Na konci loňského roku nařídil ruský vůdce Vladimir Putin vládě, aby vypracovala balíček opatření na zvýšení porodnosti a průměrné délky života v Rusku. Vyjádřil také podivení nad klesající porodností v řadě regionů. Putinovo vedení je přitom samo příčinou demografických problémů.
Andrej Kolesnikov, pracovník Carnegie Endowment for International Peace, ve svém článku publikovaném na The Moscow Times, popisuje rozpory mezi plány a praxí ruského režimu. Připomíná, že jen o několik dní později, než se Putin pozastavil nad problémy porodnosti v Rusku, navrhl ministr obrany Sergej Šojgu zvýšení věku, od kterého jsou ruští muži povinni vykonávat vojenskou službu, z 18 na 21 let. Krom toho navrhl zvýšení horní věkové hranice pro odvod z 27 na 30 let. To znamená, že mladí muži by byli povoláváni záhy po získání vysokoškolského vzdělání a vyškolení odborníci by byli stahováni z trhu práce a jejich kvalifikace tak bude byla znehodnocena vojenskou službou.
„Mezi těmito dvěma cíli je velký rozpor. Pokud budou muži místo otcovství hromadně odcházet do války nebo emigrovat, odkud se budou brát děti? Dopad na trh práce bude rovněž závažný: odvody v tak produktivním věku vyčerpají pracovní sílu z ekonomiky, která již nyní očekává, že v letech 2020 až 2030 přijde v důsledku demografického vývoje o 3-4 miliony lidí ve věku 20-40 let,“ píše Kolesnikov.
Počet pracujících snižují i ti, kteří již zemi opustili nebo ji opustí v reakci na intenzivní militarizaci života a pak ti, kteří budou mobilizováni, zabiti nebo zmrzačeni v boji, pokud bude tzv. speciální operace pokračovat. Vznikne tak značný deficit pracovních sil a množství demografických problémů. Negativní vývoj porodnosti, lze v Rusku pozorovat od roku 2017. Počet žen v plodném věku klesá a průměrný věk, v němž ženy rodí děti, se u městského, dobře vzdělaného obyvatelstva neustále zvyšuje.
Rok vojenské služby pro 300 000 mužů mobilizovaných do armády v září a říjnu 2022 bude znamenat o 25 000 narozených dětí méně, odhaduje Michail Denisenko, ředitel Institutu demografie na Vysoké škole ekonomické v Moskvě. To není velké číslo, ale mohlo by se výrazně zvýšit v důsledku emigrace, dlouhodobého poklesu porodnosti a možného rozšíření mobilizačního věku.
„Jsme svědky jevu, kterému Rusko čelilo již mnohokrát,“ připomíná Kolesnikov. „Vlna za vlnou války a represe odčerpávají lidské zdroje. Nejlepším způsobem, jak podpořit vyšší porodnost, je vytvořit podmínky pro stabilní, klidný a bezpečný život – což znamená udržet mladé muže v bezpečí před spáry armády.“
Návrh na změnu branné povinnosti na 21 let bude pro trh práce a ekonomiku dvojnásobnou ranou: vysoce kvalifikovaní absolventi vysokých škol skončí v armádě a ztratí kvalifikaci, zatímco mladí muži s odborným vzděláním, kteří již na trhu práce jsou, budou z ekonomiky vytrženi v polovině zdokonalování dovedností. Je to válka proti kvalitě ruského „lidského kapitálu“. Putin povzbudil ozbrojené síly, aby se neostýchaly žádat více peněz, ovšem výdaje na armádu a bezpečnost jsou „neproduktivní výdaje“, nezlepšují kvalitu života. „Speciální vojenská operace“ jen urychlila politické čistky v ruských vzdělávacích zařízeních. Kvalitní vzdělání produkuje moderní a myslící lidi, které ale militarizovaný stát nepotřebuje.
„Jedním z hlavních problémů současné ruské společnosti je, že generace sedmdesátiletých ruských vůdců rozhoduje o tom, jak budou mladí lidé žít a za co budou umírat. To není zodpovědná strategie, která by přispěla ke zdravému rozvoji země, a rozhodně to nijak nesměřuje k ‚zachování obyvatelstva‘,“ konstatuje Andrej Kolesnikov.