Miloš Zeman uctil památku Karla Gotta. K výročí jeho narozenin poslal na hřbitov kytičku. Gesto, které budí u kdekoho sympatie, by jindy ocenili i ti, kteří Gotta zrovna nemuseli. Čas totiž odnesl „občanskou válku“, která se tu i přičiněním Hradu rozhořela kvůli jeho pohřbu a skrze kterou si Zeman zase vyřizoval účty s oponenty.

„Slušnost“, kývneme s odtupem času nad fotografií hrobky s květinou, opatřenou trikolórou a nápisem „Prezident republiky Miloš Zeman“. A mávneme rukou nad hysterií, kterou sám mediálně přiživoval a poštíval proti sobě společnost, rozhádanou už i nad okázalostí umělcova pohřbu. Jak „velký“ při tom byl, by asi nejtrefněji vystihla režisérka Věra Chytilová. Výjimečná žena, která nešla pro slovo daleko a úd místo charakteru poznala na první pohled.

Kytičky na hrob ale prezident neposílá každému. Do jaké míry je pro hradní ansámbl důležitá politická strategie a Zemanovy osobní preference i v případě pietní kytice, se dá číst stejně předvídatelně jako v mizerném seriálu. Kde by Zeman popudil Kreml nebo komunisty, tam jeho „kytičku“ nehledejme. A když už, tak ji na hroby či k památníkům položí leda páté kolo u vozu z prezidentského protokolu. Jakkoli přitom může být Zeman indisponován, dotlačit jej k pamětním deskám opravdových hrdinů země třeba na invalidním vozíku je v civilizovaném světě běžná prezidentská povinnost. Poslat věnec raději po nižším úředníkovi svojí kanceláře jen proto, aby prezidentova přítomnost nepřipoměla Putinovi roli Stalinových poradců v režii popravy Milady Horákové, je už chucpe na entou. 

Zatímco pocty Gottovi jdou Hradu jako po másle, ticho po pěšině bývá nad 137 oběťmi sovětské okupace Československa v srpnu 1968. Zeman nikde. Předpoklad, že dráždit Putina nehodlá Hrad ani letos, je takřka sázka na jistotu. Zrežírovaná truchlohra Miloše Zemana před třemi lety v Moskvě, kdy tam v reakci na článek ruského armádního serveru TV Zvezda, který velebil sovětskou invazi do ČSSR, „osobně zařídil článek smazat a novináře vyhodit“, byla spíš špekem pro hlupce.

„Pražské jaro je složitá část naší nedávné historie. Jedněm už je všechno jasné, druzí stále pokračují v diskusi a analýze,“ napsala totiž krátce poté ta samá TV Zvezda v textu, kde avizuje, že dezinterpretace roku 1968 bude v Rusku pokračovat.

Ruský protest proti uzákonění Dne památky obětí invaze v roce 1968 českým parlamentem je pak zdaleka nejvýmluvnějším důkazem drzosti a agresivity Kremlu vůči naší zemi. Prezidentova účast, natož kytice osobně položená u památníku obětí sovětské okupace zase nebude. Postačí jeho pokladač věnců. Nevadí, z rukou kolaboranta je z ní beztak koště, které má jen zvířit prach kolem Zemanovy zaprodanosti cizí mocnosti. Tu naši tam jako každý rok položíme sami. A v Lánech začne další pyžámkový den…