ROZHOVOR / Deník FORUM 24 hovořil s generálem Jiřím Šedivým, bývalým náčelníkem generálního štávu a současným vedoucím Katedry bezpečnostních studií CEVRO univerzity o řadě aktuálních témat. Mimo jiné o tom, zda se podaří současné vládě naplnit proklamovaná 2 % HDP výdajů na obranu v letošním roce. Dále redakci zajímalo, zda odnětí 21 miliard z rozpočtu ministerstva obrany může ohrozit stávající strategické projekty, nebo jestli se daří dostatečně motivovat uchazeče o službu v armádě.

Pane generále, podaří se podle Vás naplnit v letošním roce cíl 2 % HDP výdajů na obranu? Mnozí odborníci, ale i prezident Petr Pavel míní, že se výdaje budou spíše pohybovat mezi 1,7-1,8 % HDP.

Ten odsouhlasený obranný rozpočet ukazuje na to, že Česká republika do vojenské oblasti bude investovat skutečně jen asi 1,73 % HDP. Zatím to nevypadá tak, že by premiér Andrej Babiš, případně další ministři směřovali k tomu, že se současný obranný rozpočet nějak přehodnotí. Uvádí se velmi často celkové číslo 2,07 % HDP na obranu, nicméně víme, že to není skutečně všechno, co se dá započítat do obranných výdajů. Bohužel si myslím, že NATO poměrně velkou část těch projektů, které jdou nad vojenskou oblast, neodsouhlasí. Takže tento rok bude muset armáda hledat řešení, jak přežít s nízkým rozpočtem.

Pokud se to tedy nepodaří, bylo by to v rozporu s mezinárodními závazky, ale také zákonem o financování obrany z roku 2023, který zakotvuje minimálně vládám vynakládat 2 % HDP výdajů na obranu. Nicméně zákon neobsahuje žádné sankce za to, pokud se to nepodaří. Není škoda, že litera zákona není v podstatě reálně vymahatelná a že se spoléhá na politické hledisko?

Ano, máte pravdu v tom, že je to skutečně politický závazek, který už Česká republika mimochodem dala v daleké minulosti ještě před vstupem do NATO. Potom přišel rok 2014 a summit ve Walesu, kde jsme znovu slíbili, že v horizontu 10 let budeme dávat 2 % HDP na obranu. Nedělo se ale tak, až v posledním roce vlády premiéra Petra Fialy se rozpočet dostal na 2 % HDP. Bohužel se dnes dostává zpět pod 2% HDP. Otázka zní, do jaké míry se jedná o přechodné řešení, kdy se musí vyřešit mnoho problémů, které tato vláda zdědila po té minulé. To je spíše věc ekonomů, politologů a dalších odborníků na finance.

Kdybychom akceptovali, že tento rok je kritický z nějakého důvodu, tak by mělo platit to, že v dalších letech, když si zásadní problémy vyřešíme, by měla Česká republika znovu vynakládat zmíněná 2 % HDP na obranu a pokračovat na úroveň 3,5 % plus 1,5 %. Jenomže vyjádření premiéra jsou právě opačná. Nicméně pokud je pravda, že se nebude vynakládat ani v příštím roce 2 % HDP na obranu a výdaje neporostou, tak se zastaví modernizace armády. Mělo by to na ni komplexně negativní dopad. Pokud se dostanu k vámi zmíněnému zákonu o financování obrany, ten skutečně není vymahatelný. Záleží na politické ochotě a vůli. Je ale třeba na druhou stranu říct, že by bylo poněkud nelogické, kdyby stát sankcionoval sám sebe.

Může snížení obranného rozpočtu ohrozit stávající strategické projekty a nastartování nových?

