Americký prezident Joe Biden na návštěvě Ukrajiny. FOTO: The White House / se souhlasem
FOTO: The White House / se souhlasem
KOMENTÁŘ/ Oči Ukrajiny, Ruska, Evropy a také napadeného Izraele, jeho nepřítele Íránu, chladně neutrální Číny a všech jejich spojenců i odpůrců budou bezpochyby na sklonku tohoto týdne obráceny k USA. Tam se totiž bude rozhodovat možná o osudu celého svobodného světa, a to na mnoho let dopředu. Skončí paralýza Spojených států způsobená vnitřním politikařením? Vrátí se USA zpátky do hry? Anebo nechají své spojence, navzdory svým slibům, na holičkách?
Následky jejich nečinností jsou pro vyčerpanou Ukrajinu krvavě ničivé a výsledek jednání v notoricky rozklížené Sněmovně reprezentantů sehraje klíčovou roli také pro Izrael, pro který bude bez americké vojenské podpory bezpochyby obtížné čelit Íránu a jeho poskokům v Gaze, Libanonu, Jemenu a bůhvíkde ještě, o Tchaj-wanu ohroženém Čínou ani nemluvě.
Předseda Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických Mike Johnson nyní oznámil ambiciózní plán, jak původně Bidenův zákon o pomoci všem zmíněným odpůrcům nepřátel Ameriky rozdělit do několika oddělených zákonů a díky tomu ho prosadit.
Jeden zákon má schválit pomoc Ukrajině, druhý pomoci Izraeli, třetí Indo-Pacifickému regionu – tedy i Tchaj-wanu – a čtvrtý upravovat podmínky poskytnutí pomoci výše zmíněné nešťastné evropské zemi, mj. i ve smyslu převedení finančních prostředků určených Ukrajině do formátu půjčky, či zabavení zmrazeného ruského majetku.
Ukrajina tento model odsoudila, protože logicky hrozí, že bude schválena jen pomoc Izraeli, zatímco ona sama zůstane bez pomoci, bez munice a bez prostředků, tváří v tvář půl milionu po zuby ozbrojených ruských vojáků řítících se do letní ofenzivy, poté, co Západ slíbil pomáhat tak dlouho, jak bude potřeba.
Vlk se nažere, pomoc zůstane celá?
V podmínkách, kdy Johnsonem vedená dolní komora parlamentu již půl roku blokuje společný návrh obou frakcí amerického Senátu, údajně kvůli nedostatečnému programu Bílého domu ve vztahu k americké imigrační politice, se ani není čemu divit. Johnson nyní ovšem zahrál velice nebezpečnou hru, která ho navíc může stát hlavu. Nejdůležitější otázka je. Má jeho iniciativa naději na úspěch?
Podle analýzy amerického listu The New York Times čelí Johnson tvrdému odporu některých republikánských poslanců, jejichž dlouhodobé heslo znělo „žádná pomoc Ukrajině, dokud USA nevyřeší svou imigrační krizi na jižní hranici USA“. V balíčku navrhovaných zákonů ovšem toto pohříchu vnitropolitické téma zcela absentuje. Johnsonovi reálně hrozí, že bude odvolán, podobně jako předchozí (ať už domnělé, či skutečné) ústupky demokratům zlomily vaz jeho předchůdci Kevinovi McCarthymu.
Ovšem to, že se rozhodl podobný krok učinit, naznačuje, že si předem ohlídal, že má krytá záda, o čemž svědčí i to, že neváhal vyrazit své kroky konzultovat s exprezidentem Donaldem Trumpem. Trump, ač měl patrně v té době plnou hlavu starostí s nadcházejícím trestním procesem, jemuž nyní čelí v New Yorku, mu je minimálně nezamítl. A Johnson tvrdí, že je „parlamentním mluvčím války“. Inu, kdo chce kam, pomozme mu tam. A hlavně, držme mu, sobě a zmíněným příjemcům pomoci palce.
Johnsonovým záměrem je podle zmíněné analýzy dát dohromady složitý mix koalic republikánů s demokraty a umožnit různým frakcím ve sněmovně, aby si zachovaly tvář, aniž by přitom potopily celý zákonodárný proces. „Protiukrajinští“ republikáni tak budou moci podpořit finance pro Izrael, a hlasovat proti ukrajinské pomoci, zatímco „protiizraelští“ levicoví demokraté budou hlasovat pro pomoc Ukrajině, aniž by podpořili Izrael. Finanční objem odhlasované pomoci přitom zůstává zhruba stejný, jako v rámci původního senátorského návrhu, tedy 95 miliard dolarů.
V této komplikované hře přitom počítá Johnson, jistě ne bez důvodu, že ho v případě výpadku hlasů některých radikálních členů jeho domovské strany budou ochotni podpořit také zástupci opozice, což je praxe krajně nezvyklá, nicméně za zcela výjimečných podmínek pro USA životně důležitých zákonů ne zcela nevídaná. Již k ní došlo například v případě hrozícího neschválení státního rozpočtu. Pomineme-li radikální frakce obou stran, je možné, že se za Johnsonovu iniciativu postaví pevné jádro obou politických stran.
V sázce je osud Ukrajiny
Pokud sněmovna všechny čtyři návrhy zákony schválí, budou sbaleny do jediného zákonného předpisu, ve snaze, aby senátoři neměli tendence podávat dílčí pozměňovací návrhy a tím rozmělňovat jednotlivé stavební kameny Johnsonovy „stavebnice“. Nicméně senát již vyjádřil svou vůli Ukrajinu podpořit, když vytvořil původní návrh pomoci pro napadené země.
Je takřka jisté, že pomoc Izraeli a Tchaj-wanu projde, protože s pomocí těmto zemím republikáni podléhající stále silněji ruské propagandě, problém nemají. To hlavní, nad čím civilizovanému světu vstávají hrůzou vlasy na hlavě, je, že se nepodaří prosadit pomoc pro Ukrajinu. Ta by pak patrně, s ohledem na nadcházející prezidentskou kampaň v USA, zůstala otázkou pro příštího prezidenta USA. Ukrajina „ve své nejtemnější hodině“ by pak nejspíš letos neviděla od USA minimálně do podzimu ani dolar.
Právě proto nyní v pátek oči všech pohlédnou do Washingtonu. Uvědomí si američtí republikáni, že svou nečinností a výroky o odstoupení z NATO dlouhodobě podrývají americkou zahraniční politiku? Přinutí své spojence k tomu, aby si mysleli, že na ně není spolehnutí a že se budeme muset obejít bez nich? Anebo znovu začnou hájit zásady svobody? Ať už Mike Johnson prosadí, či neprosadí svůj návrh, jedno jisté: Tohle jméno lidé jen tak nezapomenou.
