Evropské špičky vítala před Pražským hradem socha Putina na zlaté záchodové míse (říjen 2022) FOTO: ČTK / Šimánek Vít
FOTO: ČTK / Šimánek Vít
Koncem minulého roku se v Libri prohibiti, knihovně československé exilové a samizdatové literatury, uskutečnila diskuse historika Petra Blažka a filosofa Václava Němce nad mojí knihou Fuck the System, kterou vydalo Centrum pro dokumentaci totalitních režimů (CDTR). Už zvoleným podtitulem Esej o kontrakultuře jsem chtěl naznačit, že půjde o historicko-filosofickou reflexi kontrakultury nejen z pohledu západních sociologů kultury šedesátých a sedmdesátých let, jako byl Theodore Roszak nebo Daniel Bell, ale i československé kontrakultury vymezující se vůči komunistickému systému. Právě kontrakulturní výstřední výrazy se už koncem šedesátých let staly předmětem zájmu zejména amerických sociologů a teoretiků kultury.
Theodore Roszak ve své knize Vytváření kontrakultury (The Making of a Counter Culture) z roku 1969 říká, že existovat v kulturním undergroundu bylo možné jedině pod podmínkou až výstředního úsilí – jako když Ed Sanders a skupina newyorských básníků dali svému soukromému časopisu titul FUCK YOU, aby umělci měli jistotu, že se nedostane na komerční novinové stánky. Ivan Martin Jirous se ve Zprávě o třetím českém hudebním obrození z roku 1975 na Eda Sanderse opakovaně odvolával, ale také se vůči němu vymezoval. V knize jsem také připomněl, jak jsem v roce 1988 na přehlídce amatérské rockové hudby Rockfest spatřil na tričku Amrita Sena, zpěváka postpunkové a hardrockové hudební formace Michael’s Uncle (Majklův strýček), nápis FUCK THE SYSTEM.
Archivní dokumenty bývalých bezpečnostních složek dnes ozřejmují, že rockový festival byl v částečné režii Státní bezpečnosti a mnohé hudební subkulturní skupiny byly sledovány tajnou policií. Takže v případě zpěváka Amrita Sena hned několik agentů Státní bezpečnosti, jako například tajný spolupracovník komunistické policie s krycím jménem Šafařík (Petr Šemík) nebo další agent s krycím jménem Ital (Tomáš Srp), informovali Státní bezpečnost, že „jeden člen skupiny Majklův strýček nosí téměř na všech vystoupeních tričko s nápisem ,FUCK THE SYSTEM‘ (,seru na zřízení‘)“. Tričko s kontrakulturním sloganem vyvolalo přirozeně zájem StB z „bezpečnostněpolitických důvodů“.
Když byl videozáznam z diskuse v Libri prohibiti umístěn na YouTube, tak ho největší internetový server pro sdílení videosouborů smazal s odůvodněním, že porušuje jejich podmínky, takže link nefungoval. YouTube se tak stává digitálním Koniášem 21. století dohlížejícím nad katechismem správného zobrazování a korektní rozpravy o historii.
Politolog Lukáš Jelínek – hned bych šel k Rathovi do učení
V říjnu 2022, po osmi měsících války, masakrů, hromadného exodu Ukrajinců směrem na Západ i jejich nucených masových deportací do Ruska si několik politiků (ministryně obrany Jana Černochová, bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek) a známých osobností (jaderná fyzička Jana Drábová) obléklo tričko s nápisem FUCK YOU PUTIN a nechalo se s ním vyfotit.
Politolog Lukáš Jelínek pro CNN Prima NEWS v reakci na to prohlásil: „Od členů vlády očekávám exekutivní práci, nikoliv prvoplánový aktivismus. U paní ministryně Černochové mě to ale nepřekvapuje. Ta dělá a říká věci, které jsou hlavně ‚na efekt‘, už léta.“ Pokud politolog vytýká politikům „prvoplánový aktivismus“, potom je třeba připomenout prvoplánový aktivismus samotného Lukáše Jelínka a pár jeho příkladných textů a vyjádření, které spadají spíše do žánru agitpropagandistické kultury než kritického politologického diskursu.
Už v roce 2013 upozornil historik Ivo Cerman na skutečnost, že politolog Lukáš Jelínek dělal „velice nevybíravou propagandistickou činnost pro středočeského gubernátora Davida Ratha“, a to včetně jeho tažení proti ÚSTR. Jelínek byl v letech 2003–2006 také poradcem předsedy české vlády Vladimíra Špidly a předsedy Poslanecké sněmovny PČR Lubomíra Zaorálka.
V roce 2008 Lukáš Jelínek napsal Davidu Rathovi předmluvu do knihy Síla argumentů, kde v souvislosti s již veřejně známými problematickými charakterovými vlastnostmi Davida Ratha oslavně napsal: „Je slušně vychován, rozeznává hranice, jež neradno překračovat, a snižování etických latěk v české politice se neúčastní.“ Na rozdíl od Jelínkova propagandisticky aktivistického blahořečení Davida Ratha měl Krajský soud v Praze na Rathovu neschopnost rozeznávat hranice a držet etickou laťku v české politice jiný názor a rozhodl se ho odsoudit na 8,5 roku se zařazením do věznice s dozorem.
Jelínkovu aktivisticko-propagandistickou mentalitu odráží i osobní vyznání, když v předmluvě knihy Síla argumentů na adresu svého velkého mentora Davida Ratha napsal: „Hned bych k němu šel do učení…“
Při volbě do Rady ÚSTR podaná ruka ČSSD agitpropagandistu neminula
Lukáš Jelínek – v médiích chronicky vyzdvihovaný jako „expert z Masarykovy demokratické akademie blízké ČSSD“ – souhlasil s Davidem Rathem i v případě jeho pohledu na ÚSTR a stejně jako Jiří Paroubek, Lubomír Zaorálek, Zdeněk Škromach, Zdeněk Jičínský a další plédoval za „zrušení“ této instituce. V roce 2008 Jelínek napsal: „Sociálně demokratičtí poslanci si například stěžovali na zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů. Souhlasím s názorem, že jde o instituci pochybnou a zbytečnou…“
Ačkoliv je politologie součástí sociálních věd a důležitá je i teorie institucí, Jelínek si vystačil s vlastní dojmologií, a proto mohl zcela vážně napsat, že ÚSTR vznikl z podnětu „bloudící skupiny antikomunistických aktivistů, která věří hlavně sama sobě“. Jelínkův saturovaný politologický primitivismus je přirozeně dalek například otázky, zdali institucionální potřeba zakládat instituce paměti nesouvisí především s historií 20. století, kdy se prostřednictvím historie, sociologie, filosofie nebo právní vědy zrodila nutnost reflektovat i politiku paměti a identity jako nové paradigma.
Když v roce 2012 vykazovaly předvolební průzkumy ČSSD a KSČM vysoké stranické preference, prosazoval Lukáš Jelínek otevřenou koalici ČSSD a KSČM a napsal, že „podaná ruka ČSSD by neměla minout ani komunisty“. Po volbách na podzim 2012 získal senát poprvé výrazně levicovou většinu, a tak se dovršilo aktivistické působení Lukáše Jelínka a podaná ruka ČSSD neminula svého agitujícího propagandistu. Politolog byl zvolen do Rady Ústavu a nijak mu nevadilo, že získal placenou funkci v instituci, kterou sám považoval za „pochybnou a zbytečnou“.
Lukáš Jelínek se stal místopředsedou Rady ÚSTR a začal se podílet na destrukci instituce. Byl jedním z radních, kteří nejdříve odvolali ředitele Daniela Hermana a následně dosadili nové vedení v čele s ředitelem Zdeňkem Hazdrou a Ondřejem Matějkou, kteří realizovali personální čistky a následně ekonomicko-fyzickou destrukci sídelní budovy v Praze 3 na Žižkově, a to prostřednictvím „nepodařené rekonstrukce“. Nezákonné manažerské praktiky bývalého vedení ÚSTR a škody v desítkách milionů šetří v současnosti Finanční úřad pro hlavní město Prahu a opětovně i Policie ČR.
ÚSTR je zbytečný, říkali levicoví politici – až jejich strany zmizely z parlamentu
Jelínkovo aktivistické angažmá je odstrašujícím příkladem zásnub politiky a pokleslé politologie. Není to ale v historii poprvé, kdy selhává předpoklad, že je možno prostřednictvím sociálněvědních „expertů“ řídit společenskou instituci.
Na rozdíl od ČSSD nebo některých politiků ze Strany zelených, kteří se k čistkám v ÚSTR veřejně nehlásí, komunisté, jako například tehdejší komunistický poslanec Josef Šenfeld, dnes otevřeně přiznávají, že právě pro své názory byli lidé v ÚSTR, jako Daniel Herman a další, „postupně odstraňováni od rozhodování a vytlačováni z pozic“.