Některé strategické projekty již nastartovány jsou, takže ty to nezasáhne, což řekl ostatně i ministr obrany Jaromír Zůna. Ale další projekty mohou být sníženým obranným rozpočtem ovlivněny. Co ale armáda kromě jiných úkolů má dělat, je kladení důrazu na její bojové jádro. Armáda bojuje mechanizovanými svazky, podpůrnými prvky, samozřejmě i letectvem a teritoriálními vojsky. Takže je to opravdu hodně složité a armáda bude muset přijmout skutečně zásadní rozhodnutí, které projekty zastavit, protože nesměřují ke zvýšení bojové hodnoty armády, a které naopak realizovat, neboť bojovou hodnotu armády zvyšují.

Posuňme se dál. Ministr obrany Jaromír Zůna říká, že v případě investování do obrany nejde jen o procenta HDP, ale důležitější je podle něho dlouhodobá předvídatelnost výdajů. Souhlasíte s ním?

Já jsem s panem ministrem stoprocentně ve shodě. Právě stabilita je zásadní pro další rozvoj armády. Nicméně toto tvrzení nemůže být únikem z reality. Armáda musí mít pochopitelně stabilní financování, které zabezpečí další rozvoj armády. Ale pokud je to jednou 1,7 % HDP, o čemž jsem již hovořil, pak 2 % HDP, tak tato fluktuace je v podstatě problematická, protože se nemůže začít s nějakým velkým a dlouhodobým projektem.

Za minulé vlády se podařilo do armády peníze skutečně investovat, přijal se již vámi zmíněný zákon o financování obrany, vyřešily se například otázky nadzvukového letectva, protiletadlových systémů SPYDER či bojových vozidel pěchoty CV90. Ale pokud nebude zajištěno stabilní financování a bude docházet k neustálým změnám, nikdo si nedovolí zahájit nějaký velký projekt, protože není jistota, zda třeba za dva roky neskončí. Obě cesty, ať se jedná o sledování výdajů v procentech, nebo vyjádření v podobě počtu miliard, mají své výhody i nevýhody. Ale uvedená předvídatelná stabilita je důležitá.

Právě Karel Řehka prosazuje u výdajů na obranu procenta, Zůna je zastáncem dlouhodobé předvídatelnosti výdajů. Do jaké míry je klíčové, aby nový náčelník generálního štábu a ministr obrany sdíleli v tomto směru identické stanovisko?

Debata o 2 % HDP vznikla někdy začátkem devadesátých let a pokračovala v době, kdy se rozšiřovalo NATO. Bylo to vlastně poměrné vyjádření úsilí jednotlivých států Severoatlantické aliance do obrany vkládat právě 2 % HDP. Musíme si uvědomit, že například 2 % HDP v případě USA je velké číslo; 2 % HDP v případě malého státu, například Estonska, je mnohem méně. Ale oba státy své ekonomiky zatěžují úměrně své velikosti. Upozorňuji, že je to příklad a že skutečné výdaje obou států jsou výrazně vyšší než uvedená 2 % HDP. Takže je to debata, která může být někdy zpochybňována, ale je to určité měřítko. Pokud se mají výdaje uvádět v absolutních číslech nebo procentech, tak obě varianty mají podle mě své výhody i nevýhody. Když budeme mluvit o procentech HDP, tak to závisí na tom, jak je na tom momentálně hospodářství konkrétní země. Může samozřejmě růst, ale i kolísat.

Současný náčelník generálního štábu končí ve funkci k 31. 8. Koho vidíte jako favorita na příštího náčelníka generálního štábu?

Každý má svou představu, kdo by měl být ten nejvhodnější, včetně mě, ale samozřejmě vám neřeknu jméno, ani by to ode mě nebylo slušné, protože ten konkrétní člověk tím může být poškozen. Jen připomenu, jaká byla poslední debata, kdo bude náčelníkem generálního štábu před čtyřmi lety. Týkala se nynějšího ministra obrany a generála Iva Střechy, kdy se diskuse kolem nich dostala na veřejnost, což v podstatě oba vyřadilo ze hry o post náčelníka generálního štábu.

Dobře, na jméno si počkejme. Co by tedy měl nový náčelník generálního štábu z Vašeho pohledu bezpodmínečně splňovat?

Určitě by to měl být člověk, který prošel celou kariérní řadou a splnil všechny podstatné úkoly na jednotlivých pozicích. Přeskakování těchto pozic sice možné je, na druhou stranu pokud to bude někdo, kdo vyjde z nižší funkce a bude jmenován na post náčelníka generálního štábu, budou velkou částí nejvyššího managementu jeho schopnosti zpochybňovány, protože tam zkrátka chybí ta příslušná 2. nejvyšší úroveň. Dále by to měl být někdo, kdo je současně odborně vzdělán, je absolventem válečné školy, a je jedno, jestli v USA, Německu či ve Francii. Ale měl by to být rovněž člověk, který má k výkonu funkce vhodné povahové rysy. Někdy totiž je třeba prokázat nekompromisní postoj, náčelník generálního štábu musí také vědět, kdy má ustoupit. Musí ale také umět dělat kompromisy, pokud je to účelné a nutné.

Ta funkce je rovněž o politickém, diplomatickém a vojenském chování. Ne všechny věci jdou vyřešit rozkazy, to je pochopitelné. Střetáváte se s politickou úrovní, která má nezřídka přehnané představy nebo požadavky, ale neví, že ta vojenská část to není schopna za daných podmínek realizovat, nebo naopak má vojenské řešení vyšší potenciál. Právě tam dochází k tření, které se projevuje tím, že se někdy nenajde úplný soulad mezi ministrem obrany a náčelníkem generálního štábu.

Jaké projekty by měla ČR každopádně v tomto roce dotáhnout?

Já bych chtěl zmínit řadu projektů, které byly nastartovány, ale nakonec se nedokončily. Armáda by se měla věnovat právě dokončení těch projektů, které byly započaty, a to i v podmínkách omezeného financování. Každý projekt, který se přeruší a znovu rozjede, je mnohem dražší, a při znovuzahájení nastupuje zpravidla s novou technologií. Z projektů bych jmenoval například ruční zbraně, kdy přezbrojujeme řadu let staré samopaly vz. 58, pořád jich máme mnoho v naší armádě. Máme ale také pušky BREN 1 či BREN 2, Česká zbrojovka už hovoří o BREN 3. Myslím si, že je to nejjednodušší přezbrojit na jednotnou výzbroj ručních zbraní.

Nicméně máme také před sebou důležité projekty jako dokončení akvizice nových tanků. Opět se objevily podle mě škodlivé názory, že nám stačí pouze dodané tanky Leopard 2A4. Jenže ty jsou srovnatelné kvalitou s vylepšenými tanky T-72. Takže bychom měli dokončit přezbrojení moderními tanky Leopard 2A8. Už jsem zmiňoval také bojová vozidla pěchoty CV90. To, co mě osobně bolí u srdce jako prvního velitele brigády, je dosud nedobudovaná těžká brigáda, což je mimochodem i náš závazek k NATO.

Mluvil jste o tancích, bojových vozidlech pěchoty, ale velkým tématem poslední doby je i protivzdušná obrana a drony.

Ano, to je velké téma. Musíme si uvědomit, že protivzdušná obrana je součástí bojového jádra. My jsme se v minulosti protivzdušné obraně nevěnovali tak, jak bychom měli. Ještě stále dobíhají staré sovětské protiletadlové systémy KUB. Čtyři systémy SPYDER, které si pořizujeme, nestačí na ochranu vojsk, která by bojovala někde mimo Českou republiku, a zároveň k ochraně našeho území. Musíme protivzdušnou obranu budovat koncepčně, ale hlavně je nutné naše systémy integrovat do těch vyšších, musíme si je hlavně umět pořídit a provozovat. Osobně si myslím, že na to nemáme. Máme ale na to, abychom se podíleli na mezinárodních projektech. Je nyní jedno, zda to budou německé či francouzské nebo další, tyto systémy mají zpravidla přesah přes hranice. Protivzdušná obrana je velmi nákladná, to je také potřeba říct.

