Generál Petr Pavel už víckrát prokázal, že umí říkat věci, které jsou nepohodlné a také že umí použít racionální přístup k rozlišování různých druhů problémů. Tentokrát to projevil, když na Českém rozhlase mluvil o problémech migrace.

Generál Pavel se snaží vyvarovat extrémů. Zrovna u nás, kde je debata značně vyhrocená, to působí civilizovaným dojmem.

K tomu, jak se problém stal záležitostí ideologických výkřiků říká: „Když se na to podíváme opravdu z hlediska reálných hrozeb, tak Česká republika rozhodně nebyla cílovou zemí ani nebyla postižená jako tranzitní země. Mnoho lidí u nás uprchlíka ani nevidělo a mnoho politiků je naopak nepokrytě využilo k tomu, aby se zviditelnilo. Nebyli jsme ani cílem teroristického chování, takže z tohoto pohledu jsme na tom rozhodně nebyli nějak špatně a nebyl jediný důvod, proč vyvolávat takovou hysterii.“

Vidí tady samozřejmě i rizika: „Migrace může působit jako silný destabilizační faktor a musíme s ní počítat i do budoucna. Migrace je jev historický, lidé vždycky migrovali, nakonec i my jsme do tohoto prostoru přišli před více než tisíci lety, akorát je rozdíl v tom, že dnes už nejsou na Zemi bílá místa. Všechna místa jsou někým obsazena, jsou jasně definována státní území, a pokud se někdo někam stěhuje, tak se musí stěhovat podle pravidel. A každý stát má nejen právo, ale i povinnost svoje teritorium zabezpečit tak, aby ho případná migrační vlna nedestabilizovala.“

Pak ještě připomíná, že pojem „uprchlík“ je nějak definován v dokumentech OSN a my jsme je podepsali, takže máme přímo povinnost přijmout uprchlíky ze zemí postižených válkou. Pokud jde o jinou kategorii, „ekonomické migranty“, je třeba k nim „přistoupit pragmaticky“, protože nám ubývá lidí na pracovním trhu a my lidi k udržení ekonomiky v chodu potřebujeme. prostě migranty potřebujeme. Je věcí vlády, aby přijala opatření, která povedou k integraci migrantů.

Zmatená debata

K tomu, co říká generál Pavel, můžeme dodat, že česká debata, pokud se tak vůbec dá přestřelce ostrých názorů říkat, je charakteristická zmatením. Politici a po nich občané používají často bezobsažný pojem migrant, který ale celkem nic užitečného neznamená. Je to prostě pohybující se člověk a jestli je to válečný uprchlík ze Sýrie nebo ukrajinský stavební dělník z toho nepoznáme. Podobného – a zřejmě úmyslného – zjednodušení se dopouštěl i Miloš Zeman, když vyhlásil své heslo „stop migrantům“. Jistě tím nemyslel Rusy v Praze nebo Karlových Varech.

Používání slova migrant je z psychologického hlediska samozřejmě výhodné, protože zní nesympaticky. Je to navíc slovo cizího původu, takže se na „cizáky“ hodí. Odmítat migranty zní lépe než odmítat uprchlíky či běžence.

Podařilo se také zkonstruovat pojem „vítač“, kterým se podsouvá, že někdo chce do země vpašovat hordy cizích elementů a ještě se u toho radostně usmívá dojat svou dobrotou. V horším případě chce „vítač“ rozleptat národní kultury a státy „míšením ras“ a zlikvidovat evropské křesťanské kořeny. (Dojemná starost o kořeny, když už pomalu chybí kmen i větve.) Vítačství je podle těchto lidí navíc dílem Němců a slovo Němec zní vlastencům z vysoké školy života stejně nelibě jako migrant. Němec je v jejich pojetí zlý, ať už lidi vyhání, nebo vítá. Pořád špatně.

Na druhou stranu není každý, kdo se bojí rizik nutně fašista, rasista a xenofob. Pokud mají lidé racionální obavy, aby si země nenabrala velké sousto, je to v pořádku. Když obavy přejdou ve strach a strach v hrůzu, je výsledkem třeba důchodce kácející stromy na trať, aby to svedl na džihádisty. Protože je jednodušší vyvolat strach než radostné pocity, mohou s ním demagogové dobře pracovat. Vyvolají pocit akutního nebezpečí, aby před ním druhé zachraňovali. Není to o nic čistší byznys než převaděčství za peníze.

Agentura Pew Research Center provedla na jaře 2018 průzkum v 27 zemích světa.

Ve všech zkoumaných zemích medián 45 procent obyvatel uvádí, že by do země měl být povolen přístup méně nebo žádným přistěhovalcům. Asi 36 procent dotázaných tvrdí, že by chtěli stejný počet přistěhovalců. Pouze 14 procent říká, že by jejich země měly umožnit přístup více přistěhovalcům.

V Evropě se pro méně nebo žádné nové přistěhovalce vyslovují především Řecko (82 procent), Maďarsko (72 procent), Itálie (71 procent) a Německo (58 procent) . Každá z těchto zemí byla v minulosti častou tranzitní nebo cílovou zemí během nedávné uprchlické vlny a žádostí o azyl.

Lidé v jiných zemích ve světě mají podobné názory jako v Evropě. Velké většiny v Izraeli (73 procent), Rusku (67 procent), Jižní Africe (65 procent) a Argentině (61 procent) tvrdí, že by jejich země měly přijímat přistěhovalců méně.

Česká republika nebyla do tohoto zkoumání zahrnuta, ale máme data z vlastních průzkumů, která něco vypovídají. Pokud jde o přijímání uprchlíků z válečných oblastí, tak podle zjištění Centra pro výzkum veřejného mínění v květnu 2019 byla jen dvě procenta občanů pro jejich přijetí a možnost trvalého usazení, 31 procent pro dočasné přijetí a 63 procent zcela proti. 75 procent lidí je považuje za bezpečnostní hrozbu pro Českou republiku.

mvcr.cz

Když vezmeme v úvahu celou tu propagandistickou masáž na uprchlické téma, mohlo to dopadnout mnohem hůř. Politováníhodné je, že politici se nesnažili jít ani trochu proti proudu a povedlo se jim vyvolat nálady, které se budou těžko nějak utišovat.

Revue Forum Banner
Jan Jandourek
Jan Jandourek
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora