Michail Sergejevič Gorbačov FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Postava zesnulého Michaila Gorbačova ostře kontrastuje s osobou současného vládce Kremlu Vladimira Putina. Zatímco Gorbačov začal jako vládce říše zla, ale záhy stál v čele uvolňování poměrů a nastartoval tím pro svět éru obrovského optimismu, Putin obepsal dráhu přesně opačnou. Stanul v čele Ruska v éře doznívajícího optimismu a řadu lidí zmátl liberálními výroky, aby se pak projevil jako pustý autoritář, který utáhl Rusům šrouby, způsobil ve světě rostoucí skepsi a nakonec skončil jako vládce imperialistické říše zla.
Je jasné, že starší generace mají na Gorbačovovu éru dobré vzpomínky. Jenom je třeba říci, že se naším osvoboditelem nestal programově, nýbrž téměř omylem. Převzal vyčerpaný kolos na hliněných nohou zapletený do vyčerpávající války v Afghánistánu a ještě více vyčerpávajících závodů ve zbrojení. Stál přitom v konfrontaci se Západem, jehož ekonomická síla byla pro něj nepřemožitelná a jehož klíčové země měly sebevědomé lídry se silnou vizí.
Gorbačov byl stejně tmářský komunistický byrokrat jako jeho předchůdci. Lišil se ale v tom, že se pokusil aktivně řešit zaostalost komunistického impéria a vsadil na iluzi, že spojí státní socialismus s omezenou mírou svobody a ekonomické soutěže. Nepochopil, že to je nezvratná cesta k bankrotu celého systému, a toto jeho nepochopení uvolnilo obrovské síly. Jeho glasnosť a perestrojka rozložily komunismus nechtěně, ale přitom zcela zákonitě.
Přitom mu zároveň nesmírně lichotil obdiv západních médií a rád na sebe vzal roli mírotvorce, jakkoli se nechtěl vzdát role lídra tábora socialismu. I zde narazil na logickou zákonitost. Nemohl být lídrem svobodnějšího svazku států. Jen a pouze násilného útvaru. Tímto omylem umožnil rozpad Varšavské smlouvy i samotného Sovětského svazu. Touhu Poláků a dalších národů po svobodě od moskevského diktátu Gorbačov nedocenil, ale je velmi důležité, že této touze stále méně bránil. Je mylné z něj dělat uvědomělého humanistu a demokrata. Byl to on, kdo nechal utajovat rozsah jaderné katastrofy v Černobylu, kvůli čemuž zbytečně umírali lidé. I za něj pracovala zločinecká politická policie KGB, a proto mohla později a v přestrojení tak zásadně projevit svoji moc v Putinově Rusku. Také je nutné připomenout, že ještě na počátku roku 1991 střílely sovětské jednotky do příznivců svobody v pobaltských republikách.
Oslavování Michaila Gorbačova je legitimní zvlášť ve srovnání s Putinem. Přesto by ale mělo být střízlivější. Jako každý sovětský vůdce měl na rukou krev. Lišil se tím, že se skutečně v rozporu s logikou nelidského systému, jemuž předsedal, pokusil o lidštější formu. Právě tato kvadratura kruhu vedla k jeho zhroucení a našemu osvobození.
Jestli dnes Vladimir Putin považuje pád Sovětského svazu za největší geopolitickou katastrofu 20. století, tak je v tom i kus obžaloby Michaila Gorbačova z měkkosti. Jistě i Gorbačov sám tohoto rozpadu litoval, a když mu Jelcin SSSR, v němž byl formálně prezidentem, zrušil, byl postaven definitivně mimo hru jako tragická figura, která všechno prohrála.
Gorbačovovou tragédií je to, že osvobození národů Sovětského svazu a států Varšavské smlouvy nebylo jeho programem. Jenom se mu přihodilo vlivem jeho iluzí a on jim nebránil s veškerou brutalitou, jíž byl ještě jeho hnusný stát schopen.
Takže lze jeho historický výkon vyjádřit jednou větou: „Díky za ty iluze, Gorby!“