Něco jiného jsou prostředky určené proti nízko letícím dronům, v těch „vyšších patrech“ máme NATINADS (NATO Integrated Air Defence System), stíhačky JAS-39 Gripen a přibudou tam v budoucnu letouny F-35. Nicméně my máme mít nějaký prostředek, který celoplošně ochrání Českou republiku právě proti útokům dronů. Když dron poletí velmi nízko nad zemí a bude kopírovat terén, tak je těžké jej zlikvidovat. Takže podle mě by tady měl být vytvořen systém, který bude schopen tuto hrozbu eliminovat, který by byl součástí teritoriální obrany. S tím už armáda ostatně začala, což je v pořádku. Velitelství teritoriální obrany by mělo mít ve své struktuře nejen mechanizované prapory, ale zároveň i prostředky, které ochrání infrastrukturu a administrativní centra proti úderům z nízkých výšek.

Důležitou otázkou je také personální zabezpečení armády. Ještě za ministryně Jany Černochové bylo rozhodnuto o navýšení platu o 8 378 Kč hrubého měsíčně. Stačí ale zvednutí platů k tomu, aby uchazeči o práci v armádě do ní opravdu přicházeli? Daří se je motivovat dostatečně i jinými způsoby?

Myslím si, že se nábor nových vojáků daří. Ministr obrany chce za letošní rok nabrat do armády přes 2 000 nových lidí. Nejnověji prohlásil, že se tento cíl daří plnit z více než 60 %. To je určitě pozitivní, protože je vidět, že zájem o armádu roste. Doufám, že se také podaří zvýšit zájem o vstup do Aktivních záloh. Měli bychom se věnovat také mobilizaci jako takové, jak v oblasti personálu, tak materiálu, což je samostatná kapitola, o níž nikdo moc nemluví, ale je značně složitá i finančně náročná. Vojáci jako jiní státní zaměstnanci si budou asi vždy stěžovat na to, že nemají dost peněz, ale podle mě na tom nejsou špatně.

Já si ale myslím, že bychom měli rovněž pokračovat v sociální podpoře služby vojáků z povolání. Ti musejí vědět, že když se jim něco stane, tak armáda pomůže a bude o ně adekvátně postaráno. Dám příklad: jsou vojáci, kteří se vrátí například ze zahraniční mise se zraněním. Armáda musí mít adekvátní prostředky, jak se o takové vojáky dlouhodobě postarat, pokud už nebudou schopni služby v armádě. Není to jen o tom o tom, že přidáme další lůžka pro ně navíc, ale armáda musí být připravena se postarat také o rodiny vojáků. Hovořím o systému, který by byl v praxi účinný.

Nicméně armádu trápí stále podstav. Kolik vojáků ideálně by měla mít, aby to vyhovovalo jejím skutečným potřebám? A dá se to přesně vyčíslit?

Ano, vyčíslit se to dá a my jsme to i dělali v době, kdy jsem byl náčelníkem generálního štábu. Já jsem dělal ve funkci Vizi armády 2015. Nedělali jsme nic jiného, než jsme vzali zákon o ozbrojených silách a na všechny odrážky, které tam jsou, jsme začali počítat, kolik na to budeme potřebovat vojáků. Vyšlo nám celkově 42 000. Současný náčelník generálního štábu jasně řekl, že aby se vyhovělo našim závazkům včetně těm k NATO, bude potřeba 37 500 vojáků. Ale také perspektivně hovoří o 40 tisících vojáků. Takže mé tehdejší kalkulace a ty nynější nejsou daleko od sebe, a to mluvíme o době před 25 lety. Domnívám se, že se k těm 40 000 vojáků můžeme dostat.