Gorbačov přiznal katyňský zločin. Kdy se přizná Putin?

Některé pravdy svého mládí se prostý lid dozví až na sklonku svého života. A někteří se pravdy nedožijí vůbec.

Dnes uplynulo čtvrtstoletí od možná největšího přiznání světových dějin. V pátek 13. dubna 1990 se k němu odhodlal sovětský prezident Michail Gorbačov. Slovy „Sovětský svaz vyjadřuje hluboké politování nad katyňskou tragédií a prohlašuje, že je to jeden z nejtěžších zločinů stalinismu,“ doznal vinu, kterou vydržel Sovětský svaz popírat téměř padesát let. Učinil tak ve stejný den, kdy byl první masový hrob se 4 000 důstojníků polské armády objeven armádou nacistického Německa.

K hromadné popravě došlo ještě o tři roky dříve. Gorbačov s přiznáním, odsouzením a lítostí vystoupil přesně půl století po největším traumatu polských dějin. A právě 50 let je pro mlčení ve světové diplomacii magická hranice. Zvláště Rusko ji hojně využívá a před uplynutím této nekonečné doby odmítá zpřístupnit své archivy dokonce i odborné veřejnosti.

Vladimir Putin v tomto ohledu pouze drží linii svých předchůdců. Tajit, popírat, skartovat. Oproti svým předchůdcům má však v těchto činnostech mocnějšího spojence i nepřítele: Internet coby čtvrtý mediatyp. Televizi, rozhlas i tisk ovládá dlouhodobě bravurně. Dokonce i komerční ruské televize přiznávají nutnost jít Putinovi na ruku. A vliv propagandy sahá až za ruské hranice, neboť i v České republice jsme byli několikrát svědky nekritického přebírání zpráv z Putinem přímo ovlivňovaných médií.

S internetem je to ale jiné. Jak chcete vypnout celosvětovou síť? Jak chcete umlčet všechny bloggery najednou? Vladimir Vladimirovič to postupně dokázal a dokazuje. Dnes nemusí násilně umlčet každého odpůrce, stačí jej porazit v informační válce. Stačí do konzumního světa pouštět stále větší a větší objem zpráv, které popisují realitu v ruském zájmu. Jen v Česku fungují podle zjištění Respektu desítky takových stránek. Ve smutné nadsázce lze říci, že ruský prezident je celosvětově nejúspěšnějším internetovým uživatelem.

Avšak naděje, že se z úst prezidenta Putina, ministerského předsedy Medveděva nebo ministra zahraničí Lavrova dozvíme pravdu o počínání ruských ozbrojených sil v Gruzii, na Ukrajině a na dalších místech, se limitně blíží nule. Jednou. Možná. Za 50 let. Ale to už to přiznání, odsouzení a lítost pravděpodobně neuslyší ti, kterým by mělo být směřováno primárně.

Bez přiznání není odpuštění. Bez odpuštění není cesty vpřed. Pane Putine, zastavte další Katyně. Pro dobro tohoto světa.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner