GLOSA / Člověk má občas slabou chvilku. Třeba když si v duchu řekne, že i někteří normalizační aparátčíci měli aspoň elementární pud sebezáchovy a jakousi základní míru studu. Pak se ale podívá na dnešní politicko-vojenský kabaret a iluze se rozpadne rychleji než sliby hnutí „Bude líp“.

Máme v čele ministerstva obrany tříhvězdičkového generála. Tedy formálně. Fakticky je to spíš figurka, která se nesmí pohnout, promluvit ani se špatně nadechnout, aby to neurazilo nahnědlou partu s kompasem nastaveným směrem do Ruska, která jej do funkce instalovala.

Dále čtěte

„Tvrdě usměrněn vládou.“ Ruský tisk s potěšením zaznamenal ponížení českého ministra obrany

Ruský zpravodajský server aif.ru, který je internetovou verzí deníku Argumenty i fakty, se baví situací kolem českého ministra obrany Jaromíra…

Když Tomio Okamura s Radimem Fialou tohoto generála peskují jako malého kluka a cupují jej na kousky, protože si dovolil říct, že Rusko je agresor, Česká republika má napadené Ukrajině pomáhat a stíhačky F-35 naše letectvo potřebuje, jakákoliv odpovědnost se samozřejmě rozpustí v mlze politického alibismu. A tak Babiš dělá, že nic. I generál se tváří, že je pořád generál. Ztělesnění trapnosti. Ne každý generál se dokáže postavit zlu, ne každý nositel tří generálských hvězd na uniformě „má koule“ na to říct „tohle už ne.“

Ale pojďme dál. Když nepomůže Babiš, máme tu přece obránce svobody slova. Ty skutečné, autentické, facebookové. A hodně hlasité. Třeba Daniela Vávru, takového Che Guevaru diskusních vláken, bojovníka proti cenzuře, který nesouhlasné názory blokuje rychleji než algoritmus TikToku. Když se ale nasazuje náhubek ústavnímu činiteli, který si dovolil říct, že Rusko je agresor, nastává ticho. Hrobové. Těžké. Významné.

Svoboda slova je zjevně bytost plachá. Objevuje se jen tehdy, když někdo kritizuje vakcíny, Brusel, nebo chce do éteru vypustit nějakou dezinformaci či lež. Když ale stát umlčí ministra, je to najednou „pracovní kázeň“. Když se zakáže mluvit šéfovi resortu, je to „interní dohoda“. Orwell by koukal, jak snadno se to dá napsat bez uvozovek.

Na e-mailový dotaz deníku FORUM 24, zda bude Společnost pro obranu svobody projevu na dění okolo Jaromíra Zůny nějak reagovat, panuje zmiňované ticho. Absolutní.   

Největší obránce svobody slova a projevu v České republice musí psát o mnohem důležitější oblasti života. Dan Vávra se totiž pustil do kritiky štědrovečerní pohádky. Česká televize prý ničí tradice, děti se zkazí, protože místo čertů dostanou dialogy, ve kterých nikdo neví, kdo je hrdina a kdo padouch. Ano, to je jistě hlavní problém republiky v roce, kdy se řeší válka, bezpečnost a rozklad institucí. Pohádky jsou totiž to poslední bojiště svobody. Tam se to láme.

Dále čtěte

Co je teď úkolem demokratů? Vyhrát příští volby a ukončit éru Andreje Babiše. A začít se musí hned

VÝZVA / Petr Fiala, ačkoli nakonec nebude sestavovat vládu a nebude pokračovat jako premiér, měl velice dobrý finiš předvolební kampaně.

V diskusích na sociálních sítích lidé radili Jaromíru Zůnovi různá řešení hodná důstojníka, a generála obzvláště. Od drsného vzít si pistoli s jedním nábojem až po realističtější odstoupení z funkce. Jiní říkají, že by měl v čele resortu zůstat, protože o místo se okamžitě začal hlásit nepokrytě proruský Jindřich Rajchl, byť mu ho samozřejmě nikdo nenabízel. Zůna tak pro ně představuje menší zlo.

Ale ono je to v situaci, kdy agresivní Rus stojí takřka za humny, jak se říká prašť jako uhoď. Skoro jako hasicí přístroj plný benzínu. Jak by se tedy zachovala Společnost pro obranu svobody projevu v případě další ruské agrese? Předstírala by dál, že se jich to netýká. Spíše by však v případě přímého napadení České republiky zřejmě Rusy vítala jako osvoboditele.