Když dojde na povahu Goldy Meirové, bývají vypočítávány její vlastnosti: nesnesitelně pracovitá, umanutá, tvrdá, neoblomná, panovačná. Se svými o generace mladšími spolupracovníky zacházela jako učitelka se zlobivými žáky. Zároveň už jako ministerská předsedkyně jedla s pomocnicí v domácnosti a řidičem u jednoho stolu a místo elegantních lodiček nosila ortopedické boty, říkalo se jim Goldiny boty.
Vzpomínka na Goldu Meirovou ztělesňuje západní představy o starém Izraeli, tedy Izraeli v dobách, kdy s ním Československo udržovalo jen chladné a formální, nebo vůbec žádné diplomatické vztahy (od roku 1967). Izraeli, který nebyl jen jedním z mnoha států, doslova státem jako ostatní. Nýbrž se pro mnoho lidí na Západě, ale i v zemích třetího světa stal vzorem sociálně spravedlivé (bez obav lze říci socialistické), avšak zároveň bez výhrad demokratické a svobodné společnosti vedené politickými vůdci, jejichž charisma připomínalo vysněné idealistické vizionáře. Proto si ostatně tehdejší Izrael vysloužil takovou nevoli komunistického bloku v čele s Moskvou.
Po triumfu v šestidenní válce (1967) se ubytovny v izraelských kibucech zaplnily dobrovolníky, kteří pomáhali zadarmo sklízet pomeranče. Vzniklo nejedno smíšené manželství. To vše je minulostí. I když ani dnes zřejmě neplatí, že Izrael je jen jedním z mnoha států, zemí jako ostatní.
To se jen nadšené sympatie západní levice přetavily v trpkost a zklamání, když se izraelská společnost vydala cestou mocenského a ekonomického pragmatismu, či konzumu obvyklého všude jinde a nenaplnila ony idealistické sny a představy mnoha Západoevropanů. Ubytovny pro dobrovolníky, kteří pomáhali na citrusových plantážích, se rychle vyprázdnily. Nadšení se proměnilo ve všudypřítomnou a často nespravedlivou kritiku. Trpkost a zklamání se snadno přetavily v nepřátelství.
Mnohé z někdejšího idealismu, s nímž mnozí Evropané nebo Američané k Izraeli vzhlíželi, připomene nyní film Golda s Helen Mirren v hlavní roli. „Američanům Golda zamrzla v čase. Zůstala ve vzpomínkách z mládí, v idealismu jiné éry, věku odlišného životního pocitu. V kolektivním vědomí zůstává nezištnou, starou dámou, jež pracovala…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele Týdeníku FORUM
Pokračujte dál ve čtení přihlášením do čtenářské zóny. Online verze článku je dostupná pouze pro předplatitele digitální verze předplatného.
