Nesouhlasila ale s jeho následkem. „V každém případě má ale veřejnost na tyto informace právo. Naopak Kancelář Poslanecké sněmovny nemá právo bránit v jejich získávání,“ uvedla nyní.
O zamítnutí vstupu do Sněmovny informovala už 25. září. Zprávu jí podle jejích slov zaslala pracovnice sněmovního tiskového odboru Martina Lustigová s odůvodněním, že porušila pravidla pohybu a natáčení. Prostor vyhrazený médiím Fridrichová popsala jako malý obdélník, z něhož lze při rozhovoru za chůze snadno vyjít. Namítá proto, že možnost pokračovat v rozhovoru fakticky závisí také na tom, zda oslovený politik zůstane stát na místě povoleném pro natáčení.
Sněmovní odbor médií postup zdůvodnil natáčením v nepovolených prostorách, bezpečností osob a ochranou budov. Lustigová zároveň uvedla, že podle ní nejde o odebrání akreditace, ale o nevyhovění žádosti o jednorázový vstup.
Fridrichová přitom není jediným novinářem, kterému byl letos vstup do poslanecké sněmovny omezen. Do konce října nemá získat jednorázovou akreditaci ani investigativní reportér Seznam Zpráv Lukáš Valášek. Ten v červenci ve Sněmovně natáčel předsedu poslaneckého klubu SPD Radima Fialu při rozhovoru o jeho majetkových poměrech. Podle Seznam Zpráv Fiala během rozhovoru popsal jednání, které experti oslovení redakcí hodnotili jako možné krácení daně. Také v tomto případě Sněmovna svůj postup zdůvodnila natáčením v nepovolených prostorách.
Fridrichová se nyní chce proti postupu Kanceláře Poslanecké sněmovny bránit soudně a odkazuje přitom na zkušenost novinářů z Maďarska za vlády Viktora Orbána.
Šest maďarských novinářů pracujících pro několik tamních médií získalo v dubnu 2016 akreditaci pro práci v parlamentu. Při snaze získat vyjádření poslanců, předsedy parlamentu a tehdejšího premiéra Viktora Orbána k podezřelým platbám souvisejícím s maďarskou centrální bankou však natáčeli také mimo místa vyhrazená pro rozhovory. Následující den jim předseda parlamentu pozastavil akreditace.
Případ Mándli a další proti Maďarsku nakonec skončil před Evropským soudem pro lidská práva. Ten 26. května 2020 jednomyslně rozhodl, že Maďarsko porušilo článek 10 Evropské úmluvy o lidských právech, tedy právo na svobodu projevu.
Soud přitom nezpochybnil právo parlamentu určit pravidla chování novinářů ani vymezit prostory, kde smějí pořizovat rozhovory. Za problém označil především proces, kterým byla sankce uložena. Novináři neměli mechanismus, kterým by se mohli proti pozastavení akreditace odvolat, přestože informovali o tématu veřejného zájmu.
Orbánova vláda následně čelila kritice kvůli dalším krokům vůči nezávislým médiím a občanské společnosti. Jedním z jejich pozdějších opatření bylo vytvoření Úřadu na ochranu suverenity v roce 2024. Ten se zaměřil mimo jiné na Transparency International Hungary a investigativní médium Átlátszó, které obviňoval z přijímání zahraničního financování a ovlivňování veřejnosti.
Po dubnové volební porážce Orbánova Fideszu letos nová vládní strana TISZA prosadila zrušení úřadu. Maďarský parlament jej zrušil 30. června. Návrh zákona uváděl, že skutečným účelem úřadu bylo vytvářet politický tlak na občany, organizace a média a že takové působení není slučitelné s ústavní demokracií.
Fridrichové se po oznámení žaloby zastala europoslankyně Danuše Nerudová. „Je zcela na místě, aby se novináři bránili žalobami proti zákazu působit a dělat svou práci na půdě Poslanecké sněmovny,“ napsala na síti X.
Podporu jí vyjádřila také iniciativa Milion chvilek pro demokracii. „Poslanecká sněmovna není soukromý klub politiků. Kontrola veřejné moci a kladení nepříjemných dotazů je základním pilířem demokracie. Nechceme zde praktiky orbánovského Maďarska! Ruce pryč od médií,“ uvedla.
Česko přitom stále patří mezi země s nejvyšším hodnocením svobody tisku na světě. V letošním indexu organizace Reportéři bez hranic (RSF) skončilo na 11. místě ze 180 států se skóre 83,01 bodu. Oproti roku 2025 si pohoršilo o jednu příčku. RSF uvádějí, že svobodu tisku v Česku podporuje relativní bezpečí novinářů, nezávislost veřejnoprávních médií a rozmanitost mediálního trhu, zároveň ale zůstává zranitelná vůči politickým změnám a vysoké koncentraci vlastnictví médií.
V červnu pak Reportéři bez hranic upozornili na vývoj během prvního půlroku současné vlády Andreje Babiše. Od jejího nástupu v prosinci 2025 do 8. června 2026 zaznamenali třináct politických útoků proti médiím a novinářům prostřednictvím veřejných vyjádření, šest z nich podle organizace připadalo přímo na premiéra.