Politici z ČSSD, KSČM a Zelení, jako Michal Uhl, tak dlouho zdůrazňovali a prakticky se snažili, aby ÚSTR byl institucí zbytečnou, až se samotné jejich politické strany staly pro voliče zcela zbytečnými a v parlamentních volbách v roce 2021 se ani ČSSD, ani KSČM, ale ani Zelení nedostali do sněmovny. Mnohé věci v politice, jako například politické outputy nebo materiální výsledky politiky, spolu často souvisejí, i když nepřímo.
Ztráta akademické nevinnosti levicového revizionismu a její sartrovský postoj
Agitpropagandista, ex-vyznavač Rathovy politiky a revizionistického historického diskursu, podle něhož platí, že období československých dějin 1948–1989 nebylo totalitární, ztratil v důsledku úpadku levicového politického spektra mediální lesk „experta z Masarykovy demokratické akademie blízké ČSSD“.
Jenže tváří v tvář současnému Putinovu politicko-vojenskému revizionismu, jehož přímým důsledkem je válka proti Ukrajině, se vytratila i aura polistopadového levicového revizionismu, který především ztratil tvář akademické nevinnosti. Pokud podle Vladimira Putina byl rozpad Sovětského svazu rozpadem „historického Ruska pod názvem Sovětský svaz“, potom v logice této zdvojené kryptohistorie je mix despotismu a totalitarismu novým osudem Ruska.
Je pravděpodobné, že levice se nevzdá své historicko-ideologické orientace na Východ a zaujme k imperialistickému Rusku sartrovský postoj vyznačující se translací své ideologie, kdy invazi a okupaci sice odsoudí, ale bude zároveň využívat nejrůznějších úzkostných nálad ve prospěch Ruska, a zejména zdůrazňovat potřebu míru tak, jak to činila západní levice v éře Sovětského svazu. Budou jí vadit iniciativy „kapitalistického Západu“, ale ruských válečných zvěrstev si nebude příliš všímat.
Podobný postoj zaujmou i xenofobní politické strany s extremistickou kulturou – typickým představitelem této politiky je bývalý vyznavač extrémní levice a člen Hnutí revoluční mládeže Jaroslav Bašta (dnes SPD), který byl v minulosti zastáncem antidemokratického marxistického systému vylučujícího „parlamentarismus“, utopisticky plédoval za „výstavbu socialismu“, „permanentní revoluční proces“, za „další vzplanutí světové revoluce“ a věřil, že je třeba vytvořit frontu lidového odporu, jehož vyvrcholením bude i „ozbrojený boj“. Baštovu minulost zamlčel předseda extremistického hnutí SPD Tomio Okamura, když se v parlamentu opakovaně marketingově chlubil, že jediný on má ve svém poslaneckém klubu bývalého disidenta.
Pokrytecké politické moralizování – degradace politologie
Spojení digitálního koniášství YouTubu a pokryteckého politického moralizování vytváří politickou kulturu hyperkorektní společnosti, což je ale beznadějně naivní. Lukáš Jelínek se v současnosti snaží ztrátu někdejšího levicového lesku kompenzovat prostřednictvím pokryteckého politického moralizování, a tak kritizuje „prvoplánový aktivismus“, když se na těle politiků a političek objeví tričko s nápisem FUCK YOU PUTIN.
Pokrytecké politické moralizování je nejen dokladem pokračujícího úpadku politologického myšlení, ale při zdůrazňování mravních pouček se především vytrácí skutečnost, že Vladimir Putin zosobňuje systém. Tudíž žádným „vyfakováním“ (odstoupením, odstraněním nebo úmrtím) ruského prezidenta se vytvořený systém instantně nerozpustí. Nejrůznější historické institucionální diskontinuity se v něm totiž překonávají mentální kontinuitou spojenou s ruskou mytologií, myšlením determinovaným imperiální tradicí a staletým dědictvím totalitárního systému.
Putin je zosobněním i politickou inkarnací sovětského a post-sovětského systému, proto je záhodno politikům a političkám ve vztahu k Rusku doporučovat nikoliv jen tričko FUCK YOU PUTIN, ale spíše tričko s nápisem FUCK THE SYSTEM.
Miroslav Vodrážka je filosof, publicista, undergroundový hudebník a herec působící v oddělení digitalizace archivních dokumentů Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), zároveň je předsedou Nezávislé odborové organizace ÚSTR. Je také členem Centra pro dokumentaci totalitních režimů.
